Názory a argumenty

Vstup Finska do Severoatlantické aliance je bezprostředně spojován s ruským napadením Ukrajiny. Loňská otevřená agrese byla však posledním impulsem k dovršení emancipačního procesu země, které komunistická velmoc na východě po druhé světové válce vnutila velice specifickou koncepci neutrality.

Oč bychom přišli, kdybychom neměli Ústav pro studium totalitních režimů. Žádná jiná státní instituce nezásobuje média tak intenzivně zprávami o opakovaném odvolávání ředitelů a vedoucích pracovníků, vzájemném obviňování z cenzurních zásahů, z bossingu, špatného hospodaření, plagiátorství a nekompetentnosti.

Zdá se, že pro většinu trans osob v Česku se konečně začíná něco podstatného měnit. Ministerstvo spravedlnosti oznámilo ústy svého náměstka Karla Dvořáka (STAN), že se pracuje na návrhu legislativy, která zruší podmínku povinné kastrace pro úřední změnu pohlaví.

Venku se potýkáme s aprílovým počasím, ale ve Sněmovně tají ledy. Však už taky bylo na čase. Vládní koalici slouží dolní parlamentní komora jako průtokový ohřívač, kterým se co chvíli snaží prohnat pro ni důležitou legislativu, aniž by o ní důkladně hovořila s opozicí. Ta má zase Sněmovnu za prkna, která znamenají svět, pročež se nás snaží v míře vrchovaté bavit obstrukčními estrádami.

Sněmovna chystá novou podobu interpelací. Dva smutné příběhy o vzdělávání a priority vlády, které se vytratily. Nucené kastrace trans*lidí mají skončit. Spor o naši minulost. Finsko od „finlandizace“ až k NATO. Glosa: Vidíme to stejně?

Který ze dvou aktuálních příběhů o chybějících penězích ve školství je smutnější? Ten o nedůstojném odměňování akademiků v humanitních oborech, nebo ten o platech pedagogických pracovníků v regionálním školství? Není sporu, že vysokým školám chybí peníze nejen pro humanitní obory, které se bouří, a vláda dokonce připouští, že je ochotna je sem za určitých podmínek investovat.

Snad je to móda, snad náznak epidemie, nebo prostě náhoda. Že se několik dospělých a veřejně vystupujících osob v poslední době zachovalo jako malé děti – očividně lhali a vymlouvali se, že „to oni ne, to něco jiného“.

„Musíme se vrátit k programu pražského jara. Musíme zrušit cenzuru.“ Řekl František Kriegel půl roku po začátku okupace a pak prý dodal: „Už nemá smysl na tom trvat, ale někdo to říct musel.“

Letos se Velikonoce v Jeruzalémě sešly v jednom čase společně s židovským pesachem i muslimským ramadánem. O žádnou idylu ale nešlo. Představitelé řady církví dávají najevo obavy o budoucnost svých sborů. A není to jen kvůli aktuálním izraelsko-palestinským střetům.

Střet civilizací slavného politologa Samuela Huntingtona je zpět. Nikoliv ovšem v západní politologii, ale v nové ruské zahraničněpolitické koncepci. Tu nedávno schválil ruský prezident Vladimir Putin. Kromě toho, že koncepce naznačuje, jak se Rusko asi bude chovat, ukazuje také, jak Rusko vnímá sebe a svět. Je to zajímavé, i když mráz vyvolávající čtení.