Podhoubí

Petr Pokorný přednáší paleoekologii, nejraději mluví o holocénním období, které začíná zhruba před 12 tisíci lety. Vzděláním biolog hledá ve studiu minulosti poučení o současném stavu života na planetě. Příbuzná paleoklimatologie se poslední dobou politizuje v debatě o současné klimatické změně. V Podhoubí tentokrát sledujeme konzervativní kritiku klimatického hnutí z perspektivy hlubší minulosti a možná úskalí překotného přechodu na dekarbonizovanou ekonomiku.

Třeboň je hlavní město českého rybníkářství, ale i výzkumu mikrořas. Sinicím a řasám se tu věnují hned dva výzkumné ústavy Akademie věd. Na obou pracuje vědecký asistent a technik Antonín Střížek, který o řasách vypráví v dalším Podhoubí. Při procházení Centrem Algatech jsme si povídali o možnostech i úskalích využití biotechnologií navázaných na řasy. Jednou možná budou astronauti ve vesmíru dýchat kyslík vyrobený řasami, zatím je ale reálnější krmit jimi ryby.

Letošní Klimakemp hnutí za klimatickou spravedlnost Limity jsme my se i kvůli koronaviru rozpadl do několika událostí. Ze vzdělávací části Klimakempu se stala letní škola na kolech – Klimajízda. Sedm dní v sedle mezi Sokolovem a Ústím nad Labem znamenalo možnost setkat se s místními a vyslechnout si jejich pohled na plánovaný útlum uhelné energetiky. Po cestě se konaly diskuse, ale došlo i na koupání nebo degustaci v místním vinařství.

Oteplování a změnu klimatu Češi pociťují na vyschlých studnách, rychlém střídání extrémního počasí a slabých zimách. Podle průzkumu agentury Behavio vnímají tři čtvrtiny občanů České republiky změnu klimatu jako závažný problém. Největší průmysloví producenti emisí přesto dál za přihlížení státu vypouštějí skleníkové plyny do ovzduší. K soudu proto míří první česká klimatická žaloba na stát.

Pod Hromovou horou, jak zvou Němci Milešovku, hospodaří Daniel Pitek od roku 2001. Kromě osvíceného hospodáře jde o veřejně aktivního odborníka, bez kterého se debata o stavu české krajiny poslední roky neobejde. Na svých pozemcích v Českém středohoří částečně navazuje na sudetskou tradici extenzivního sadaření, obnovuje louky a renovuje památky zasazené do krajiny. Za ochranáře se nepovažuje, činnost ho musí primárně uživit.

„Kdyby moje potenciální žena byla řekněme z Hanspaulky, tak bych si ji nakonec nevzal, zatímco sem jsem se přiženil s radostí,“ říká biolog a lyrik Jiří Sádlo na procházce po předměstí Praha-Satalice, při které jsme probrali některá východiska jeho poslední non fiction knihy s beletristickými prvky Krajina! Průchod okolím v příkladech. Jiří Sádlo si v uměleckých textech kompenzuje rigidnost vědy, některé nápady mu zas vědu čas od času zpětně obohatí.

„Lidská schopnost nevnímat realitu a strkat hlavu do písku je obrovská. Celé skupiny lidí budou v popírání klimatu neléčitelné,“ říká ekopsycholog Jan Krajhanzl. Do studia jsem si ho pozval spolu s environmentálním sociologem Arnoštem Novákem. V průběhu našeho setkání jsme zhodnotili současnou environmentální krizi a pokusili se předjímat, co bude dál. Nejdůležitější je dosáhnout společenského konsenzu.

Praha není jenom most a hrad. Je to i vápencový masiv, který začíná Branickými skalami a táhne se přes Prokopské údolí až na Beroun a Křivoklát, kde tvoří Chráněnou krajinnou oblast Český kras. Mimořádně cenné stepní louky jsou i v Radotínském údolí. Pasením koz a ovcí tam jejich květnaté bohatství udržuje komunitní spolek Pražská pastvina. Na modřencích, kavylech a liliích se daří množit druhy hmyzu, nacházející se jinak na pokraji vyhynutí.

Když řekl Friedrich Nietzsche „Die Wüste wächst“ – neboli poušť roste, nemyslel tím vyschlé studny, nedostatek spodní vody ani vláhy pro růst vegetace. Šlo o metaforu duševního stavu moderního člověka po smrti boha, jemuž hrozí vláda nihilismu. Poušť duševní krajiny se po více jak sto letech od vzniku výroku přesunula překvapivě hmatatelně do krajiny přírodní. Druhý díl Podhoubí se věnuje z různých úhlů suchu.

Bereme jim med, ony neúnavně střádají nektar a pyl, čímž pomáhají k oplodnění mnoha druhům rostlin. Vztah člověka ke včelám se zdá nerovný. O úctě a respektu ale vypráví i nedávný film nominovaný na Oscara Země medu. K dobrému včelaření je ale potřeba lítat kolem včelnice často a celý rok. Nakonec i tak, jak praví přísloví: „Každý včelař umírá hlúpý.“ První díl magazínu Podhoubí vznikl v jižních Čechách se včelařkou a vědkyní Alenou Bruce Krejčí.