Názory a argumenty

V bavorském Řezně skončil tuto svatodušní neděli v pořadí už 73. sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Za českou stranu na něm tentokrát vystoupil ministr Mikuláš Bek s projevem, který vzbudil pozornost. Historickým zlomem nazval mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt vystoupení ministra školství Mikuláše Beka.

Co plyne pro Česko z faktu, že Slovensko se odklání na Východ. 73. Sudetoněmecký sjezd jako historický milník? Výsledky tureckých voleb. Poslední generace: ze špatného svědomí veřejný nepřítel. Inflace?

Slováci vnímají maďarského premiéra Viktora Orbána příznivěji než sami Maďaři. Přitom jejich vztah k jižním sousedům byl vždy z historických důvodů velmi ostražitý. A Orbán je považován za největšího potížistu v EU a za hrobaře demokratického právního státu v Maďarsku.

Na úrovni bonmotu pro mě téma nejzábavněji shrnula neurotická hvězda newyorské intelektuální scény, autorka a komička Fran Lebowitz. Parafrázuji: „Podívejte se, mně je vcelku jedno, že hudbu toho padoucha nemůžete poslouchat. Já můžu,“ obrací se v dokumentu Pretend It’s a City na svého kamaráda, oscarového režiséra Martina Scorseseho, a divák slyší, jak se Scorsese chichotá.

Nezřídka se stává, že posledním dílem sepíše autor vlastní epilog; tak se s čtenáři rozloučili v českém prostředí třeba básníci Vladimír Holan nebo Karel Šiktanc. Smrt sehrála ústřední roli také v posledním, do češtiny dosud nepřevedeném románu prozaika Martina Amise Inside Story; zda ji ovšem spisovatel psal již s tušením blížícího se konce, můžeme jen hádat.

Jak známo, dialog je takový způsob rozhovoru, k němuž oba partneři přistupují s otevřenou hlavou a jsou ochotní druhému nejen naslouchat, ale i přijmout některé jeho argumenty. Z dialogu nakonec odcházejí oba trochu pozměněni či dokonce obohaceni.

Půlroční předsednictví v čele Rady Evropské unie bývá pro každou členskou zemi příležitostí, jak předvést své diplomatické schopnosti. V případě Maďarska, které se má této role ujmout od začátku července příštího roku, však rostou obavy, že se může proměnit v šestiměsíční černou můru.

Při nejvýznamnějších křesťanských svátcích si více lidí než obvykle připomíná hlavní ideové kořeny naší západní civilisace, ale ještě asi více původní lidové pohanské zvyky. Tak tomu bylo o minulých Vánocích i Velikonocích.

Že se už zhruba rok chvěje zem pod tápajícím vedením ruské invazní armády jistě nepřekvapuje. Ale proč by mělo hřmět nad vrcholky armády v míru žijícího Česka, jasné není. Ani médiím, která se rozporu mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu poslední dny intenzivně věnují. Sice bez konkrétních informací, ale logicky, protože nějaké, asi nikoli zanedbatelné nedorozumění Jany Černochové s Karlem Řehkou evidentně existuje.

Senát je pokládán za jakousi radu moudrých nebo pojistku demokracie. Jako příklad bývá uváděno schvalování ústavních soudců, které navrhuje prezident republiky. Zatím Senát skutečně dokázal eliminovat nejkřiklavější personální výstřelky jak Václava Klause, tak Miloše Zemana, vzpomeňme třeba na pány Koudelku nebo Gerlocha.