Názory a argumenty

Ač máme za sebou superúspěšných 20 let, všechny dosavadní politické příběhy o naší roli v EU postupně zkrachovaly – federalistický, reformní a naštěstí i ten extremistický.

Před 20 lety provedla Evropská unie historický krok, když se rozšířila o deset nových zemí, tedy provedla takzvaný velký třesk. Nováčkové se ale nestali plnokrevnými členy EU okamžitě. Některým to trvalo chvíli, jiným déle, a někteří mají problém dodnes. Také Česko našlo své místo v evropském klubu teprve nedávno, přestože mu členství po celou dobu prospívalo.

Před dvěma týdny prošel prvním čtením v gruzínském parlamentu nový zákon o zahraničním vlivu. Kritici přirovnávají předlohu k obdobnému ruskému zákonu, který slouží Kremlu k umlčení opozice a nezávislých médií. Proti návrhu vládní strany Gruzínský sen se před sídlem parlamentu prakticky soustavě demonstruje.

Málokterý otec dokáže vypustit své politické dítě do světa a stoicky snášet jeho dospívání a zralý věk. Vidí všechny chybné kroky, omyly, slepé uličky, nevhodné partnery a osekávání základních ideových kamenů. Buď zatne zuby a nechá ratolest svému osudu, nebo ji nemilosrdně kritizuje, či dokonce zavrhne.

Carpe diem. V zemi se šíří nová nálada. Kalouskova kritika netrefila terč. Gruzie přebírá ruský zákon proti nezávislým médiím. Když jsme po 20 letech konečně pochopili evropskou integraci, musíme se zasadit o její budoucnost. Tři příběhy o našich 20 letech v EU. Dějiny se sice neopakují, ale nějaké podobnosti tu jsou.

Dobrá zpráva není žádná zpráva, říká stará novinářská moudrost a média se podle ní také řídí. Něco takového potkalo hlášení Českého statistického úřadu, podle kterého ekonomika vyrostla v prvním čtvrtletí o půl procentního bodu. Co je na tom vlastně zajímavého?

Od vstupu České republiky do Evropské unie uplynulo 20 let. Přinesla nám výhody politického ukotvení, volného cestování nebo ekonomického rozmachu. Současné mladé generace už mnohdy vnímají své evropanství jako automatické. Mnohé otázky, zejména ty týkající se budoucnosti bloku, se ale opět otevírají v souvislosti s blížícími se volbami do Evropského parlamentu.

Pár palestinských vlaječek vyvěšených na pražské UMPRUM „na podporu civilního obyvatelstva v Gaze“ se v nesouhlasných reakcích stává jasnou podporou palestinského terorismu, i kdyby studenti říkali tisíckrát něco jiného.

V praxi to zatím vypadalo na Slovensku tak, že Robert Fico přestal komunikovat s oběma televizemi: s veřejnoprávní RTVS a privátní Markízou, označil je za nepřátelské. Podle nového zákona, který schválila ve středu 24. dubna 2024 jeho vláda a který začne platit hned po zveřejnění ve Sbírce zákonů, to má vypadat tak, že Rozhlas a televize Slovenska se má změnit na Slovenskou televizi a rozhlas.

Jsem zvědav, jestli prezident Petr Pavel udělí všechny vládou navrhované generálské hodnosti. Zajímavé bude, jestli se generálem stane bývalý šéf vojenské tajné služby a později civilní kontrarozvědky (BIS) Jiří Růžek.