Podhoubí

Šumavská ledovcová jezera jsou vlastně horské nádrže, které vznikly přirozeným geologickým procesem. Ledovce, které ve vrchních částech pohoří seděly v období pleistocénu, začaly asi před patnácti tisíci lety odtávat. Jedním z výsledků tání jsou morény - kameny, štěrkem a jílem vyztužené hráze, které zalila voda. Od padesátých do devadesátých let minulého století, tak jako na okolní krajinu, působily i na ledovcová jezera kyselé deště, které vodu vytrávily.

V posledních Plavkách jsme si chtěli spravit chuť u vody, která je krásně čistá. Jak jinak poznat čistou vodu, než podle perlorodky. Terénní ekolog Robert Ouředník nás vzal na rakouskou stranu řeky Malše, kde v úseku mezi Dolním Dvořištěm a Leopoldschlagem přežívá populace tohoto zajímavého mlže. Dokonce se jí daří i bez pomoci rozmnožovat. Jde pravděpodobně o poslední takové místo u nás - na Vltavě a Blanici už stávající jedinci jen dožívají.

Pro přežití léta je téměř nutné občas zaplout do vody. Jedna z komplikací, která koupání provází, jsou sinice. Každý rok se na některých stojatých vodních plochách s přibývajícím sluníčkem objevuje zelený povlak, který k ráchání ve vodě nevybízí. Sinice produkují některé toxické látky, ale jejich nebezpečnost není jednoznačná. Jisté však je, že při jejich větších koncentracích degradují vodní ekosystémy, které si s populacemi sinic evolučně nevědí rady.

Prvorepublikové plovárny jsou zatíženy kulturními klišé, mezi nimiž dominuje filmová adaptace Vančurova románu, kde Rudolfa Hrušínského ponořeného po prsa ve vodě s doutníkem u úst skrápí letní déšť. A on prohlásí památnou větu, která se vtírá na mysl vždy, když se do podobné situace dostaneme i my. Tenhle nános plovárenské nostalgie je ale v podobných prostorách dovolen, dokonce je žádoucí podvolit se mu. Plavky vyrazily na Dachovy u Hořic a do městských lázní ve Mšeně.

Plavky jsou letní série nejen o koupání a vodě, ale taky o zajímavé krajině. Nivní oblast pod Břeclaví a Lanžhotem, kde se Dyje vlévá do Moravy a spolu pak putují dál do Dunaje, je známá jako Soutok. Unikátní rozsáhlé lužní lesy dostaly přízvisko Moravská Amazonie a kupodivu je oblast přírodně bohatá i díky zarostlým písčitým dunám zvaným hrúdy. Soutok zatím bojuje o některou z velkoplošných ochran přírody, místo toho jde o největší oboru na chov zvěře u nás.

Bývalý hnědouhelný lom Chabařovice se začal zatápět koncem 90. let a dnes ho známe jako jezero Milada. Obyvatelé z blízkého Ústí nad Labem sem jezdí za sporty, vycházkami a odpočinkem v přírodě. Důl a okolí je po technické rekultivaci, stromy jsou nasázeny v řadách a na obnovené krajině po těžbě je cítit spíš rýsovací prkno než přírodní spontaneita. I tak se z Milady stalo oblíbené místo nejen lidí, ale i ptáků a dalších přírodních druhů.

„Vy jste se přijeli vykoupat na třeboňské rybníky? Tak to jste netrefili,“ upravuje naše představy v prvním dílu Plavek znalec Třeboňska Prokop Pithart. Viděli jsme souboj orla mořského s párem jeřábů popelavých, staré duby provrtané od tesaříků a zjistili, že ochrana přírody se může zaměřit na práci s břehy. Vykoupat jsme se ale jeli na nedalekou pískovnu.

Centrem poutní krajiny Novohradských hor je Kostel Panny Marie Těšitelky v Dobré vodě. Ke kostelu, který je vidět z dálky, vede síť poutních cest lemovaných alejemi. Lidé se po tři staletí na cestách zastavovali u drobných sakrálních památek, aby se modlili. Josef Kroutvor poutník a zapisovatel Novohradských hor medituje chůzí v našich nejjižnějších horách dodnes. Z centra zbožnosti se dá dojít do srdce lesa – Žofínského pralesa.

Ondra Šebestík a Kateřina Tomsová v šesti dílech prozkoumají Třeboňsko – krajinu rybníků, ptáků, kapra i cyklistů a vykoupou se v pískovně. Navštíví jezero Milada u Ústí nad Labem, které vzniklo zatopením uhelného dolu Chabařovice a zjistí, jak vzniká inženýrská jezerní krajina, nebo jak funguje voda na Radovesické výsypce u Bíliny. Vezmou vás do biosférické rezervace při soutoku Moravy a Dyje, v jejímž divokém korytu se i svlaží.

České ekologické hnutí bylo jedním z vítězů listopadového převratu, což v té době znamenalo rychlé sražení emisí skleníkových plynů a odsíření uhelných elektráren. Časem se environmentální hnutí pluralizovalo a v posledních letech částečně transformovalo v hnutí za klimatickou spravedlnost, nebo jinak –⁠ klimatickou akci. Klima opouští škatulku životního prostředí a proliferuje do veškeré sféry lidské činnosti. Jak dál, ukazuje publikace Klimavize.