Názory a argumenty

Opoziční korespondenční demagogie. Největším problémem lidovců není Jurečka. Ve vzduchu jsou cítit volby. Írán zaútočil i na Pákistán; otevřela se další fronta? Rozruch kolem Rakušanova videa. Chudí u nás potřebují pomoc, potřebují reformy.

Kdysi chtěli korespondenční volbu ze zahraničí, dnes si ale uvědomují, že je to velké demokratické riziko, protože skutečnou zárukou svobody je plenta ve volební místnosti. Postoj opoziční ANO k vládnímu návrhu korespondenční volby, který je pro obranu demokracie zřejmě tak zásadní, že se kvůli němu opět musí vyvolávat parlamentní opoziční obstrukce, je vskutku legrační.

„Nelze vrátit lidem svobodu bez toho, aby to byla především svoboda být příčinou svých vlastních starostí. Svobodný člověk je problém pro sebe i ostatní.“ Tato slova Václava Bělohradského ze začátku 90. let mně stále zní v uších.

Svatý obraz, na němž je jednou z postav sovětský hrůzovládce Stalin, působí v našich zeměpisných šířkách jistě překvapivě a máme-li s ohledem na téma užít církevního slovníku, až svatokrádežně.

Projednávání nového zákona o zbraních a střelivu, které právě probíhá v Parlamentu, by asi nevzbudilo velkou pozornost veřejnosti, kdyby ve čtvrtek 21. prosince 2023 nedošlo k tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Uplynulá dekáda se nesla ve znamení dominance sociálních sítí. Nejprve Facebook, pak Twitter, Instagram, novější TikTok a menší hráči postupně ovládli svět obsahu, který lidé konzumují. Do různých zákoutí světa to přineslo obrovskou změnu, mnohde větší než samotný nástup internetu.

Kolotoč výběru republikánského kandidáta na prezidenta se rozjel. Přineslo volební shromáždění v Iowě něco, co jsme před ním nevěděli? Vlastně ano, a to přesto, že dopadlo skoro tak, jak jsme čekali.

Statisíce živností skončilo. Je to signál neudržitelných poměrů? Proč si zmrzlá Iowa vybrala Trumpa. Sociální sítě za vrcholem. Povinné psychotesty pro držitele zbraní. Krvavý diktátor na ikoně. Hvížďala: Bělohradský aneb Nikdy nebudu váš.

„Uplynulý rok se ukázal jako zlomový především pro živnostníky.“ Těmito slovy byla uvedena jedna z katastrofických zpráv, podle níž ukončilo živnost 277 tisíc občanů. Pokud se nepočítá rok 1993, tak jde o zdaleka nejvyšší počet, protože v každoročním provozu obvykle končí i začínají desítky tisíc živnostníků.

Tento rok je velkým rokem pro demokracii. K volebním urnám se dostaví přes dvě miliardy lidí, více než polovina světové populace. Bohužel, při bližším pohledu vidíme, že demokracie naopak mizí a svoji víru v ní ztrácí zejména mladá generace. Je totiž třeba si uvědomit, že demokracie nejsou jen volby.