Psycho

S depresí se setkala vícekrát, až poslední ataka ji vyřadila z normálního života – nezabírala na ni totiž žádná farmakologická léčba. Během několikaměsíčního pobytu v psychiatrické nemocnici v Bohnicích jí pomohly až elektrošoky.

Od vztahu očekáváme většinou lásku, zázemí a oporu. I když těmito hodnotami náš vztah neoplývá, někdy v něm přesto zůstáváme. A někdy se dokonce opakovaně s partnerem rozcházíme a zase dáváme dohromady. Hranice mezi opravdovou láskou a závislostí v tu chvíli jako by zcela zanikla.

Dospělé děti, které opouštějí dětské domovy, si s sebou nesou následky řady traumatických událostí, které zažily. Kromě toho v tu chvíli už minimálně podruhé v životě přicházejí o domov. Od svých vrstevníků, kteří se do dospělého života vydávají z běžných rodin, se neliší tolik svou připraveností, respektive nepřipraveností na životní realitu, ale tím, že většinou nemají komu zavolat, když se jim nedaří.

Hana Kulasová vychovávala syna s autismem v 50. letech minulého století, tedy v době, kdy nebyla k dispozici nejen podpora pro pečující osoby, ale prakticky ani základní diagnostika poruch autistického spektra. Z jejích deníků vznikla kniha Kapka kámen vyhloubí, která může současné mladé generaci přinést kromě vlastního příběhu i pokoru.

Halucinace, pocity pronásledování a problémy v komunikaci s lidmi, to jsou jen některé příznaky, které by mohly být signálem počínajícího závažného duševního onemocnění. Mezi ty patří zejména schizoafektivní poruchy, např. schizofrenie. I zde většinou platí – čím dříve se člověk dostane do péče odborníků, tím lépe jde nemoc zvládnout.

Sázení na dostihy vypadá na první pohled jako gentlemanský sport. Dostat se od něj k automatům v nonstop hernách ale není nic těžkého. Nástup do léčby je pro hazardního hráče potvrzením jeho životního debaklu. Ženy do léčby tak často nechodí, za hraní se stydí.

Až čtyřicet procent vysokoškoláků zažívá menší či střední depresi, což je násobně více než v běžné populaci. Očekává se od nich, že mnohaměsíční přesun studia do on-line prostoru prostě zvládnou, jsou přece dospělí. Přizpůsobení pro jedince s duševními poruchami je v současné době nesnadné, někdy studenti raději skončí, než aby bojovali se systémem.

Abstinence je pro mladistvé uživatele návykových látek nepředstavitelná, u závislosti na počítačích mnohdy zcela nereálná. Častěji se proto mluví o kontrolovaném užívání. Závislost v mladém věku může mít vliv na vývoj mozku, liší se i vlastní tolerance užitých látek. Pro mladší generace je terapie dostupnější než dřív, překážky ve smyslu stigmatizace docházení do terapie mizí.

Do 14 let věku se projeví přibližně polovina duševních poruch. Do 24 let další čtvrtina. Významnou roli ve vyhledání vhodné pomoci hrají i vrstevníci. Jak se proměnila situace, když už se mladí lidé déle než rok nepotkávají ve školách, a co chybí vysokoškolákům?

Poruchy příjmu potravy postihují až 70 milionů lidí na celém světě a mají nejvyšší úmrtnost ze všech duševních onemocnění. Vedle mentální anorexie a bulimie se problémem stává i přejídání a nadměrné cvičení. Situaci zhoršuje tlak sociálních sítí a nereálné, až patologické vzory.