Názory a argumenty

Když na počátku března 1953 zemřel sovětský hrůzovládce Josif Stalin, byl o nástupnictví značný zájem. Za favority byli považováni Stalinův krvavý kat Lavrentij Berija a také Georgij Malenkov. Oba ovšem přetrumfl Nikita Chruščov: hlavního soka Beriju nechal odsoudit k smrti a Malenkova z nejvyššího sovětského vedení odstranil během pár následujících let.

V paměti je asi ještě kauza před prvními všeobecnými volbami prezidenta, kdy Miloše Zemana nepustil hovořit ke studentům Masarykovy univerzity tehdejší rektor Mikuláš Bek. S tím, že na akademické půdě nemá politická kampaň co pohledávat. Zeman se záhy pomstil nepozváním Beka k předávání medailí 28. října a odstartoval tak svou trapnou, dekádu se táhnoucí, válku s rektory.

Přežije fakulta děkana? Předávání moci v Rusku od Stalina po dnešek. Kdo z Putinových bojarů se první postaví. Viktor Orbán není spojenec Putina, ale pouze a jen Orbána. EU chce nejen hospodářskou spolupráci, ale nově také bezpečnost.

Michail Chodorkovskij napsal pro magazín Economist komentář, v němž se raduje nad vzpourou Prigožina. Putinův režim podle něj dozajista padne, jen otázkou je, kdy. Možná to není jen přání otcem myšlenky. Současný disident Chodorkovskij jako někdejší oligarcha a přítel Kremlu by mentalitu lidí kolem ruského vůdce mohl znát.

Kulturní konflikty pozdní moderní doby dostaly označení války, kterým se dnes zase šetří, když nedaleko od Česka zuří válka skutečná, v níž umírají lidé. Jenže i tyto boje o zaručeně pravé „kulturní hodnoty a priority“, které mají organizovat společnost, aby byla spravedlivá vůči všem, mají své martyry a oběti.

Anglický vzdělanec a filosof Joseph Glanvill nebyl v žádném případě jediným stoupencem vědy, který byl přesvědčený, že je nutné rozvíjet argumentaci ve prospěch strachu z čarodějnic, aby se udržela morální autorita náboženství.

Od pochodu Wagnerovy skupiny na Moskvu uplynuly už tři dny. Pozorovatelé v Rusku i za jeho hranicemi se stále pokoušejí pochopit, co se vlastně stalo. To, že konflikt mezi Jevgenijem Prigožinem a ruským ministerstvem obrany se může vyhrotit, připouštěli mnozí. Ovšem že Wagnerovy jednotky budou schopné během pár hodin obsadit více než milionový Rostov na Donu a nakonec dojdou asi 200 kilometrů od Moskvy, to nepředpokládal nikdo.

Česká republika se při vstupu do Evropské unie zavázala k přijetí společné evropské měny euro a Česká republika společnou měnu stále nemá. A jak se zdá, nic ani nesměřuje ke změně tohoto stavu. A to přesto, že se téma občas v agendě vládních politiků objeví. Naposledy ministr zahraničních věcí Jan Lipavský volal po diskusi o termínu a způsobu přijetí eura.

ANO si odporem k obranné smlouvě nemíní komplikovat osud. Prigožinova vzpoura. Česká republika o společné evropské měně stále jen diskutuje. Strach: mocenský nástroj populistů. Marná kulturní válka Jiřího Černického.

Aspoň v něčem se dvě opoziční strany usídlené v Poslanecké sněmovně začínají odlišovat. Jde o přístup ke klíčovým otázkám zahraniční politiky. Okamurova SPD dál prosazuje odchod České republiky z Evropské unie, odmítá vyšší výdaje na zbrojení a proti obranné smlouvě se Spojenými státy pořádá demonstrace. Prostě strategie strany, která nikdy nevládla a nikdy vládnout nebude.