Názory a argumenty

Když německý parlament před nějakou dobou definitivně schválil liberalizaci pro držení konopí, řada politiků současné koalice to představovala jako další velký krok k modernizaci země. Přesně v souladu s koaliční smlouvou, která se nese v duchu společenského pokroku. Ve skutečnosti to jsou ovšem právě jen podobné projekty, které mají u politického spojenectví sociálních demokratů, zelených a liberálů vůbec ještě šanci bez problémů projít.

Evropská unie, tedy její členské státy a instituce, se už řadu měsíců hašteří kvůli dovozu zemědělských produktů z Ukrajiny. Napřed napadené zemi velkoryse otevřely hranice, ale po dvou letech je chtějí zase částečně uzavřít, protože ukrajinská konkurence se nelíbí evropským farmářům. A to ve chvíli, kdy ukrajinská obrana ochabuje a potřebuje nutně každý dolar a každé euro na nákup chybějícího vojenského vybavení a munice.

Zjednodušit českým krajanům a občanům žijícím v zahraničí uplatnění jejich volebního práva zdálo by se jen ryze technickým problémem. Přesto se z toho stala obrovská politika a vládní i opoziční strany se tváří, že bude závažným způsobem ohrožen demokratický systém, když neprosadí svou. Proč se má právě na tomto tématu prověřit aktuální mocenská situace, to není zcela jasné. A leckdo nad tím právem nevěřícně kroutí hlavou.

Hledání evropského komisaře o české politice nevypovídá nic pěkného. Opozice s koalicí vedou zcela zbytečný spor o korespondenční volbu. Neochota prodloužit volný obchod s Ukrajinou je paradox, na který EU nemá uspokojivou odpověď. Jak dlouho ještě vydrží Scholzova vláda. Názory stíhaného Andrewa Tatea nejsou podstatné. Jeho publikum ano.

Je až k nevíře, jaké politické dusno provází úvahy o příštím evropském komisaři či komisařce za Českou republiku. Vždyť ve funkci nemůže nadržovat ani své zemi, natožpak straně, k níž patří. To místo je jako stvořené buď pro silné politické figury, nebo pro excelentní manažery.

Bude umělá inteligence také umět dávat dohromady anekdoty? Bude mít smysl pro humor? Postaví se tak postupně na roveň člověku? Trochu jsem se těch otázek děsil. Utěšoval jsem se, že se taje humoru nedaří vyložit ani jeho vyhlášeným mistrům, sršícím neúnavným vtipem, natož pak běžnému člověku.

Státní svátky, které jsou zároveň církevní, jsou vždy příležitostí zamyslet se nad jejich duchovním základem, který je i podstatou západní moderní civilizace. Tak proč to neudělat i letos, i když je to rok od roku těžší. Nakolik se moderní společnost vyvíjí a své kořeny často považuje už za něco zcela archaického, co je tak nějak jasné, takže už nemá cenu se k tomu vracet. Je to snad pochopitelný vývoj, historicky vlastně spravedlivý.

Jsme svobodné bytosti, ovšem tedy možná také zodpovědné za všechno, co děláme? Nebo nás řídí nějaká vyšší inteligence? Jsme vůbec schopni myslet? A myslí také „umělá inteligence“? Izraelský neurovědec Chaim Sompolinsky má na tyto otázky zvláštní odpovědi.

O tom, že se z Prahy během posledních několika let stala drahá a nedostupná metropole, se mluví už delší dobu. Ceny vlastnických bytů tu rostly raketovou rychlostí, nájmy stagnovaly jen v období covidu a stále víc obyvatel je nuceno žádat o příspěvky na bydlení, protože jim jejich nízké příjmy na hrazení bydlení zkrátka nestačí.

Vypadalo to skoro jako velikonoční zázrak, když koncem týdne prezident Petr Pavel po jednání se zástupci koalice a opozice oznámil, že se obě strany shodly na tom, že důchodový systém vyžaduje zásahy a že věk odchodu do penze se bude muset zvedat. A také to zázrak byl, protože už o pár hodin později se ukázalo, že to tak úplně pravda není a vše je zase tam, kde jsme u tuzemské politiky zvyklí.