Názory a argumenty

Pozorovatel aktivit ruské opozice, která je v drtivé většině v exilu, nemůže opomenout její úvahy na téma Co dál s Ruskem. Mají zpravidla dva společné body. Za prvé, že nezbytnou podmínkou změn v Rusku je porážka ve válce. Porážku musí zajistit Ukrajinci. Bod dva zní: Ruský lid je hodný, jen ho svedl Putin.

Až pět tisíc školaček a studentek se v uplynulých měsících v íránských školách potýkalo s příznaky otravy zatím neznámou látkou. K další z řady afér, které nahlodávají důvěryhodnost teheránského režimu, už se vyslovil i nejvyšší vůdce země ajatolláh Chámeneí, který otevřeně mluví o zločinu. Pachatelé i jejich pohnutky ale zatím zůstávají nejasné.

Zákon omezující červnovou valorizaci důchodů schytal tolik kritiky jako žádná druhá norma od časů covidu. Stěžovala si opozice, která uspořádala mohutnou obstrukci ve Sněmovně, nespokojeni byli senátoři z vládních stran, argumentace ministrů nebyla moc přesvědčivá.

Prezident před kvadraturou kruhu. Pravý důvod, proč škrtat v důchodech. Íránský režim čelí dalším protestům – tentokrát kvůli otravám školaček. Páteční okénko do Ruska. Přicházení nové filmové citlivosti.

Fanfáry odezněly, máme prezidenta. Po dvaceti letech prvního, který zasedne na Hrad nikoli až v důchodovém věku. Na rozdíl od Miloše Zemana, který v roce 2013 úspěšně kandidoval na prezidentský úřad v osmašedesáti, ale i Václava Klause, jemuž bylo sice při nástupu do funkce dvaašedesát, ale podle tehdejší úpravy odcházeli jeho vrstevníci do starobního důchodu už o rok dřív, ocitne se Petr Pavel na prahu důchodového věku teprve ve chvíli, kdy mu jeho pětiletý mandát skončí.

Co je důležitější zpráva o dnešním Tunisku – že policie rodící se diktatury zatýká představitele opozice, anebo to, že se proti tomu zatím ještě konají velké protesty? Anebo že nastupující prezident autokrat nečekaně experimentuje s něčím, co zatím používali hlavně protiimigrační populisté v Evropě?

Jestliže prezident Petr Pavel jmenuje nového ministra životního prostředí den po své inauguraci, pak to svědčí o tom, že premiér Petr Fiala ho nejspíš přesvědčil, jak to spěchá. Jinak by hlava státu asi druhý den v úřadě měla mít jiné starosti, než narychlo napravovat resty té už druhý den minulé.

Odchod Miloše Zemana a jeho družiny z Pražského hradu a nástup Petra Pavla není jen běžné střídání stráží. Jsme svědky jistého předělu v historii českého prezidentství. Slib složil muž, který byl většinu svého života profesionální voják. Se světem politiky měl co do činění jen okrajově. O nejvyšší úřad v zemi se ucházel coby občanský kandidát.

„Pět let je až až,“ prohlásil Petr Pavel. Měl tím na mysli délku pobytu v prezidentském úřadu. Tato slova vyřkl v momentu, kdy ještě neměl možnost zažít nejrůznější podoby prezidentského údělu. Uvidíme, zda si stejný názor podrží nadále.

Pět let se dá podle Petra Pavla na Hradě vydržet. Potřebujeme prezidenta, ne lesníka a památkáře. Na Hrad přichází klid a řád. Ale nejen to. Zemanovský úkrok české vládní koalice. Tuniský volený autokrat experimentuje s xenofobií.