Názory a argumenty

Černá kronika je v Itálii oblíbený novinářský žánr a místní zpravodajství věnuje značný prostor různým zprávám o vraždách, nehodách či záhadných zmizeních.

Nedávný útok jemenských povstalců na norskou loď v Rudém moři vypadá jako incident ve vzdáleném koutě světa. Může ale být předzvěstí otřesů, které zasáhnou každého z nás. Tedy jmenovitě naše peněženky a někdy i jistotu zaměstnání.

Každá politická doba má svá hlavní témata a kdo by ještě před časem myslel, jak s tím zahýbe něco tak samozřejmého, jako léta byla elektrická energie. Přírodní produkt, který si člověk osvojil, naučil se ho vyrábět a napojil na něj téměř celý svůj život.

Žádná válka netrvá věčně a žádná nezůstává po celou dobu stejná. Platí to i pro boje mezi izraelskou armádou a Hamásem v Gaze. O změně povahy bojů rozhoduje hned několik faktorů. Těmi hlavními jsou americký tlak a odpor ze strany Hamásu – a čas.

Rozumná klimatická politika se neobejde bez poutavých příběhů. Elektřina jako největší politikum. Femicida. Útok jemenských povstalců na norskou loď může zasáhnout i nás.

Po každé klimatické konferenci, jaká skončila před pár dny v Dubaji, by se mělo svolat ještě jiné shromáždění, které by přeložilo politické a expertní závěry do lidské řeči. Bez toho se totiž klimatická změna nedá rozumně řešit.

Války, to nejsou jen střetnutí anonymních ozbrojenců, ale také konkrétní lidské příběhy, někdy i dost neobvyklé. Platí to i pro konflikt v Gaze a příběh celosvětově proslulého propagandisty Hamásu, nebo bývalého člena hnutí, který si svou životní úlohu rozmyslel.

Když Palestinci na Západním břehu vítali ženy a teenagery, které Izrael v rámci výměny za svá rukojmí propustil z věznic, mnozí mávali vlajkami Hamásu a děkovali jeho vůdcům Jahjá Sinwárovi a Muhammadu Dajfovi.

Co si tak může počít autoritářský vládce, když se mu před volebním rokem vynoří protivník, jehož by se měl obávat? Tento problém řešil venezuelský lídr Nicolás Maduro, když loni v říjnu opozice jako svou kandidátku do prezidentských voleb pro příští rok určila Maríu Corinu Machadovou, které průzkumy veřejného mínění přisuzují velkou šanci Madura porazit.

Putinův šovinismus, tedy víra v nadřazenost Rusů, hlásání nacionální výjimečnosti a nenávist k jiným národům má kromě imperiálních tendencí dva méně známé, ale důležité znaky: sexismus a přechod totality ve fašismus.