Prostor X

„Komik nikdy nerozhoduje o tom, co bude vtipné a co nebude, o tom vždycky rozhoduje divák,“ říká Arnošt Frauenberg, kterého posledních osm let živí stand-up. Největším adrenalinem jsou pro něj přitom chvíle, kdy publiku představuje nový výstup. Patří totiž k těm bavičům, jejichž humor lidi rozděluje. Žádné téma pro něj není tabu. Češi se ale chtějí především bavit, zatímco pro anglosaské země, kde má žánr tradici, je typická sociální kritika, která nebývá tak třeskutě vtipná. „To je přesně to, co mě osobně láká a co mě baví. Chceš něco říct, chceš, aby si divák i něco odnesl kromě toho, že se zasměje,“ popisuje záměr, s nímž dva roky připravoval svou sedmdesátiminutovou show Utrženej ze řetězu.

„Puberta mého stáří je za mnou, nastávají stará kolena,“ říká herec Bolek Polívka s tím, že Cena prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, která je udělována výrazným osobnostem české kinematografie a která letos náleží právě jemu, je pro něj úsměvné zhodnocení jeho života. Života plného práce, filmů, úsměvů, přátelství i propadů, jehož větší část má za sebou. „Je čas si to připustit. Ne, že bych stál nad hrobem a váhal, jestli skočím, to ne, ale věk je tady a taky přibývá těch, kteří už nežijí,“ bilancuje a přiznává, že s přibývajícími lety přehodnotil i svůj vztah k alkoholu. Stal se pro něj vzdělaným citlivým kamarádem z mladí a svá setkání s ním si hlídá. „Jsem pijící abstinent spíše než abstinující alkoholik,“ charakterizuje se.

Filmy pro mladé, které jsou autentickou generační výpovědí o jejich světě, nikoli domnělou představou o něm, aby v české kinematografii pohledal. Jednou z těch věrohodných výjimek je BANGER. Když se proto Adamu Mišíkovi naskytla příležitost být jeho součástí, neváhal. „Od prvního natáčecího dne bylo cítit, že máme něco, co je fakt speciální,“ prozrazuje herec a zpěvák o novém snímku režiséra Adama Sedláka, který je zběsilou adrenalinovou jízdou noční Prahou, plnou rapu a drog a ve kterém si zahrál hlavní roli Alexe. Při jejím ztvárnění vycházel ze svých zkušeností, přiznává přitom, že není žádným svatouškem, a příběhů kamarádů, „kteří už dneska nejsou na svobodě. Vybrali si tenhle život a nemuseli, mohli dělat normální práci, ale chtěli žít život na hraně, žili ho a přišly konsekvence.“

Společnost se musí naučit žít v cirkulárním systému, protože ten lineárně ekonomický je nadále neudržitelný, myslí si Tomáš Klus. Písničkář a herec zároveň připouští, že ekologický a šetrný přístup k planetě je drahý, navíc vyžaduje po jednotlivcích omezení jejich komfortu a po politicích nepopulární rozhodnutí, která jim na popularitě nepřidávají, a tak se do nich nehrnou. „Je potřeba recyklus, vzít dieselové motory a vymyslet, co s nimi, to je cesta. Zakazovat dieseláky a přikazovat elektromobily je extrém, který vždycky vybudí extrém, a budou tady lidi, kteří budou apriori proti tomu,“ říká s tím, že krátkozraká řešení v podobě instantních pilulek štěstí, na které si společnost zvykla, nefungují, jsou jen prchavým příslibem zapomnění.

„Kombinace inflace, Putinovy agrese a zoufalého dědictví Andreje Babiše nás postavila před těžkou situaci,“ zdůvodňuje ministr kultury Martin Baxa, proč nemůže pomoct pandemií zdecimovanému kulturnímu sektoru nabrat druhý dech. Dost možná ho ještě nutnými škrty přidusí. Po minulé vládě mu navíc zbyla dvě těžká témata, a to financování ČT a filmové pobídky. Obojí předchozí administrativa zanedbala a včas legislativně nereagovala. Výsledkem je audiovize v krizi a její rychlé řešení v nedohlednu. Že by díru v rozpočtu veřejnoprávní televize mohlo zalepit zvýšení koncesionářských poplatků, Baxa odmítá. Diskutovat je podle něj potřeba o navýšení reklamy nebo rozsahu veřejné služby. Strádajícím filmovým tvůrcům by mělo jít naproti zastropování filmových pobídek a jejich rozdělení na české a zahraniční.

„Filmů je moc, ale málo kvalitních,“ říká Šimon Holý, jehož jméno je skloňováno v souvislosti s nastupující generací mladých filmařů. Kina zaplavují romantické komedie nevalné kvality, které mají jediný cíl, a to prodat reklamu, zaplatit štáb a pak se objevit v nedělním primetimu některé z komerčních televizí, nebo historické snímky oslavující obecně akceptované postavy s nulovou ambicí reflektovat jejich roli v současném kontextu. Kromě nadprodukce trápí českou kinematografii tematická jednotvárnost a stereotypizace postav. „Ve chvíli, kdy tady kultivujeme tradici hraného filmu, která nenese úplně vysokých uměleckých kvalit, anebo nabízí furt jedno stejné téma, tak si sami sobě kopeme hrob a je třeba s tím něco dělat,“ myslí si režisér a skladatel.

Místo euforie zažíval Petr Jákl týden potom, co padla první klapka, pochybnosti, jestli svůj vysněný velkofilm dokončí. Měsíc a půl před začátkem natáčení nevěděl, kdo si zahraje titulní roli Jana Žižky v jeho stejnojmenném historickém akčním dramatu, ale měl utraceno 40 milionů. Na place mu chyběly věci, které potřeboval, ráno vstával s tím, že přepisoval scény na daný den a zároveň si dělal režisérskou přípravu a o poledních pauzách řešil s agenty herců jejich smlouvy. „Neměl jsem ani minutu volna za ty tři měsíce. Vydržím hodně a opravdu jsem za život zažil hodně extrémních situací, ale tohle bylo za hranou všeho a už z toho nešlo vyskočit,“ popisuje režisér a producent okolnosti vzniku svého třetího celovečerního filmu.

Rapper, umělec, spisovatel nebo publicista, tak je možné definovat Vladimíra Brože alias Vladimíra 518. On sám ztratil touhu se tímto způsobem „vymezovat a zabetonovat se v nějaké společenské pozici, která je čitelná.“ Šíři svých pracovních aktivit vnímá jako formu sebevzdělávání a možnost podívat se na věci z nového pohledu, což ho žene vpřed. A před lety taky dohnalo. „Těch věcí se začalo mlít tolik, že to tělo prostě nemohlo vydržet. Ale myslím si, že to je vlastně hrozně očistný moment, že člověk si musí srovnat priority a nadechnout se k nějaké další dekádě, kdy to třeba bude dělat jinak, což prožívám teď,“ přiznává. Otevřeně mluví ve speciální sérii rozhovorů z karlovarského festivalu také o hádkách v PSH, nebo svém zoufalství.

Minulá vláda svými chaotickými opatřeními společnost záměrně destabilizovala, ta současná se sice snaží pomáhat, ale nedělá to dostatečně a rychle, myslí si ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová, která chce být příští českou prezidentkou. Rovnice, kterou kabinet Petra Fialy předkládá, nemá podle ní žádné řešení. Podporu je potřeba poskytnout ve větším rozsahu, ale menšímu počtu lidí. Pro žádná plošná opatření není v tuto chvíli prostor. Nahlas je potřeba říct také to, že ani případný konec války by neznamenal výrazně nižší ceny plynu a elektrické energie, než jaké jsou teď. „Vláda by měla nutit lidi, aby začali šetřit s elektrickou energií,“ má jasno Nerudová s tím, že účinným prostředkem, jak toho dosáhnout, by mohly být plánované úsporné tarify.

„Koaliční partneři dobře vědí, jaká se tady hraje hra,“ je přesvědčený ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan, kterého lídr opozice Andrej Babiš označil v souvislosti s korupcí na pražském magistrátu za „hlavu hydry“, jež zneužívá své pravomoci, aby kryla mafiánské praktiky spolustraníků. Takové nařčení z úst trestně stíhaného expremiéra, který sám čelil střetu zájmů, považuje Rakušan za paradoxní. Ve skutečnosti podle něj slouží celá kauza jako dobrá záminka k jeho odstranění z čela resortu. Motivace těch, kteří o jeho politickou diskreditaci usilují, je přitom jednoznačná. „Mají strach z toho, že v téhle chvíli, ani na žádné budoucí kauzy, ať se budou týkat kohokoliv, žádné politické tlaky fungovat nebudou,“ má jasno.