Názory a argumenty

„Skutečnost, že se střední Evropou 30 let po roce 1989 valí stejná vlna nacionalistického populismu, jež otřásá řadou dalších evropských zemí i Spojenými státy, je svého druhu perverzním holdem tomu, jak úspěšná celá transformace byla,“ napsal v roce 2019 o polistopadovém vývoji historik, velký znalec střední Evropy Timothy Garton Ash. Profesor z Oxfordu teď křižuje svět se svou novou knihou Evropa, náš domov a v Praze se zastavil v předvečer 17. listopadu.

Alternativní historie je oblíbeným postmoderním sportem. Rádi si představujeme, co by se stalo, kdyby... Kromě zábavné hry s fakty a jejich možnými historickými odbočkami, někdy velmi absurdními až perverzními (co by se stalo, kdyby Hitler vyhrál válku, kdyby neumřel Lenin a podobně), to lidem poskytuje možnost uvědomit si, na čem vlastně záleží a o co společnosti svými minulými rozhodnutími přišly, což je dobrá průprava pro rozhodnutí budoucí.

V Itálii se v poslední době diskutuje o tom, do jaké míry je v zemi respektována svoboda tisku. Debatu vyvolal nedávný rozsudek nad novinářem a spisovatelem Robertem Savianem, který se ve světě proslavil svým románem Gomora, v němž odhaluje praktiky neapolské mafie.

Vláda levého středu německého kancléře Olafa Scholze bude mít co nevidět za sebou první polovinu funkčního období. Nemá ovšem moc důvodů k oslavám. Naopak, těsně před výročím utrpěla svou zřejmě největší porážku: německý ústavní soud smetl její ambiciózní plán, jak financovat zelenou transformaci hospodářství.

I když je Československo už více než 30 let rozděleno, výročí 17. listopadu je jedním z okamžiků, kdy se aspoň na chvíli obě části bývalé federace zase spojí. Dokladem toho je už řadu let i pravidelná návštěva slovenské prezidentky Zuzany Čaputové v Praze, aby v předvečer 17. listopadu a začátku boje za svobodu v tehdejším komunistickém Československu uctila památku tehdejších událostí.

Třicet čtyři let. To už je přes třetinu století, skoro dvě generace. A tolik let už uplynulo od slavných listopadových dnů roku 1989. Kdybychom se tehdy dívali dozadu o tolik let, došli bychom k roku 1955. Odečteno od konce druhé světové války by to byl rok 1911. Byly to zkrátka vždy před třemi desetiletími úplně jiné doby.

Průběh letošních oslav 17. listopadu opět ukázal, že tento den je nejspontánněji slaveným svátkem v ČR. Ostatní státní svátky jsou pro většinu populace víceméně jen dnem volna, ačkoli média často státotvorně připomínají, co to vlastně oslavujeme.

Ve středu 15. listopadu česká vláda na žádost ministra zahraničí Piráta Jana Lipavského zmrazila ruský státní majetek. Rusové nesmí nakládat s nemovitostmi, které mají u nás k dispozici. Nebudou moci využívat zisky z pronájmů bytů. Zmražení umožnil jiný krok: vláda zařadila na český sankční seznam agenturu, která spravuje ruské majetky nejen u nás, ale i v dalších asi sedmdesáti zemích světa.

Ruský majetek v mrazáku, už neplatíme vraždění Ukrajinců. Držme se 17. listopadu. Sedmnáctý listopad jako živý svátek. I když je Československo více než 30 let rozděleno… V poločase vládnutí vrávorá Scholzova koalice nad propastí. Italská média pod tlakem. Kdyby byl prezidentem kníže…

Poslední léta se ve Francii stupňují projevy antisemitismu. Do té míry, že mnohé rodiny židovské víry se rozhodly odstěhovat se do Izraele, do země zaslíbené, kde našly nový domov v kibucech poblíž pásma Gazy.