Podhoubí

O Česku se trochu nelichotivě říká, že je montovnou Evropy. O automatizaci a průmyslu 4.0 už slyšel v našich hvozdech snad každý. Ale co je to precizní zemědělství? Jak pronikají nejnovější technologie, umělá inteligence a datové analýzy do zemědělské výroby? Odpověď jsme spolu s Václavem Brantem a Vítězslavem Krčkem hledali na farmě Agra Řisuty na Kladensku, kde principy precizního zemědělství zavádí už od roku 2005.

Malé ekologické farmaření nemá v Česku zrovna na růžích ustláno. Aby lidé s různými životními příběhy mohli začít smysluplně hospodařit v souladu s přírodou, vznikla první česká Farmářská škola. Inspiraci k sestavení nového školního modelu si zakladatelé přinesli z Francie nebo Německa, forma učení sází hlavně na hlubokou zkušenost přímo z praxe. Do pilotního ročníku školy se můžou zájemci přihlašovat do konce ledna tohoto roku.

Přibližně dvě miliardy lidí ve 160 zemích světa slaví každý rok Vánoce. Ne zdaleka všichni k tomu potřebují vánoční strom, například v Japonsku je zvykem dát si večeři v KFC, i tak je úmrtnost menších jehličnanů během svátků vysoká. Jenom v Česku padne na Vánoce milion stromků. Vzniká tak logická otázka, jaký stromek si pořídit, aby byl co nejšetrnější? Nejlépe z toho vychází půjčování stromků v květináči.

Když v roce 2007 sfouknul orkán Kyrill na Šumavě asi milion kubíků dřeva, ochránci se přeli s lesníky, co dál. Nakonec na velké části padlý les zůstal ležet a správci národního parku jsou po třinácti letech přesvědčení, že to bylo dobré rozhodnutí. Les se hezky zmlazuje a zvedly se počty vzácných pralesních druhů.

Něco, co se nazývá Společná zemědělská politika, nezní jako zábavné téma. Je ale překvapivě tak veliké, že jeho dopady potkáváme na každém kroku – od politického zastoupení států Evropské unie po množství žížal v ornici. Podpora zemědělství má v evropském společenství skoro šedesátiletou historii a na dotacích se rozdá kolem třetiny celkového rozpočtu EU. Jak tyhle peníze naplňují environmentální strategie Unie a koho dobře živí?

Každá sms, každý e-mail nebo večerní streamování seriálu na Netflixu se nějak odráží na životním prostředí. Ať už v podobě toxického odpadu, když nám naše elektronická zařízení doslouží, nebo uhlíkové stopy z propálené energie. Své o tom vědí Karolína Brabcová z neziskové organizace Arnika a Viktor Třebický, který dělá ve společnosti CI2 audity uhlíkové stopy firmám a institucím. Oba byli hosty Inspiračního fóra 24. ročníku jihlavského dokumentárního festivalu.

Koncem listopadu se naposledy sejde Uhelná komise – poradní orgán vlády, jehož úkolem je navrhnout správný způsob útlumu fosilního paliva, kterého se v Česku ročně vyprodukuje přes 40 milionů tun. Téma konce uhlí komentuje tentokrát René Neděla, člen pracovní skupiny jmenovaný ministrem průmyslu a obchodu, a také Jana Mračková Vildumetzová za Karlovarský kraj.

Evropská komise vyhlásila svým Green Dealem tvrdý zátah na emise v Evropě. Česka jako jednoho z neukázněných znečišťovatelů se to dotkne hlavně redukcí a postupným odchodem od spalování uhlí za účelem výroby elektřiny. Česká vláda proto loni v létě zřídila poradní orgán – Uhelnou komisi. Teď v listopadu bude komise zasedat patrně naposledy, proto se budeme tomuto tématu věnovat ve dvou dílech pořadu Podhoubí.

Po oživení nápadu na vybudování plavebního kanálu Dunaj–Odra–Labe přišla vláda na podzim ještě s jedním příspěvkem do vodohospodářské politiky státu. Ministerstvo zemědělství spolu s Ministerstvem životního prostředí přidaly 21 nových lokalit do takzvaného Generelu LAPV. „Je to seznam lokalit, které byly vytipovány jako vhodné pro výstavbu vodních nádrží v budoucnosti,“ vysvětluje Jan Beránek z Greenpeace International.

O řece uměl psát nejlíp Ota Pavel. O rybách na Berounce zachumlaných do řasnatých trsů a o klidu, který její proudění do jeho duše přinášelo. Pozornost všech, kdo mají rádi řeky, se momentálně upírá na Bečvu. Netruchlí jen rybáři, kteří 20. září přišli o výstavní kusy parem a ostroretek. Veškerý život na řece se na moment zastavil, pak jed vyprchal a život šel dál, jen o něco chudší a slabší než dřív. Jak by asi genocidu na Bečvě popsal Ota Pavel?