Prostor X

Přesvědčení, že budoucnost se mění okamžikem, nezastával bezpečnostní poradce Lumír Němec vždy. Vrátil se s ním z války.  „Bavil jsem se s britským vojákem, mladým klukem, a ten říkal, že je to jeho poslední mise u pěchoty, že se vrací za tři týdny domů a chce jít dělat pilota Apache (bitevní vrtulník pozn. red.). A druhý den se útočilo na Rahim Kalay, což bylo městečko v provincii, kde jsme byli. On to schytal od snipera,“ popisuje bývalý velitel operační skupiny SOG v Afghánistánu a účastník misí v Kosovu i Bagdádu zážitek, který ho přiměl přehodnotit přístup k životu i smrti, jež vnímá jako jeho nedílnou součást. Ať už měl ale na sobě policejní, nebo vojenskou uniformu, nikdy si ji nepřipouštěl.

Výrok, že umělec musí být neustále v pohybu, zasáhl před lety Annu Fialovou natolik, že si jméno jeho autora nechala vytetovat. Teď jí kérka na ruce bledne. Ne snad, že by chtěla ustrnout a zvykat si na rutinu a peníze. Dokud zodpovídá jen sama za sebe, chce hrát role, které ji baví. Problematickým se pro ni stal původce tvrzení, umělec ukrajinského původu Sergej Polunin. Ten v minulosti kvitoval nejen přítomnost ruských vojsk ve své rodné zemi, ale neskrýval ani obdiv k Vladimiru Putinovi, jehož portrét si nechal vytetovat na hrudník. Právě proruské sympatie utvrdily herečku v tom, aby si nechala památku na mladickou nerozvážnost z kůže odstranit. Vývojem prošel i její vztah k médiím a vlastnímu přijímání.

Coby sebevražedný optimista, jak sám sebe charakterizuje, věří expremiér Mirek Topolánek, že věci mohou jít správným směrem, když se o to všichni přičiníme. Současně si ale uvědomuje, že 70 % společnosti to vidí jinak, a připouští, že částečně oprávněně. „Řešíme problémy, o kterých jsme doufali, že už nepotkáme. Spousta lidí je dneska znejistělých a naštvaných. Měli by být naštvaní především na sebe, ale to už tak je, že lidé vždycky hledají viníka někde jinde,“ říká s tím, že myslet si, že stát je tu od toho, aby občanům zajistil bohatství a štěstí, je mýlka. Pomoc patří sociálně, nebo zdravotně znevýhodněným, ostatní by se měli podívat do zrcadla a položit si otázku, jestli udělali dost.

„Je na mně série nějakých iritujících prvků,“ připouští zpěvačka a novinářka Emma Smetana s tím, že registruje, co se o ní píše, protože si svoje jméno pravidelně googluje, ale neřeší to. Stejně tak se odmítá zavírat doma, aby dokázala, že „dostatečně maminkuje“. Mateřství je pro ni prioritou, ale netají, že má chůvu, díky které je míň unavená a schopná se dcerám věnovat naplno. „Vyplatí se mít mě míň, ale v té milejší poloze, kdy se jich nechci zbavovat,“ má jasnou představu o výchově. Tu měli i její rodiče. Maminka ji neustále chválila, tatínek zastával názor, že pokud není člověk v tom, co dělá, geniální, neměl by se tomu věnovat. Spolupracoval s Iggy Popem nebo Stingem a z představy, že jeho jediné dítě chce být jako Spice Girls, se hroutil. Dnes by byl v šoku.

Kdo otrávil Bečvu nebude nikdy prokázáno, myslí si přírodovědec Jakub Hruška, který poukazuje na fakt, že při vyšetřování havárií takového rozsahu byl v minulosti viník vždy nalezen. V tomhle případě ale zřejmě sehrála roli autocenzura, protože všichni vědí, že podezřelá chemička Deza patří do holdingu Agrofert, a ničemu nepomohl ani tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec, který, ač vzděláním hydrogeolog, jednal zmateně. Přitom stačilo jediné: vyzvat Českou inspekci životního prostředí, ať okamžitě odebere vzorky. Zklamaný je Hruška i z přístupu nové šéfky rezortu Anny Hubáčkové. Ta sice avizuje novelu vodního zákona, ale ve znění, které objasnění podobných katastrof nijak nepomůže.

„Dějí se věci, které jsou jako přešaltované,“ hodnotí umělec Jiří David rozpolcení společnosti, která často naslouchá líným a s průměrem splývajícím jedincům na úkor těch kreativních. „Jsem velmi skeptický k tomu, že se něco může změnit. Současný ministr nedokáže odstranit amatérku z Národní galerie, protože by mu řekli: ‚Seš xenofob, protože odstraňuješ cizince! Seš machista, protože odstraňuješ ženu!‘ Nikdo nikdy si nedovolí odstranit neschopného člověka, protože je neschopný. Byl by napadený za všechny tyhlety věci,“ říká umělec, který sám čelil absurdnímu nařčení z opovrhování cizinci. Přitom mu po mamince koluje v žilách slovinská krev a v zahraničí vystavuje častěji než v Česku.

Zájem o český film ve světě roste, říká Karel Och, který je součástí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary už jednadvacet let, z toho posledních jedenáct vykonává funkci uměleckého ředitele, a tak má s čím srovnávat. „Trošku jsme před deseti, patnácti lety trpěl tím, když jsem viděl českého tvůrce se poflakovat po Varech v mírné kocovině, a když jsem se ho zeptal, jeho nebo jí, jestli něco viděl, tak bylo trapné ticho. To se změnilo,“ kvituje s povděkem, že prioritou současných mladých filmařů není návštěva barů, ale kinosálů, ve kterých sledují tvorbu svých kolegů. Právě přehled o ní tříbí jejich filmový jazyk, podněcuje odvahu a zvyšuje šance na mezinárodní úspěch. Letošní 56. ročník premiérově představí hned sedm tuzemských celovečerních novinek.

V souvislosti s energetickou krizí a snižováním závislosti na ruském plynu je třeba přehodnotit energetickou koncepci, nikoli cíle, které se Česká republika zavázala plnit. Navzdory nepředvídatelné situaci se kabinet Petra Fialy nechystá odložit ani dlouhodobý plán skoncovat do roku 2033 s těžbou uhlí. „Byla doba, kdy jsem dokonce slyšela, že Green Deal je mrtev. Ze strany vlády to ale nikdy nebyla pravda, nikdy jsme tímto směrem neuvažovali,“ vylučuje ministryně životního prostředí Anna Hubáčková zásadní změny v energetické transformaci, kterou koalice proklamovala v lednovém programovém prohlášení. Předmětem diskuze podle ní není ani prodloužení provozu, nebo dokonce otevírání nových dolů.

„Kdybyste měli problém s výběrem povolání, představte si, jaké by bylo vaše místo v pravěké tlupě,“ ponouká Matyáš Chochola, který sám sebe vidí jako šamana. Člověka, který podněcuje fantazii a zvědavost, aniž by lidem říkal, co si mají myslet. A taková by měla být i role současného umění. Nedílnou součástí jeho uměleckého projevu je provokace a mystifikace, kvůli kterým často balancuje na hranici nepochopení a nezřídka se ocitá za jeho hranou. Na snahu zavděčit se všem a nebýt „za debila“ už rezignoval. V tom, co dělá a říká, chce být upřímný. Proto se netají tím, že ženy jsou podle něj povrchní, světovou scénu ovládá cancel culture a tvorbě Davida Černého přísluší nálepka pubertální.

Měli bychom se zbavit falešného srovnávání se s druhými, myslí si premiér Petr Fiala a upozorňuje, že v konečném důsledku závistí netrpí jen jedinci, které sžírá, ale celá společnost. To, jaké vyznává hodnoty, je totiž určující pro zvládání těžkých situací spojených s ekonomickou nejistotou. Obavy z ní předseda vlády nezlehčuje, musí nicméně hledat rovnováhu, aby současně pomáhal lidem a brzdil inflaci. „Moje povinnost není dělat věci, které jsou v každé chvíli populární, moje povinnost je dělat správné věci pro Českou republiku. A je jasné, že tomu všichni nemusí v první chvíli rozumět, ale dlouhodobě se to určitě vyplatí,“ říká Fiala a přiznává, že cítí velkou zodpovědnost a dělá, co může.