Malba, socha, grafika, fotka, film, a samozřejmě poezie. Média, která od dvacátých let nesla a prostředkovala bezbřehou obraznost a kreativitu francouzských, o pár let později i českých surrealistů. Jaký vztah ale měli tuzemští tvůrci, vzývající jazyk snu, neosvícené hloubky lidské psychiky a volnost představivosti, k divadlu? Zajímalo je pro něj – byť třeba jen čistě literárně, bez vidiny inscenování – psát?