Jiří Němec představuje v poválečném Československu do té doby nevídaný fenomén. I když nebyl kněz, orientoval se v nejnovější světové teologii a přinášel z ní nové impulsy, překládal, zval do Čech zahraniční hosty, vedl dialog s protestanty i marxisty, intenzivně se angažoval v životě církve.