Portréty

Vydavatelský magnát, politik a miliardář Robert Maxwell byl rozporuplnou osobností, která svého času hýbala mediálním světem. Rodák z bývalého Československa, který z ničeho vybudoval rozsáhlé impérium, býval hostem hlav států, ale i terčem nelichotivých komentářů.

Britská královna Alžběta II. za dlouhá desetiletí vlády zažila patnáct premiérů a ve Vatikánu sedm papežů. V letech jejího panování byla postavena a zase zbourána berlínská zeď a ve Washingtonu i v Moskvě se vystřídala řada vrcholných představitelů. Nic z toho královna nekomentovala. Zůstávala přísně apolitická. I o tom hovoří v Portrétech historik Martin Kovář.

Rozhlasový redaktor Jaroslav Jírů zaplatil za své angažmá při vysílání v srpnu 1968 vyhazovem z rozhlasu. Pracoval jako recepční v hotelu a jako korektor – a v 90. letech na našem velvyslanectví v Paříži. K novinařině se nakonec vrátil, jak v pořadu Portréty prozradí historička Petra Loučová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Před pětaosmdesáti lety, 12. května 1968, se v Moskvě narodil Andrej Amalrik. Na přelomu 60. a 70. let se proslavil knížkou, v níž předpověděl zánik Sovětského svazu. Česky vyšla v exilu a pro ty, kterým se dostala do ruky, to bylo mimořádně zajímavé čtení – jak v pořadu Portréty potvrdí historik Eduard Burget.

Byl to 9. květen jako řada předešlých. Přítomnost sovětské delegace na oslavách konce 2. světové války byla i v roce 1968 něčím, co obyvatelé Československa považovali za kus normality. A že delegaci vedl toho roku maršál Ivan Koněv (1897–1973), prezentovaný jako osvoboditel Prahy v roce 1945, bylo celkem logické. (Vysíláme v repríze.)

Šest let druhé světové války popsal ve svých denících manětínský děkan František Wonka. Nepříliš známý text přibližuje, jak se válečná léta odrazila v životě obyčejných lidí na českém venkově. O děkanu Wonkovi a jeho deníku hovoří a ukázky z něj komentuje historik Pavel Suk.

Napadlo by vás, kdo byl po roce 1989 jedním z nejvydávanějších českých spisovatelů? Miloslav Švandrlík. Literární kritici sice nad jeho prací krčí rameny a pochybují, zda Švandrlík patří „do literatury“, čtenáře Švandrlíkových prací ale podobné akademické debaty nevzrušují. Jeho Černých baronů se prodal asi milion výtisků a v dobách nesvobody šlo o vůbec nejrozšířenější samizdat. (Repríza z roku 2019.)

Byla to tehdy senzace: v květnu 2016 se v Moskvě konala slavnostní prezentace knížky Ivana Serova Poznámky z kufru. Lesk události dodala přítomnost ruského ministra kultury Vladimira Medinského. Ivan Serov nebyl jen tak nějakým autorem. Ve druhé polovině 50. let byl šéfem všemocného KGB. V pořadu Portréty o něm hovoří historik Jan Adamec.

Už deset let nás dělí od smrti spisovatele Václava Erbena, otce slavné literární postavy kapitána Exnera. Jediného kapitána komunisty ovládané Veřejné bezpečnosti, kterého nikdy nikdo neoslovil „soudruhu“. Václav Erben toho ale napsal víc, jak v pořadu Portréty připomene historik Eduard Burget.

Syn osvobozeného otroka, který prošel dráhou herce, zpěváka, sportovce a politického aktivisty, aby se nakonec ocitl na černé listině kvůli vřelým vztahům se stalinistickým Sovětským svazem. Pro jedny oběť antikomunistického tažení mccarthyovské éry – pro jiné aktivista, který od Moskvy převzal mírovou cenu v době, kdy tato země mučila statisíce lidí v gulagu.