Rádio Universum

V prvním díle části rozhovoru jsme rozmlouvali s doktorem Karlem Červeným o tom, jak se vyznat v současném světě za pomoci Paretova pravidla, o kterém se v poslední době hodně hovoří v souvislosti s obchodem, ale i s politikou. Mezi důležitá témata také patřila s tím související teorie elit a dědění takzvaného desetníkového myšlení u dětí z chudých rodin – a investičního myšlení u potomků z rodin bohatých. A také ty zákonitosti společenského vývoje, podle nichž se vzpoury a revoluce proti elitám nakonec dostanou na trajektorii, kdy bohatí opět bohatnou a chudí chudnou. V neposlední řadě bylo obsahem rozhovoru to, jak je důležité pozorovat svět tak, aby člověk oddělil důležité od nedůležitého, dovedl sledovat tendence a predikovat, co a kdy nás potká. 2. díl, 06.11.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Společenská smlouva, kterou moderní stát uzavírá s občany, a to tak, aniž by se jich ptal na jejich názor, dnes vyhovuje stále menšímu množství lidí. Většina bodů takové smlouvy státu s občany se bere jako samozřejmost, na kterou je zbytečné se někoho ptát. Proto se stalo zvykem dodávat k této smlouvě stále další a další povinnosti občanů a jen tu a tam také nějakou povinnost státu. To je fakt, který je vidět na každém kroku. Není tedy divu, že roste počet odpůrců samotných základních principů současného fungování státu. Ti uvažují o různých modelech, kde by lidem bylo umožněno žít svobodněji, žít skutečně své vlastní životy a ne jen plnit zadání státních orgánů. Modely, kde by lidé mohli být sami sebou – a ne jen výtvory vtěsnanými do státních šablon. K těm, kdo se v přemýšlení dostali hlouběji, než je dnes zvykem, patří i takzvaní anarchokapitalisté. Ti například říkají, že nikdo nemá etické právo přijít ke mně – a pod hrozbou násilí mě nutit, abych žil tak, jak si to on představuje. Je tedy jasné, že i dnes vítám ve studiu našeho nejznámějšího anarchokapitalistu Urzu. 2. díl, 02.11.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Svět se neustále mění. To, v čem jsme vyrůstali, na co jsme zvyklí a v čem se cítíme doma, mizí do nenávratna. A je těžké se vyznat v tom, co se děje, odkud a kam svět směřuje. Vyžaduje to mnoho přemýšlení a rozjímání, ale do toho se nám většinou příliš nechce. Ale přesto každý v nějaké míře touží po tom, aby se vyznal v proměnách svého života i dění kolem. Z toho důvodu vznikají různá pravidla a teorie, podle kterých se pokoušíme poměřovat svět. V posledních letech se hodně hovoří o takzvaném Paretovu pravidlu. Co to ale vlastně je? Co nám říká, co může objasnit, v čem pomoci tak, abychom se v sobě i světě lépe vyznali? O tom rozmlouvá Martina Kociánová s doktorem Karlem Červeným, který je vedoucím lektorem rozvoje kreativity managementu a strategického myšlení Talent Innovation. 1. díl, 30.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Bůh, který nám dal život, nám zároveň dal svobodu, síla je může zničit, ale ne rozdělit.“ To je myšlenka třetího prezidenta USA a hlavního autora amerického Prohlášení nezávislosti, Thomase Jeffersona. Jak jsme na tom v současné době se svobodou my? Víme, co to je a jsme si jistí, že svobodu máme, že je to ta pravá a že ji již nemůžeme ztratit? Mnozí politici o ní mluví, ale konají opak, jiní ji naopak zcela vypustili ze svých programů jako něco nepotřebného a nezajímavého. A podobně je tomu u médií.

Na druhou stranu přibývá těch, kteří upozorňují na to, že nám je i ta svoboda, kterou máme, postupně omezována a ukrajována salámovou metodou. To znamená, že jsou postupně utahovány šrouby a omezován vnitřní i vnější prostor svobody, často s odůvodněním, že za účelem zachování a rozšiřování jakýchsi blíže nespecifikovaných hodnot, včetně svobody. Jsme pomalu, postupně omezováni tak, že si na to většina z nás zvyká, a děti, které se do této situace rodí, to již pokládají za normální.

Mezi ty, kteří se nechtějí se současnou situací spokojit, a přemýšlejí o společnosti, která by mohla žít v jiné svobodě, než je ta, na kterou jsme v současné době zvyklí, patří Urza. Programátor, autor první české knihy o anarchokapitalismu, který přemýšlí, píše a přednáší o svobodě, etice, ekonomii a roli státu ve společnosti. 1. díl, 26.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Je to bitva, která trvá už desítky let; bitva mezi klasickou medicínou a tou, které se říká alternativní. Někdo alternativu odsuzuje šmahem, někdo věří akupunktuře. Někdo má dobré zkušenosti s homeopatií a jiný přirovnává její lékařský přínos k zaříkávání při měsíčku na popravčím vrchu. Skeptiky však nepřesvědčí ani obrovský počet řádně doložených kazuistik, tedy příběhů konkrétních pacientů, kterým prokazatelně tento způsob léčby pomohl. Přesvědčí je vůbec něco? Vědci například odhadují, že pomocí klasické medicíny a jejích diagnostických metod nejsou schopni spolehlivě vysvětlit až dvě třetiny obtíží a nemocí. Nebylo by proto mnohem lepší hledat cesty k sobě, než vést zákopové války? Když cílem všech by mělo být především – pomoci nemocným a rozvíjet poznání.

Právě o těchto problémech rozmlouváme ve druhém díle rozhovoru s doktorkou Věrou Dolejšovou, lékařkou, internistkou s dlouholetou praxí v oblasti dialýzy. Doktorka Dolejšová od roku 1980 používá akupunkturu i homeopatii, patří k zakládajícím osobnostem lékařských odborných společností, které zkoumají metody nekonvenční medicíny, podílí se na jejich šíření a spolupracuje na vytváření vhodného legislativního prostředí pro tuto oblast. 2. díl, 23.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Stále silnější závislost jednotlivců na společnosti a „službách“, které poskytuje, vzbuzuje otázky, zda jde skutečně o službu, a jestli to již není něco jako otroctví. Čím dále větší počet lidí napadá, co se stane, když na delší dobu vypadne třeba proud, ať již z jakýchkoli důvodů. Příčinou mohou být různé přírodní katastrofy, zemětřesení, sluneční vítr – nebo lidé, hackerské útoky, válka a podobně. A co se bude dít v případě dlouhotrvajících veder, nebo naopak záplav a s tím spojenými problémy nedostatku pitné vody a potravin.

Generál George Patton, jeden z největších velitelů druhé světové války, měl toto krédo: „Vždy věřím v připravenost, i když mám na sobě frak.“ Jako mnoho předvídavých lidí na jednu stranu doufal v to nejlepší, ale byl současně připraven na to nejhorší. Tato příprava má dvě spojené strany, fyzickou a duševní, přičemž mentální připravenost je nejdůležitější a na prvním místě předpokládá, že se každý sám za sebe probudí ze snu o tom, že se nemůže stát nic zlého a že stát nás vždy ochrání, vždyť mu za to koneckonců platíme, a že tedy vše bude růžové, klidné a bezpečné až do skonání světa.

A právě toto spoléhání se na stát, společnost, je nevětší překážkou toho, aby se lidé mentálně probudili a pochopili, že mohou nastat situace, kdy se budou muset o sebe a své nejbližší po nějakou, třeba i dlouhou dobu, postarat sami. 4. díl, 19.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Kdo má pravdu? Na jedné straně jsou ti, kteří tvrdí, že alternativní medicína nefunguje. Podle nich „holistická léčba není ničím jiným než módním, neurčitým a zastírajícím termínem pro využívání placebo efektu.“ Nebo říkají: „Akupunktura je typickou specificky neurčenou metodou alternativní medicíny. Existence aktivních bodů nebyla objektivně potvrzena a odporuje biologickým poznatkům i zákonitostem.“ A na druhé straně stojí ti, kteří hájí alternativní medicínu, nedají na ni dopustit a vůči té klasické jsou z mnoha důvodů nabroušeni. Někteří ji odmítají zcela, jiní částečně. Tento boj se zdá nesmiřitelným a často to vypadá, že to musí dopadnout tak, že vyhraje jen jedna strana a druhá bude zcela zničena. V dějinách ne jen medicíny podobné spory nejsou ničím novým. Například v roce 1872 profesor fyziologie v Toulouse Pierre Pachet tvrdil, že teorie mikroorganismů Luise Pasteura je směšným nesmyslem. A ještě před tím Bavorská lékařská rada v roce 1837 tvrdila, že zavedení železnic by vedlo k poškozování lidského zdraví. Pohyb, který by byl rychlejší než 41 kilometrů za hodinu, by prý cestujícím nutně způsoboval mozkové otřesy a následně šílenství. Lidé stojící u tratí by byli zachváceni závratí a nevolností. A proto, pokud by byla železnice zavedena, bylo by nutné ji zapustit mezi stěny, vysoké alespoň jako lokomotiva a vagóny.

Jako by nebylo možné hledat pravdu a prospěch pacienta, a nikoli vítězství toho, nebo onoho názoru na zdraví a medicínu. Ovšem existují jedinci, kterým nejde o prosazení své vlastní, nebo skupinové ideologie, ale pokoušejí se na prvním místě nalézat, uskutečňovat a také zdůvodňovat to, co pomáhá konkrétním lidem v jejich konkrétních situacích. Mezi takové lékaře patří paní doktorka Věra Dolejšová, lékařka, která pobývá na obou březích. Je internistkou s dlouholetou praxí na dialýze, která současně od roku 1980 pracuje také s akupunkturou a homeopatií. Patří mezi zakládající členy lékařských odborných společností, které se zabývají metodami nekonvenční medicíny, a spolupracuje také na tvorbě legislativy a propagaci těchto metod ne jen u nás, ale také v zahraničí. S doktorkou Věrou Dolejšovou hovoříme o problémech vztahu klasické a integrativní medicíny, akupunktuře, homeopati, zda skutečně fungují a na čem jsou založeny. 1. díl, 16.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Dlouhé období míru na našem území nám dalo do velké míry zapomenout na to, že v minulosti zde probíhaly války a že známé rčení varuje, že historie se opakuje. Může jít o válku mezi státy, nebo také o vnitrostátní ozbrojené konflikty, občanské války.

A tak by se mohlo stát, že nějaký konflikt přijde pro velkou část populace zcela nečekaně, takže nebudou na takovou situaci fyzicky ani psychicky připraveni. A je vlastně možné se na něco takového připravit? Pokud ano, jak? Co dělat, co se naučit, jak nastavit své nitro, aby byl člověk odolný a nehroutil se? O těchto otázkách a s tím souvisejících problémech rozmlouváme v další části rozhovoru s plukovníkem Karlem Klinovským, který se účastnil mnoha misí v zahraničí. 3. díl, 12.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Znečištění oceánů plasty, a dokonce zjištění, že i v pitné vodě se nalézají mikročástice plastů, u kterých zatím vědci údajně nejsou schopni přesně zjistit, jak mohou působit na lidské zdraví. To jsou problémy, které se dostávají stále více do povědomí veřejnosti a v souvislosti s tím vznikají různé iniciativy a diskuse. Mezi myšlenkové, filozofické, životní směry v tomto ohledu patří také hnutí Zero Waste, které vede člověka k tomu, aby zvažoval, co opravdu potřebuje a co může postrádat. Je to cesta postupného vzdávání se různých věcí a používání pouze toho, co je nezbytné, účelné, nenarušuje prostředí, neničí zdraví.

Část lidí proti podobným snahám argumentuje, že je stejně všechno už kontaminované, a tedy je zcela zbytečné přemýšlet nad tím, co kupujeme, jíme, nebo nosíme na sobě, protože my to nezměníme. Ale to je stejné, jako si říci, když už jsem nucen konzumovat v potravinách škodlivé látky, tak si ještě přidám. Je vůbec možné tuto stále vzrůstající záplavu plastů zastavit, aby nakonec neovlivnila život na Zemi tak, že už nebude k žití? Stačí na zvrácení tohoto neblahého trendu pouze iniciativa jednotlivců či skupin, anebo je nutné tlačit na změnu legislativy ve státním, ale i mezinárodním rozměru?

O těchto problémech rozmlouváme v další části rozhovoru s Veronikou Nováčkovou, ředitelkou organizace, která se zabývá bezobalovým obchodem. 2. díl, 09.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Rozpad bývalé Jugoslávie, války, ukrutnosti, utrpení, etnické čistky, probíhající na evropském území, které s tím byly spojeny, jsou pro mnohé vyřešenou, vzdálenou, časově i prostorově a vyhaslou minulostí. Ale pozornému pohledu nemůže ujít, že tomu tak ani náhodou není. Napětí doutná zcela viditelně pod povrchem a občas zaplápolá, především v oblasti Kosova, kde žijí Srbové. Ostatně Srbsko zatím Kosovo jakožto stát neuznalo. Tento konflikt byl ale překryt jinými válkami, v Afghánistánu, Sýrii, Libyi a podobně, takže dnes není v centru pozornosti. To se ale může rychle změnit. Stačí nějaká jiskra. O někdejším konfliktu, i o situaci na území bývalé Jugoslávie, a také o připravenosti naší armády a dalších tématech rozmlouvá v dalším dílu rozhovoru Martina Kociánová s plukovníkem Karlem Klinovským, který se tohoto konfliktu zúčastnil, a říká, že se Evropa vůbec nepoučila. 2. díl, 05.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz