Osobnost Plus

Podle režiséra filmu Knoflíkáři Petra Zelenky by v současnosti podobný film už v jeho dílně vzniknout nemohl. „Diváci by ho přijali s mnohem menším nadšením než tenkrát. Lidi byli tenkrát hravější a hledali si ve věcech jinotaje,“ říká o divácích dramatik, režisér a scenárista Zelenka. Proč je podle něj současný kulturní trh přehlcený americkou kinematografií? A je dobře, že Spojené státy jsou dnes světovým vůdcem nejen v oblasti filmu?

„Zatáhnout za záchrannou brzdu vždy znamená pokusit se zabránit havárii a v této situaci opravdu jsme,“ komentuje vládní konsolidační balíček ještě před jeho oficiálním zveřejněním sociolog a bývalý politik Ivan Gabal. „Ten požár je veliký a potřebuje hasit. A protože jsme poslední dobou do něj spíš přelévali olej, jde o kruciální záležitost. Důležité ale je, jestli v pozadí hašení někdo hledá změnu vývojové trajektorie.“

To, že šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin veřejně nadává ruskému ministru obrany a šéfovi generálního štábu a žádá dodávky munice, považuje analytik David Stulík za vážnou věc. „Znamená to, že se v monolitu moci, který Vladimir Putin budoval od svého příchodu do prezidentského úřadu, objevují trhliny, poměrně vážné trhliny,“ říká v Osobnosti Plus.

Alfou a omegou jeho profesního zájmu je střední Evropa a postsovětské republiky. Takže sledoval i včerejší tradiční vojenskou přehlídku u příležitosti Dne vítězství v Moskvě a Putinův projev plný absurdit. Jaká z nich je podle něj nejnebezpečnější? Co se stane, pokud Ukrajina neuspěje se svojí dlouho chystanou ofenzívou? A od které západoevropské země očekává, že bude Ukrajinu do vyjednávání s Putinem nejvíc tlačit? Moderuje Barbora Tachecí.

"Neúcta k životu se stala zbraní Ruska. V okamžiku, kdy jedna země demonstruje svoji absolutní neúctu k životu a vlastně tím vydírá všechny ostatní, tak tehdy už něco končí," říká čerstvý držitel francouzského Řádu akademických palem. Proč byla volba českého prezidenta a předvolební období tak plná emocí? Mění dnes celková nejistota atmosféru ve společnosti? A nahrává nějak probíhající ruská agrese na Ukrajině hledání řešení budoucnosti? Moderuje Barbora Tachecí. Pořad vysíláme v repríze.

Podle Tomáše Jelínka, který je spolu se svou německou kolegyní ředitelem Česko-německého fondu budoucnosti, je jedním z úspěchů partnerství Čechů a Němců za posledních 20 let jeho depolitizace, decentralizace a tematická diverzifikace. Trvají stále na obou stranách vzájemné předsudky? A jak jsou česko-německé vztahy ovlivněny současnými politickými událostmi?

Filozof z Ústavu filosofie a religionistiky FF UK Jakub Jirsa podrobně zkoumal petici nazvanou Za mír a spravedlnost a tvrdí, že je plná paradoxů. „Autoři petice uznávají, že to je výzva, která podle nich musí zaznít, a to navzdory tomu, že si dost dobře nikdo nedokáže představit, že by se tak stalo. Ten paradox jde shrnout jednou větou: Pokud přestane podpora Ukrajiny, přestane Ukrajina existovat, pokud přestane Rusko válčit, skončí válka. To jsou ale dvě různé věci,“ říká.

„Vládnutí současné vlády bych rozdělil do dvou etap. Důvěru dostali v lednu minulého roku a mezitím, kdy začali se současnými úspornými balíčky apod., byly troje volby. A jejich vůdčí filozofie vlastně byla, že nejdříve je musejí vyhrát a znemožnit opětovný nástup Andreje Babiše do funkcí. A teprve potom dělat nepopulární opatření,“ myslí si komentátor Bohumil Pečinka. Dodává, že tato středopravicová vláda vlastně nepotřebuje opozici, vystačí si sama.

Přestože dnes už můžeme s prokázaným covidem kamkoli mezi lidi, v tuto chvíli je s koronavirem v českých nemocnicích skoro 140 lidí, někteří dokonce na jednotkách intenzivní péče. Podle lékaře a biochemika Jana Trnky je covid dnes už běžným onemocněním co do počtu případů, ale i z pohledu mírného průběhu v relativně proočkované a promořené populaci.

Podle historika a novináře Jaroslava Šimova je Kreml čím dál izolovanější od okolního světa. K tomu přispěla i pandemie, během níž se Vladimir Putin skrýval v něčem, čemu se říká bunkr. Jakým způsobem a za jak dlouho se v Kremlu bude předávat moc? A jak je v Rusku silný mýtus „falšování dějin“?