Názory a argumenty

Zakladatel Fondu boje s korupcí a zřejmě nejpronásledovanější ruský opoziční politik Alexej Navalnyj se opět stává těžištěm celosvětového zájmu. Pouhé dva dny po svých 47. narozeninách absolvoval před soudem, uspořádaným přímo ve věznici ve Vladimirské oblasti, předběžné slyšení. 19. června by měl celý soud tamtéž vyvrcholit. Politikova tisková mluvčí Kira Jarmyšová vyslovila obavu, že v tomto procesu by se Navalnyj mohl dočkat naprosto hrůzného až třicetiletého trestu.

Bylo velmi nepříjemné, když se proslechlo, že v šestém pražském obvodu, kde sídlí instituce obrany státu, probíhá jakýsi konflikt mezi ministryní obrany Janou Černochovou a náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou. Toho sama navrhla vládě jmenovat, požíval tedy její plné důvěry. Asi to nebylo jen tak, když náčelník zvažoval rezignaci, řešil to premiér Fiala a zajímal se i prezident Pavel.

Prozatím vždy, když svět balancoval na hraně recese – jako je tomu teď – přidala se k tomu nezaměstnanost. Nervózní podniky šetřily a propouštěly. V ekonomické teorii známá Philipsova křivka říká, že mezi nezaměstnaností a inflací existuje nepřímá úměra – když jedna klesá, druhá roste. Ekonomové tedy donedávna měli za to, že nelze mít zároveň nízkou inflaci i nezaměstnanost.

Dělníci vyrábějí, zedníci staví. Ale proč tak málo? Zaměstnanec je pán. Válečná situace, ministryně, náčelník generálního štábu a občanská kontrola. Další soud Alexeje Navalného. Biden zakopl. A Amerika zavrávorala.

Situace se už stabilizovala, říkají obvykle lidé, kteří zažili vážné potíže, ve chvíli, když už nějakou dobu k žádným velkým malérům nedošlo. Patří pak k obvyklému optimismu, že se v těchto stabilnějších časech čeká, že nadále už věci půjdou správnou cestou a pomalu se budou zlepšovat.

U příležitosti svého 100. výročí narození Henry Kissinger v rámci četných oslav poskytl dlouhou řadu rozhovorů, v nichž opět sesumíroval svou politickou filozofii a v souladu s ní zhodnotil i současný stav světa. Mediální ohlas jeho názorů byl mimořádně odlišný, podle světonázorové orientace toho kterého sdělovacího prostředka.

Už se na to v opojení klíčovou rolí Polska v pomoci Ukrajině téměř zapomnělo. Ale v Polsku to s dodržováním demokracie a právního státu stále není ani zdaleka v pořádku. A naopak, je hůř, než bylo. Vláda Práva a spravedlnosti Jarosława Kaczyńského se nyní před podzimními volbami rozhodla v boji o moc zneužít dokonce i ruskou agresi proti Ukrajině k brutálnímu útoku proti polské opozici. A to v rozporu se všemi demokratickými právními pravidly.

Velkým, všeobecně mediálně přijímaným tématem minulých dnů bylo, jak pětikoaliční vláda plní své předvolební sliby. Ty bývají často problematické, situace se může v čase nějak vyvíjet a není možné odhadnout vše. Zvláště v turbulentní době. Přesto je osud stran vládní koalice v mnoha směrech poučný, jak se nezaplést do svých vlastních slov, a mohli by o tom nyní vyprávět hlavně premiér Fiala a jeho ministr financí Stanjura, oba z ODS.

Dva dny poté, co si je povolal na kobereček prezident Petr Pavel, se předseda vlády a lídr opozice utkali před televizními kamerami. Kdo čekal, že přijdou zklidnění a konstruktivně naladění, byl vedle jak ta jedle. Došlo na tradiční šermování, kdo za co může, na účelově používané grafy, na obviňování ze lží i na hloupé vtipy hraničící s urážkami.

Bez ohledu na předpověď počasí čeká vládní koalici pořádně horké léto. S Fialou Babiš společnou řeč nenalezne, navíc si za soupeře vybral Piráty. Předvolební „sliby chyby“ dohání premiéra Fialu i celou jeho vládu. Lex Tusk zneužívá ruskou agresi k útoku na polskou prozápadní opozici. Sto let je moc pro každou pravdu.