❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #49, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

Ahoj ahoj! Dnešní bonusová epizoda se točí kolem fenoménu, který v posledních letech zaplavil sociální sítě i naše běžné konverzace. Zní to všude kolem nás: „Můj ex je narcista,“ „Šéf mě gaslightuje,“, „Jsem trochu OCD.“ Odborné termíny opustily terapeutovny, ale cestou často ztratily svůj skutečný význam. Jak s touto „terapeutickou mluvou“ (therapy-speak) naložit zdravě?

V dnešním dílu rozebíráme:

• Proč to milujeme i nenávidíme: Podíváme se na obě strany mince. Vnímáme v tom celém totiž skvělou snahu více mluvit o emocích, snížit stigma a najít pro své vnitřní prožívání přesnou mapu.

• Temná stránka trendu: Kde začíná problém? Rozebereme patologizaci (kdy běžný životní dyskomfort nebo stres začínáme vnímat jako diagnózu a bereme si ji jako doživotní rozsudek) a vliv dezinformací na sociálních sítích. 

• Manipulace a psychowashing: Jak se dá vznešený psychologický jazyk zneužít k ovládání druhých nebo jak ho firmy používají k zakrytí toxického pracovního prostředí (psychowashing).

• Co je to skutečná Mental Health Literacy? Představíme si 4 pilíře skutečného porozumění duševnímu zdraví podle WHO. Protože znát pár cizích pojmů z internetu z člověka ještě gramotného odborníka nedělá.

Nechceme se bát každého psychologického slovíčka. Therapy-speak je skvělý sluha, ale zlý pán. Možná největší známkou psychologické vyzrálosti totiž není schopnost použít v jedné větě trauma, attachment a nervový systém, ale schopnost říct úplně obyčejně: „Tohle mě zranilo. Tomuhle nerozumím. Potřebuju, aby se něco změnilo.“

Otázka pro vás: Který termín z „therapy-speaku“ v posledních letech nejčastěji slýcháte kolem sebe (nebo se přistihnete, že ho sami používáte)? Napište nám to do komentářů pod epizodou! 👇

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #48, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

V předcházející klasické epizodě jsme si představili metaforu těla jako našeho domova. Dnes na ni plynule navážeme a podíváme se na to, jak tento vztah k vlastnímu tělu prakticky budovat, kde se berou naše staré vzorce a proč může být „neustálá sebeláska“ někdy pořádně zrádná past.

V dnešní bonusové epizodě rozebíráme:

• Kouzlo jedné otázky: Terka s vámi sdílí svou oblíbenou terapeutickou otázku, kterou dává klientům. Ukážeme si, proč změna chování funguje na emoce mnohem spolehlivěji než prázdné mantry před zrcadlem.

• Past komerčního body positivity: Proč požadavek na bezpodmínečnou lásku ke každému centimetru může v těžkých dnech působit jako další tlak a jak nám koncept body neutrality nabízí úlevnou mezistanici, kde tělo prostě „může jen tak být“.

• Odkud se bere náš body image? Podíváme se na tři hlavní "tvůrce" našeho body image a na to, jak moc do nás propisují své názory naši rodiče – a proč je tak klíčové nekomentovat těla ostatních lidí.

• Řekneme si, co tvrdí aktuální výzkumy o sledování rozmanitých těl na internetu. Ukážeme si, co funguje jako okamžitá první pomoc a kde už na řadu musí přijít naše vlastní digitální psychohygiena.

• Praktické kroky do každodenního života: Jak měnit vnitřní dialog, jak se vracet z myšlení o těle do „bytí v těle“ a jak svým přístupem přestat přenášet tvrdost na další generace.

Váš tělesný domov nemusí být každý den jako z realitního inzerátu, aby si zasloužil péči.

Pokud vás pozvánka k bonusové epizodě zaujala, budeme se na vás těšit na našem Forendors. Karol a Tereza💜

🌟 Navazující video epizoda #48 už nyní na Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

Máte občas pocit, že vaše tělo je spíš staveniště, které neustále potřebuje nějaké úpravy, než místo, kde je vám dobře? Většina z nás vnímá tělo jako schránku, kterou je potřeba neustále hlídat, hodnotit a kritizovat. Co kdybychom se na to ale podívali jinak? Co kdybychom s ním přestali bojovat a zkusili v něm konečně tak trochu „začít bydlet“?

V dnešní klasické epizodě podcastu PvŽ otevíráme téma body image, které v sobě nese mnohem větší hloubku než jen to, jestli se v zrcadle zrovna líbíme nebo ne.

V dnešním dílu se podíváme na to:

• Metafora domova: Proč je naše tělo tím nejdelším domovem, jaký kdy budeme mít – a jak přestat usilovat o „sterilní realitní inzerát“, ale začít o něj s láskou pečovat.

• Pozitivní body image není narcismus: Co říkají výzkumy o body appreciation (ocenění těla za to, co pro nás dělá – že dýchá, nese nás a umožňuje nám prožívat svět) a jak funguje náš vnitřní ochranný filtr proti tlakům okolí.

• Body positivity vs. body neutrality: Proč je neustálá „sebeláska“ pro spoustu lidí nedosažitelný mýtus a jak nám koncept body neutrality může nabídnout záchranný kruh a úlevnou mezistanici ve dnech, kdy to s tělem prostě nejde.

• Praktický psychotip na závěr: Vyzkoušejte si s námi „provázkový experiment“ a na vlastní kůži zjistěte, jak moc je vnímání vlastního těla subjektivní!

Nečekejte černobílé rady, jak se zamilovat do každého centimetru. Dnešní epizoda je o tom, jak se k vlastnímu tělu naučit chovat s respektem, péčí a laskavostí – i v ty dny, kdy to zrovna není zalité sluncem.

🎧 A pokud chcete jít ještě hlouběji, na našem Forendors na vás v naší „kavárně pro duši“ čeká bonusová epizoda s názvem Jak najít (a udržet) mír se svým tělem. Kromě toho tam najdete pracovní listy a články, nebo třeba nahrávky.

Těšíme se na vaši zpětnou vazbu! Karol a Tereza💜

Zdroje:

https://www.3pe.online/blog/body-positivity-body-neutrality 

Emmons, R. A., & McCullough, M. E. (2003). Counting blessings versus burdens: An experimental investigation of gratitude and subjective well-being in daily life. Journal of Personality and Social Psychology, 84(2), 377–389. https://doi.org/10.1037/0022-3514.84.2.377

Bryant, F. B., & Veroff, J. (2007). Savoring: A new model of positive experience. Lawrence Erlbaum Associates Publishers.

Mulgrew, K. E., & Hinz, A. (2024). What is body neutrality and how is it different to existing body image concepts? An analysis of experts and general community responses. Body image, 51, 101780.

Harriger, J. A., Wick, M. R., Sherline, C. M., & Kunz, A. L. (2023). The body positivity movement is not all that positive on TikTok: A content analysis of body positive TikTok videos. Body image, 46, 256-264.

Tylka, T. L., & Wood-Barcalow, N. L. (2015). What is and what is not positive body image? Conceptual foundations and construct definition. Body image, 14, 118-129. Doi: 10.1016/j.bodyim.2015.04.001 

Swami, V., Voracek, M., Stieger, S., Aavik, T., Ranjbar, H. A., Adebayo, S. O., ... & Lukács, A. (2026). Positive body image is a pathway between nature contact and life satisfaction across 58 nations. Environment international, 110277. Doi: 10.1016/j.envint.2026.110277 

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #46, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

Vztahy jsou neustálý tanec mezi tím, jak vyjádřit sebe sama, a tím, jak neublížit těm druhým. Někdy se ale tenhle tanec mění v opatrné našlapování, kdy raději volíme ticho, jen abychom někoho „nepotkali“ špatným slovem. V dnešní bonusové epizodě se podíváme na tuhle tenkou hranici ze dvou stran: proč slova skutečně bolí a proč je někdy nebezpečnější o nich mlčet.

V této epizodě prozkoumáme:

• Neurobiologie „sociální bolesti“: Vysvětlíme si, proč není metafora, že nás odmítnutí nebo kritika bolí. Ukážeme si, jak tělo a mozek reagují na slova úplně stejně jako na fyzické zranění – a proč je důležité tuhle váhu slov vnímat, aniž bychom z nich dostali strach.

• Past hyperkorektnosti: Kde končí zdravá empatie a začíná sebeumlčování? Rozebereme, jak se z touhy „nikoho nezranit“ stává klec, která nás připravuje o autentičnost a blízkost.

• Proč „dobré rady“ někdy bolí: Podíváme se na past rychlých řešení a toxické pozitivity. Proč věta „hlavu vzhůru“ často způsobí víc škody než užitku a jak ji nahradit tím, čemu říkáme „přisednutí si k bolesti“ druhého.

• „Slovník nevinných úrazů“: Projdeme si konkrétní fráze, které myslíme dobře, ale pro druhou stranu mohou být zraňující (třeba i v tak běžných situacích, jako je podpora unavených rodičů nebo kamarádek).

• Umění návratu: Jak komunikovat, když nejsme „terapeuti“ a v krizi jen zmateně tápeme? Naučíme se, že v blízkých vztazích je autentičnost a neohrabané „jsem tady s tebou“ mnohem léčivější než dokonale vybroušená, ale chladná slova.

Otázka pro vás: Která věta, kterou jste kdy od někoho slyšeli (třeba i v dobré víře), vás zasáhla víc, než jste chtěli? A naopak – co je ta jedna věta, která vám v těžkých chvílích skutečně pomohla? Sdílejte to s námi v komentářích pod epizodou! 👇

Komunikace není o tom nikdy nikoho nezranit. Je o odvaze se vracet, opravovat a zkoušet to znovu. Vaše Tereza a Karol💜

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #45, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

V klasické epizodě jsme našeho vnitřního kritika „dohnaly s baterkou“ a podívaly se na to, kde se v nás vzal. Ale co teď s ním? Většina z nás má tendenci s ním bojovat, umlčovat ho nebo ho chtít úplně vymazat z hlavy. Psychologie nám ale dává mnohem laskavější a efektivnější cestu: změnit vztah, ne zničit hlas.

V dnešní bonusové video epizodě se zkusíme s naším kritikem konečně usmířit:

• Vnitřní kritik očima schématerapie: Vysvětlíme si, proč není kritik „jen tak někdo“, ale náš vnitřní „mód“ (často zrcadlící naše dětské zkušenosti). Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi Náročným kritikem (který nás žene k výkonu) a Trestajícím kritikem (který nás devalvuje).

• Divadlo v naší hlavě: Ukážeme si na konkrétním příkladu, jak vypadá vnitřní dialog, když se do situace vloží Zdravý dospělý.

• Bodyguard, ne zabiják: Změníme kritikovu jeho roli: naučíme se mu poděkovat za snahu nás chránit, ale zároveň mu laskavě, leč rázně nastavit hranice.

• Kreativní externalizace: Zhmotníme si kritika tak, abyste ho konečně mohli „vzít na gauč“.

Cíl epizody? Nechceme kritika zabít pálkou, chceme se s ním naučit žít jako generální ředitelky své vlastní „firmy“ – uznat jeho názor, ale nenechat ho, aby nám řídil život.

Pokud vás téma epizody zaujalo, pojďte za námi na Forendors!

🌟 Navazující video epizoda #45 už teď na Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

Máte v hlavě hlas, který vám i po skvělém výkonu našeptává: „No, sice tě pochválili, ale určitě to udělali jen ze soucitu“? Nebo po každém ranním e-mailu okamžitě analyzujete, co jste udělali špatně? Tento vnitřní kritik je v naší hlavě přítomný u každého z nás. Často se maskuje za „vysoké nároky“ nebo „motivaci“, ale ve skutečnosti nás spíše paralyzuje, vyčerpává a udržuje v neustálém stresu.

V dnešní epizodě se podíváme na vnitřního kritika z terapeutické perspektivy (KBT) a rozebereme, co se děje pod povrchem:

• Kde se vzal? Vysvětlíme si proces internalizace – jak jsme si do sebe „nasáli“ hlasy autorit a rodičů a proč to v dětství vlastně dávalo smysl.

• Past „podmíněných pravidel“: Proč věříme, že když na sebe budeme přísní, budeme úspěšnější? Ukážeme si, proč je sebekritika mizerný rádce a jak nás její „ochranné mechanismy“ vedou k prokrastinaci a vyhoření.

• Jak z toho ven? Představíme si konkrétní techniky, jako je „metoda nejlepšího přítele“ nebo kognitivní defúze, které vám pomohou přestat se s negativními myšlenkami ztotožňovat.

Nechceme, abyste kritika „zabili pálkou“, ale aby přestal řídit váš život. Dnešní díl je průvodce, který vám pomůže pochopit, že ta sebekritická myšlenka v hlavě nejste vy.

Líbí se vám nový koncept podcastu PvŽ? Budeme moc rády, když nás podpoříte na Forendors, kde pro vás budujeme knihovnu materiálů pro vaši duševní pohodu, nebo nám napíšete zpětnou vazbu na náš instagram!

❗️Toto je pozvánka k bonusové epizodě #43, kterou již nyní najdete na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

Přiznejte se – kolikrát jste si řekli: „Tohle je tak strašná blbost,“ ale přesto jste automaticky klikli na další epizodu? A kolikrát jste si obhájili sledování toxického influencera tím, že ho sledujete „čistě výzkumně“? Vítejte v klubu! Hate watching je fenomén, který nás fascinuje, vytáčí, a přesto nás u obrazovek drží hodiny.

V dnešní bonusové epizodě se podíváme na zoubek našim guilty pleasures (i těm, u kterých se tak trochu stydíme):

• Proč nenávist není totéž co „nelíbí“: Vysvětlíme si, proč náš mozek při hate watchingu zapíná „morální koktejl“ hněvu a pohrdání, který nás dělá mnohem angažovanějšími než u obsahu, který nás prostě jen nudí.

• Paradox negativních emocí: Může být sledování něčeho, co nás štve, vlastně prospěšné? Podíváme se na to, proč se někdy naše psychika prostě potřebuje „vytočit“, aby se cítila v rovnováze.

• Od ironie po „camp“: Představíme si tři styly hate watchingu podle sociologů – od ironického odstupu až po provinilé potěšení. Který z nich je ten váš?

• Digitální plevel: Kdy už se z neškodného bizáru stává past, která z nás dělá cyniky? Naučíme vás, jak poznat, kdy už váš „hate watching“ škodí vašemu duševnímu zdraví.

✨ BONUS PRO VÁS: Mindful Watching Protože víme, že hate watching je často jen autopilot, připravily jsme pro vás speciální tahák/pracovní list Mindful Watching. Pomůže vám zastavit se, uvědomit si, co právě konzumujete, a vědomě se rozhodnout, zda vám to něco dává, nebo si jen „zaplevelujete“ mysl. Najdete ho ke stažení v samostatném příspěvku na Forendors.

Zajímá nás vaše přiznání: Který pořad nebo influencer je váš osobní „hate-watchingový“ bizár, od kterého se prostě nemůžete odtrhnout? Napište nám do komentářů! 👇

Vaše Karol a Tereza 💜

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #42, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

Ahoj, ahoj! Vítáme vás u další bonusové video epizody. V předchozí klasické epizodě #41 jsme otevřely téma, proč nás výchovné debaty s prarodiči tak často vytáčejí. A v tomto bonusu jdeme ještě dál. Podíváme se na to, jak z těch nekonečných „příkopů“ vylézt ven a vybudovat vztahy, které jsou založené na respektu, nikoliv na boji o pravdu.

Co v dnešním bonusu rozebereme?

• Proč to tak bolí? Vysvětlíme si, proč prarodiče větu „my jsme vás taky nějak vychovali“ nepoužívají jako faktickou připomínku, ale jako obranný mechanismus. Zjistíte, proč naše moderní výchova může být podvědomě vnímána jako kritika jejich životního díla.

• Past intenzivního rodičovství: Proč je dnešní ideál „perfektního rodiče“ tak vyčerpávající a jak se v něm neztratit. 

• Věda vs. tradice: Jak prakticky pracovat s emocemi dítěte? Podíváme se na metaforu podle profesora psychiatrie Daniela Siegela, která nám může tuto náročnou disciplínu objasnit. 

• Komunikační „survival kit“: Konkrétní asertivní techniky, jak nastavit hranice, aniž byste útočili. Ukážeme si, jak používat validaci, aby se prarodiče necítili jako „špatní rodiče“, a jak se konečně vzdát potřeby za každou cenu dokazovat, že naše cesta je ta jediná správná.

Protože cílem není převychovat starší generaci. Cílem je být „dostatečně dobrým rodičem“ a zachovat si vztahy, které za to stojí.

Pokud se vám tato epizoda líbí, nezapomeňte, že v knihovně materiálů na Forendors najdete další tipy, jak si nastavit vnitřní klid v náročných rodičovských dnech.

Vaše PvŽ💜

🌟Video epizoda #42 už teď na Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

V dnešní epizodě s číslem #41 se nepokoušíme jen pojmenovat propast, která leží mezi rodiči mileniály a generací jejich rodičů. Naším hlavním cílem je hledání mostů. Chceme pochopit, v čem jsou naše přístupy jiné, ale také, jak se tyto dvě generace mohou navzájem obohatit. Jak vzít to nejlepší z „bývalých“ zkušeností a spojit to s moderním přístupem k psychologii a emocím, aniž bychom se navzájem zraňovali?

Když se totiž tyhle dva světy potkají u nedělního oběda, často to skončí „bojištěm o pravidla“ – řeší se cukr, pohádky, ponožky i to, kdo má vlastně právo určovat, co je pro dítě nejlepší.

V této epizodě se s Karol podíváme na to, co se děje pod povrchem:

• Emocionální revoluce: Proč dnešní rodiče tak moc řeší emoce (a proč to někdy může vést k přetížení).

• Výchovné styly pod lupou: Co říká věda o tom, zda je lepší „přísná ruka“, nebo „kamarádský přístup“? A existuje zlatá střední cesta?

• Koncept „pevného pilota“: Jak být dítěti oporou a zároveň jasným průvodcem v turbulencích (i když zrovna nemáme klid v duši).

Nechceme soudit, kdo to dělá lépe. Chceme pochopit, proč je dnešní rodičovství tak intenzivní a jak si můžeme my i generace našich rodičů vzít to nejlepší z obou světů.

✨ Tato epizoda je jen začátek! V bonusovém pokračování na našem Forendors půjdeme ještě hlouběji. Rozebereme „intenzifikaci rodičovství“, podíváme se na to, jak si lépe komunikovat hranice v rodině, a poradíme vám, jak vylézt ze zákopů a podat si ruce.

Zdroje:

• Kuppens, S., & Ceulemans, E. (2019). Parenting Styles: A Closer Look at a Well-Known Concept. Journal of child and family studies, 28(1), 168–181. https://doi.org/10.1007/s10826-018-1242-x 

  Baumrind, D. (1966). Effects of authoritative parental control on child behavior. Child Development, 37(4), 887–907. https://doi.org/10.2307/1126611

• Kennedy, B. (2022). Good inside: A guide to becoming the parent you want to be. Harper Wave.

• Gershoff, E. T., & Grogan-Kaylor, A. (2016). Spanking and child outcomes: Old controversies and new meta-analyses. Journal of family psychology, 30(4), 453. https://psycnet.apa.org/buy/2016-17153-001

• Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada

• Lee, E., Bristow, J., Faircloth, C., & Macvarish, J. (2014). Parenting culture studies. Palgrave Macmillan.

• Faircloth, C. (2014). Intensive parenting and the expansion of parenting. In E. Lee, J. Bristow, C. Faircloth, & J. Macvarish (Eds.), Parenting culture studies (pp. 25–50). Palgrave Macmillan.

• Fingerman, K. L., Pitzer, L., Lefkowitz, E. S., Birditt, K. S., & Mroczek, D. (2008). Ambivalent relationship qualities between adults and their parents: Implications for the well-being of both parties. The Journals of Gerontology Series B: Psychological Sciences and Social Sciences, 63(6), P362-P371.https://doi.org/10.1093/geronb/63.6.P362

• https://www.pewresearch.org/social-trends/2023/01/24/gender-and-parenting/ 

• Segrin, C., Woszidlo, A., Givertz, M., Bauer, A., & Murphy, M. T. (2012). The association between overparenting, parent‐child communication, and entitlement and adaptive traits in adult children. Family Relations: An Interdisciplinary Journal of Applied Family Studies, 61(2), 237–252. https://doi.org/10.1111/j.1741-3729.2011.00689.x

• Speed, B. C., Goldstein, B. L., & Goldfried, M. R. (2018). Assertiveness training: A forgotten evidence‐based treatment. Clinical Psychology: Science and Practice, 25(1), 20.  https://doi.org/10.1111/cpsp.12216

• https://www.ebsco.com/research-starters/biography/diana-baumrind-psychologist

❗️Toto je pozvánka k bonusové video epizodě #40, kterou najdete již nyní na našem 🌟Forendors - https://www.forendors.cz/psycholozkyvzupanu

___

„Vždyť já ti jen říkám pravdu...“ 🎤 Tuhle větu už slyšel asi každý z nás. Většinou ve chvíli, kdy nás někdo právě nevyžádaně zkritizoval, trefil se do našeho nejcitlivějšího místa nebo nám dal dobře míněnou radu, o kterou jsme nestáli.

Jenže je to opravdu upřímnost, nebo jen maskovaná agrese?

V nové bonusové epizodě na Forendors rozebíráme, proč je krutá upřímnost často jen omluvenkou pro špatné sociální dovednosti a proč nás tyhle „pravdy“ dokážou tak moc bolet.

V epizodě se podíváme na to:

• Proč je být krutě upřímný vlastně trochu líné a snadné.

• Jak poznat, kdy s námi někdo skrze „pravdu“ jen manipuluje nebo si na nás vybíjí frustraci.

• Proč věta „myslím to s tebou dobře“ funguje jako dokonalý štít a past zároveň.

• A hlavně: Jak dávat a přijímat zpětnou vazbu tak, aby nám z ní nebylo fyzicky špatně.

Pokud vás někdy „dropnutí mikrofonu“ vašich blízkých nebo kolegů zanechalo v slzách nebo v hlubokých pochybnostech o sobě, tohle je díl přesně pro vás. ✨

Pojte za námi na Forendors!💜