Názory a argumenty

Na politické scéně sledujeme pozoruhodný jev. Vláda v praxi popírá své sliby, ve sněmovně stojí opozice na obstrukčních barikádách kvůli důchodům, v ulicích jsou desetitisíce radikálů, z nichž někteří začínají útočit na veřejné budovy. Člověk by podle těchto úkazů řekl, že Česko stojí na hraně změny politických poměrů. A přitom, když se podíváme na politické preference, uvidíme, že se toho zase tolik neděje.

Neměnnost voličských preferencí. Jen kvalitní jednací řád zajistí věcnou a efektivní demokratickou diskusi. Evropská výjimka pro dlužníky. Odmítne Česko? Macronova vysoká sázka kvůli penzijní reformě. Neklid v Moldavsku. Banka není start-up, auto není počítač. Komik a drogy.

Mým poněkud pochybným koníčkem se stalo v uplynulých letech sledování ruského uměleckého braku. Nejsem v tom obzvlášť úspěšný, protože braku je nepřeberné množství a já na všechno nestačím. Nicméně nějaké úspěchy jsem přece jen zaznamenal.

Evropský parlament na své poměry velmi slabou většinou odhlasoval svůj postoj k zateplování budov. Je to postoj, jak už to u zelené agendy a Evropského parlamentu bývá, trochu moc ambiciózní s příliš šibeničními termíny a bez kladení si otázky, kde se na to vezme.

O tom, že evropská populace stárne, není pochyb. A o tom, jaký má tento fenomén vliv na ekonomiku, si jistě také málokdo dělá iluze. Jaký životní standard bude možné nabízet vzrůstajícímu počtu důchodců, když lidí v produktivním věku ubývá? To je otázka, se kterou dnes v Evropě zápasí nejedna vláda. Diskuse o reformách penzijních systémů probíhají tedy momentálně v mnoha zemích, někde vcelku pokojně, jinde za bouřlivých protestů.

„Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem,“ cituje Božena Němcová v úvodu Babičky časté rčení své literární i skutečné mentorky. A platí to dodnes, samozřejmě i na prezidenta, i kdyby chtěl být sebevíc pro všechny. O což se i přesto nová hlava státu bude jistě upřímně snažit.

Vláda si dláždí cestu do pekel. Prezidentův křest valorizačním ohněm. Důchody v Itálii. Hnutí ANO začíná přecházet do polohy protievropské destruktivní strany. Jak je důležité sledovat ruský brak. Glosa: Zvukovka s Johnem Calem.

Jako populistické gesto odbyl Jiří Pospíšil z TOP 09, europoslanec a náměstek pražského primátora pro kulturu v jedné osobě, návrh opozice zmrazit platy ústavních činitelů na pět let. Poslanec Jan Lacina z hnutí STAN k tomu v televizní diskusi dodal, že by to stejně znamenalo navýšení průměrného důchodu o pouhou korunu třicet. A Marek Benda z ODS prohlásil, že to pokládá za hloupost, protože, cituji „až se to rozmrazí, tak to skočí“.

Je těžké být populární. Přinejmenším pokud jste relativně bohatý stát a hodně lidí z jiných zemí chce u vás žít. Tuto situaci řeší Velká Británie, respektive její vláda, ale celá věc se kabinetu Rishi Sunaka tak trochu vymkla z rukou.

Místo slibované hluboké reformy trhu s elektřinou v Evropské unii navrhla Evropská komise tento týden vlastně jen několik kutilských úprav. Soustředila se zejména na mechanismy zajišťující cenovou stabilitu a jistou předvídatelnost pro spotřebitele, které mají zabránit nejtvrdším dopadům v případech, kdy by se situace na trhu opět vymkla z rukou, jako tomu bylo během loňského roku.