Prostor X

Ovládnutí celé levobřežní Ukrajiny je cíl, ke kterému nyní Rusko směřuje, a zda ho dosáhne, rozhodne podzim. Aspoň podle odborníka na mezinárodní vztahy Vlastislava Břízy ml. „Nicméně propásli to zásadní, a to je moment překvapení. A dneska se ukrajinská armáda řadí k nejbojeschopnějším, ukrajinské dělostřelectvo, co se efektivity, nikoliv mohutnosti týče, patří mezi tři nejlepší na světě,“ říká s tím, že šance ruských jednotek uspět jsou malé. Minimální je i pravděpodobnost, že se Ukrajincům podaří znovu dobýt všechna území, o která přišli. Z hlediska stability to není ani žádoucí. Pokud by totiž chtěli získat zpět Krym, který Rusko vnímá jako součást své integrity, konflikt by opět eskalovat. Toho si je západ vědom, proto se jistí.

Růst mezd převyšoval v posledních 10 let nejen míru inflace, ale možnosti celé ekonomiky. Teď přichází horší časy a s nimi očekávání náhrad klesající životní úrovně. „Když budete všem automaticky zvyšovat, jak v době, kdy se daří, tak kdy se nedaří, to je potom skutečně cesta do Zimbabwe a budeme mít nul na bankovkách tolik, že se tam ani nevejdou,“ upozorňuje ekonom Petr Bartoň s tím, že inflace už klesá a je nezapouzdřená, což nám dává naději. Naději, kterou můžou pohřbít avizované podzimní stávky. „Z inflace nákladové, za kterou může více svět, se přesuneme do inflace poptávkové, kterou si více způsobujeme sami a se kterou se mnohem hůře bojuje právě proto, že se stane normou, že každému musí být vykompenzována,“ varuje před krátkozrakým řešením.

Že chce být herečkou, věděla Martha Issová od čtyř let. V patnácti si vydupala, že půjde na konzervatoř, mámě – taky herečce – Lence Termerové navzdory. Ta byla přesvědčená, že odstřihnout se v tak útlém věku od všeobecného vzdělání není dobrý nápad. Záhy se ukázalo, že nebyl. Ještě předtím ale dostala Martha svou první roli, která se pro ni stala traumatickým zážitkem. Permanentní konfrontaci s tím, že je „dcerou Lenky“ nebo „sestřenicí Kláry“, bytostně nesnášela. Navíc si musela připustit, že ve škole není šťastná. S přiznáním ale přišlo i smíření. „Od té doby jsme začaly s mámou spolupracovat. Navíc jsem potom měla štěstí, že mě z konzervatoře vyhodili,“ říká dvojnásobná držitelka Českého lva s tím, že za to, kým dnes je, vděčí právě své mámě.

Na stereotypech hodný, zlý a ošklivý, jejichž prizmatem lze vnímat trojici českých prezidentů, něco je, připouští politolog Lubomír Kopeček, který atributy použil v nadtitulu paralelních životopisů o Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, doplnil je ale otazníkem. Vláda těchto státníků, ani jejich osobní příběhy totiž nejsou zdaleka tak jednoznačné. Nemalý vliv na ně přitom měly ženy. Disfunkční rodinné zázemí se podepsalo na samotářské povaze současné hlavy státu i způsobu, jakým komunikuje se svým okolím. Ambicióznost matky zase podnítila ctižádost Václava Klause zapsat se do dějin a Václav Havel se sňatkem s herečkou Dagmar Veškrnovou zpronevěřil svým morálním maximám.

Na začátku byl nevinný nápad napodobit na filmovém festivalu scény z oceňovaných snímků. Ta z dramatu Drive, v níž hlavní hrdina ve výtahu dlouze políbí svou sousedku, přitom po svém zveřejnění zahrála na city diváků stejně jako její originál. „Jen“ v českém pojetí přišla místo vlny rozechvění tsunami pohoršení. Těmi, kdo se před kamerou políbili, byli totiž hudebníci Jordan Haj a Jakub Strach. „Do 24 hodin z toho byl spíš zbytečný poprask a pro mě hrozně nepříjemný zážitek než to, s čím jsem do toho šel,“ přizvává druhý jmenovaný, vystupující pod umělecký jménem NobodyListen s tím, že jeho motivací nebylo vyvolat senzaci, ale vyslat rappové komunitě, které je součástí a která je plná machistických stereotypů, jasný vzkaz, že milovat se můžou i dva muži.

V sedmnácti si písničkářka Amelie Siba sama nahrála a vydala debut, který ocenili hudební kritici i Akademie populární hudby. Rok poté vyšla ven s druhým albem a na letošních Cenách Anděl úspěch zopakovala a stala se nejlepší interpretkou v kategorii Alternativa a elektronika. Pro svůj melancholický projev a dívčí křehkost je ale také snadným terčem nevhodného chování. „Jakmile vystoupím ze své komfortní bubliny, setkávám se s nepříjemnými situacemi. Třeba když po mně někdo něco chce, automaticky mi tyká nebo je pasivně agresivní,“ přiznává zpěvačka s tím, že elementární slušnost nechybí často jen lidem pod stagí, ale i v jejím zákulisí. Koncertování si tím snaží nezhnusit, zároveň ale přiznává, že bezpečně se v takovém prostředí necítí.

„Všichni, kdo jsme Jana znali, řešíme pořád dokola: Co jsme mohli udělat jinak, aby se to nestalo,“ přiznává investigativní novinářka Pavla Holcová čtyři roky po vraždě svého kolegy Jána Kuciaka. Sama se opakovaně dostala pod palbu výhružek, v Peru se dokonce ocitla tváří v tvář narkobaronovi, když se propašovala až k jeho cele a on si ji otevřel zevnitř. Pro oba investigativce proto byly výhrůžky kontroverzního podnikatele Mariana Kočnera spíš zdrojem pobavení než reálné hrozby. Před nimi se rýsovala vidina sólokapra, společně pracovali na textu o propojení nejmocnější italské mafie 'Ndrangheta s tehdejším předsedou vlády Robertem Ficem. Dřív, než ho stihli dokončit, otřásla Slovenskem zpráva o chladnokrevné vraždě mladého novináře a jeho snoubenky.

Velké filmové příležitosti začal Martin Finger dostávat až po třicítce, do té doby ho znali především divadelní diváci. Nijak tím netrpěl, v divadle trávil 92 % života a některé nabídky zahrát si před kamerou dokonce odmítal. Dnes se diví, jak dokázal permanentní nápor na psychiku i mozek přežít. Přežil a zpětně těch divokých a krásných 10 let hodnotí jako absolutní vrchol svého profesního i životního růstu, ze kterého čerpá dodnes. Způsob, jakým hraje, ovlivnil i jeho životní příběh. „Vždycky jsem nebyl takový, ještě na gymplu jsem byl bavič třídy. S Ondřejem Sokolem jsme strávili celé to období jako jeden velký vtip, samá legrace ze všeho, z nás, ze všech lidí, myslím, že jsme tím museli být až nesnesitelní,“ vzpomíná na bezstarostnou jízdu, kterou ukončila sebevražda jeho mámy. „Tam se moje duše proměnila,“ říká v otevřeném rozhovoru.

Jedno z nejtěžších životních období prožíval před rokem lezec Adam Ondra. Rozhodnutí olympijského výboru sloučit tři disciplíny v jednu, udělalo z několikanásobného mistra světa i Evropy znovu nováčka. Přestože náročným tréninkem lezení na rychlost strávil spoustu času, kýžený výsledek se nedostavil a na olympiádě v Tokiu skončil šestý, což pro něj bylo zklamání. I když by zpětně přípravu koncipoval jinak, vynaložené energie nelituje. Nikdy nelitoval. „Od svých šesti let, kdy lezu čtyřikrát, pětkrát týdně, jsem to asi v žádném momentě svého života nevnímal jako oběť,“ prozradil před odletem na Světový pohár v Chamonix, kde po roční pauze dokázal, že titul nejlepšího světového lezce na obtížnost mu patří právem.

„Kdybych nedělal hudbu, tak jsem ten, co se snaží zapadnout a nevyčnívat z davu, nebýt středem pozornosti,“ přiznává Sergei Barracuda, který ale patří k nejposlouchanějším českým rapperům a s hudebním žánrem sladil i svou excentrickou image. Nepřehlédnutelný byl proto nejen v koncentraci známých osobností na karlovarském festivalu, kde měl premiéru nový film BANGER., v němž si zahrál sám sebe. Občas se mu stane, že jde v županu pro rohlíky do Tesca a z nákupu je podpisová akce. Ve stejném ostravském hypermarketu si v patnácti pořídil za tři stovky i svůj prvním mikrofon. O tři roky později se rozhodl, že nebude Erikem Petrem, ale bude používat umělecké jméno, které zní jako značka parfému, nebo kolekce oblečení. To kdyby se rozhodl expandovat. Nebo vyšlechtit vlastní odrůdu marihuany, což je jediná droga, které zůstal věrný.