Prostor X

Přestože nedávno oslavil 24. narozeniny, na kontě má Oskar Hes už slušnou řádku filmů i seriálů. Hned v několika z nich je přitom aktérem doby, kterou nikdy nezažil. Sám neví, proč ho režiséři do takových rolí obsazují, jeho maminka si to ale vysvětluje tím, že má „dobový ksicht“. Ten jen v uplynulém roce propůjčil převaděči Josefu Hasilovi v minisérii Král Šumavy: Fantom temného kraje, odbojáři Josefu Mašínovi v dramatu Bratři a zaujal s ním i zahraniční produkci. Zahrál si v připravovaném americkém snímku, o kterém zatím nemůže mluvit. V rozhovoru aspoň naznačil, že jde o člena židovské rodiny, která byla deportována do Terezína a následně do Osvětimi, odkud se jí jako zázrakem podaří utéct.

Diskusi o daňové reformě považuje Petr Pavel v současnosti za naprosto zásadní a coby prezident by se spolu s odborníky snažil najít model, který bude z dlouhodobého hlediska pro Českou republiku optimální. Návrhů je už nyní na stole několik, takže by nemělo jít o žádné složité hledání. Žádoucí je podle něj celý systém DPH zprůhlednit a zredukovat ze tří sazeb na dvě, což by do rozpočtu přineslo až 80 miliard korun. Další příspěvek by mohlo vygenerovat zvýšení daně z nemovitosti, která patří k nejnižším v Evropě. Podstatné je, aby vláda k takovému kroku našla odvahu, Pavel by ji z pozice nejvyššího ústavního činitele podpořil. I za cenu vyřčení nepříjemných pravd. Právě to je podle něj role hlavy státu.

Svět už nikdy nebude takový, jaký byl před 24. únorem 2022, myslí si plukovník Ivo Zelinka. Podle něj jsme svědky generační výměny, kterou je potřeba zohlednit v přezbrojování, nákupech vojenské techniky, infrastruktuře, výcviku i doktrínách. Výzva přitom neleží jen na bedrech armády nebo politické reprezentace. „Budeme muset přijmout, že vybírání mírové dividendy 90. let je definitivně pryč a neskončí to ani za rok, ani za dva, protože i kdyby došlo k vyřešení konfliktu na Ukrajině, tak Rusko se vnitřně nepromění. Bude velmi srovnatelnou hrozbou, jakou je dnes. Tím pádem to musíme nějak reflektovat a nemůžeme před tím zavírat oči, protože pak se nám to šeredně vymstí,“ říká nový mluvčí armády a předesílá, že nás čeká přinejmenším dekádu trvající zápas o vyrovnání se s tím.

Případy, ve kterých manžel 81krát znásilní manželku, věší ji na řeznické háky, prodává ji a týrá děti, nejsou pro advokátku Lucii Hrdou ničím, co by ji vykolejilo. I po 20leté praxi ji ale dokáže šokovat, jak orgány činné v trestním řízení přistupují k obětem, a odmítá se smířit s výší trestu, kterou je takové jednání postihováno. S podmínkou odchází více než 50 % pachatelů znásilnění a 86 % těch, kteří se dopustili pohlavního zneužití. Realitou tak je, že ročně dojde k 12 000 znásilnění, ale u soudu jich končí jen 600. A po těch se ještě sveze stát. „Odvděčí se tím, že vás vyplivne, využije, zjistí, co vám kdo udělal, kde a kam strkal, jak to u toho vypadalo, a pak už se o vás nestará,“ popisuje zakladatelka spolku Bez trestu.

Napsat knihu chtěla Jolanta Trojak odmala, trvalo jí ale roky, než se k tomu odhodlala. „Psaní je moje celoživotní láska a způsob, jak se projevit, ale musela jsem hledat odvahu postavit se sama za sebe a přejít ze strany teoretika umění a kurátora, který poskytoval servis umělcům, k tomu tvůrčímu umělci, který jde s kůží na trh,“ přiznává. Když ukončila provoz galerie, řekla si teď, nebo nikdy, a na vytvoření románu si dala rok. Tvůrčí proces se nicméně protáhl a její debut Svatava nakonec vznikal pět let, které ji stály spoustu energie i sebezapření. Nelituje. Nejenže si díky svému literárnímu alter egu uvědomila, co je v životě důležité, ale podle nakladatelství Host se stala adeptkou na objev roku.

Zpětně vnímá své vyřazení z prezidentské volby a následné vrácení do hry jako úsměvnou historku, v první chvíli ale zažíval Karel Diviš šok. Od ledna jezdil po republice, sbíral podpisy a kontroloval archy, které několik nocí před jejich odevzdáním třídil, aby poté narazil na aroganci úřední moci. Té přitom mohl být ušetřen nebýt manažerského selhání Víta Rakušana. „Jako ministr musíte ručit za to, že vše proběhne stoprocentně,“ říká s tím, že šéf resortu vnitra vrhl svým pochybením stín na prezidentské volby, které mají být svátkem demokracie. Osmnáct dní, během kterých byl diskvalifikován, chce dohnat drtivým finišem. Fakt, že má 1% podporu, považuje za malý zázrak a dobrý odrazový můstek.

Prezidentská kandidatura pro mě není žádné zlaté tele, říká Marek Hilšer s tím, že podruhé do boje o Hrad vstoupil proto, že cítí povinnost dotáhnout věci, které považuje za správné. Nad tím, jestli by do toho šel i do třetice, vůbec nepřemýšlí, jasno zatím nemá ani v tom, zda bude znovu usilovat o senátorské křeslo. Rozhodující pro něj bude, jak dopadnout prezidentské volby. „Možná překvapím, možná ne, jsem připraven na všechny varianty i shořet. Komu o něco jde, tak musí být připraven na porážku i vítězství. Věřím, že se to ještě nějakým způsobem vyvine,“ definitivně odmítá vyslyšet výzvy, aby netříštil hlasy a vzdal se podpory přibližně 5 % voličů, kterou mu přisuzují aktuální volební modely.

Žádný jiný fotbalový šampionát nevzbudil tak bouřlivou geopolitickou debatu jako ten, který v neděli skončil v Kataru, říká hlavní reportér deníku Sport a autor knihy Fotbalové devadesátky Štěpán Filípek. Emoce nevyvolal jen kulturní střet západu s východem, ale i termín konání nebo volba hostitelské země, které byla vytýkána absence fotbalové tradice i ochota zaplatit za pořadatelství cenou nejvyšší – lidskými životy. O tom, čím jsou vykoupeny zemní plyn nebo ropa, o jejichž dodávkách evropské státy s Katarem čile jednají, se pokrytecky mlčelo, stejně jako o logu hlavního sponzora Qatar Airways na dresech hráčů Paris Saint-Germain a Bayernu Mnichov nebo sponzoringu FIFA. S každým odpískaným zápasem navíc slábly hlasy i těch největších kritiků a finále už patřilo jenom fotbalu. A Messimu.

Kdo chtěl dělat před rokem 1989 zábavný pořad, nemohl být za hrdinu. Každý z bavičů věděl, kde jsou mantinely humoru, vtipy na konto režimu filtroval autocenzurou, a když si občas troufl překročit vlastní hranice, stejně narazil na ty systémové. Nic se nevysílalo živě, a tak ze střižny nevyšel žádný pokus komunisty znevážit. „Že by si nechali vyrvat moc, jsem si neuměl představit. A třeba s Jardou jsme byli parťáci, mockrát jsme o tom mluvili a říkali si: ‚To je doživotně, drží to pevně.‘ No a najednou se ukázalo, že to pevně nedrží, ale v to nikdo nedoufal,“ vzpomíná Karel Šíp na časy, kdy s Jaroslavem Uhlířem neplánovaně vytvořili komickou dvojici a z výběrového řízení postoupili až do tzv. velkého Silvestra s Vladimírem Menčíkem.

Téměř každé jednání, které ministr zahraničí Jan Lipavský vede, se týká Ukrajiny. Když přitom před rokem resort přebíral, předpokládal, že bude řešit úplně jiná témata. „Bohužel to je realita, které musíme čelit. Válka se prostě děje, Putin vydal pokyn, vojska se vydala vpřed a nyní se snaží neúspěšně dobýt Ukrajinu. A my neseme následky, ať už jsou to uprchlická krize, energetická krize, nebo politické důsledky. A musíme se s tím umět vypořádat a nemůžeme si klást otázku, jestli je toho příliš. Rozumím tomu, že lidé jsou unavení, mě to taky nebaví. Taky bych si přál, aby žádná válka nebyla,“ říká s tím, že chování Ruska je barbarské a jeho vedení by měl soudit tribunál pro válečné zločince.