Názory a argumenty

Měl to být ve čtvrtek mimořádný summit Evropské unie o migraci, ale nebude. V návrhu závěrečného dokumentu sněmování unijní sedmadvacítky je změnám v migrační politice Evropské unie věnováno pouhých několik řádek z celkových několika stran. Důvod je podle diplomatických zdrojů podílejících se na přípravě summitu jednoduchý. Evropské státy zjistily, že se v otázce reformy migrace prostě nedohodnou.

Drahota v obchodech je evidentní, všimnout si toho musel i ten, kdo ceny příliš nesleduje. Zhoršená dostupnost zboží základní potřeby může uvrhnout část populace do chudoby. Stát by měl tedy zasáhnout. To zní logicky, ovšem stejně logická je připomínka, že by stát zasahovat neměl, dokud nezjistí, že mimořádnou pomoc opravdu někdo potřebuje. Právě takové zjištění ovšem dosud chybí.

Poslední statistika maloobchodu, kterou každý měsíc zveřejňuje statistický úřad, přinesla poměrně dramatické zjištění. Češi šetří na jídle, a ne ledajak, útraty za potraviny se v prosinci propadly o více než desetinu, tedy nejrychleji od začátku existence zmíněné statistiky za 21 let. Rodiny tedy prožily relativně chudé Vánoce, aspoň co se svátečního hodování týče.

Miloš Zeman se na Slovensku setkal se „zelenou fanatičkou“. Češi šetří, nejvíc na jídle. Chudoba za dveřmi. Ale uvnitř ještě není. Migraci je v EU třeba řešit. Nicnedělání ničemu nepomůže. V Rakousku je znovu reálné volební vítězství pravicových populistů. Úzkostná jistota čili jen si tak trochu písknout.

Jak začal, tak i končí. Řeč je o zahraničních cestách prezidenta Miloše Zemana. Podle očekávání zachoval tradici a stejně jako jeho první, tak i poslední návštěva ve funkci směřovala na Slovensko. Dodržel tím zvyklosti českých prezidentů a zdůraznil nadstandardní vztahy mezi oběma zeměmi.

„Na lhaní občanům každý politik doplatí, to jsem si uvědomil až v exilu, když jsme rozebírali události kolem srpna 1968,“ řekl mi kdysi v Římě Jiří Pelikán.

Bezprostředně po loňských volbách do Kongresu oznámil Donald Trump svůj úmysl kandidovat znovu na prezidenta v roce 2024. Od té chvíle spousta republikánů nervózně přešlapuje na místě – aniž by se to mnoho amerických konzervativců odvážilo říkat nahlas, část strany by si ideálně přála, aby jejich příštím kandidátem byl někdo jiný. Je tu ale problém: Trump je stále nejoblíbenějším politikem mezi republikánskou voličskou základnou a sesadit ho rozhodně nebude nic lehkého.

Zemětřesení není jen přírodní úkaz. Je to i humanitární pohroma a často také událost s politickým dopadem. Rovněž Turecko, postižené nyní katastrofou, je na nějaké křižovatce, i když zatím není jasné, kam se vypraví. Dopady podobné události mohou být pozitivní i negativní, nevyhnutelné i odvratitelné a domácí i zahraničněpolitické.

Po zvolení Petra Pavla prezidentem České republiky jsme mohli pozorovat, jak snadno a rychle se v různých komentářích jeho důležitý a gentlemanský záměr vyjít vstříc odpůrcům a těm, kteří jej nevolili, může změnit v omílanou a prázdnou frázi o zakopávání či zahrnování příkopů. Jde přitom o tak důležitou věc, že bychom ji neměli nechat zapadnout.

Důstojné hradní střídání je společná odpovědnost Zemana i Pavla. Prezident má být sjednotitelem politického národa. Zemětřas v Turecku. Republikáni řeší dilema. Kdo skočí první, schytá to od Trumpa. Jiří Pelikán, první Čech v Evropském parlamentu.