Rádio Universum

Množství lidí na Zemi neustále roste a tak se stále častěji a silněji vnucuje otázka, jak velkou populaci je tato planeta schopna uživit. S tím souvisí, zda je ještě zvládnutelný další přírůstek množství obyvatel – a jak velký. A kde je hranice únosnosti, za kterou by hrozila katastrofa?

Situaci komplikuje také skutečnost, že toto téma je samo o sobě ožehavé, takže možná leckdo ani nechce znát pravdu, protože by mohla být spojena s otázkou, co tedy dělat, pokud bychom zjistili, že jsme na hranici únosnosti? Mimo jiné i proto je tato oblast zasažena politickou korektností, která komplikuje svobodnou a hlubokou diskusi o tomto vysoce důležitém problému. Podle vědců není vůbec lehké říci, jak velký počet obyvatel Země uživí a to mimo jiné proto, že lidé nechtějí být pouze živeni, ale chtějí být dobře živeni a žít stále lépe. Zatím se hovoří pouze o jediném řešení, o snaze, aby všechny země byly bohatší a obyvatelstvo vzdělanější, protože čím je společnost bohatší a vzdělanější, tím méně se množí. Bude to ale stačit? A je to vůbec možné uskutečnit? O tom, a také o problémech spojenými se zemědělstvím, lesnictvím a emisemi rozmlouvá v další části rozhovoru Martina Kociánová s biologem, profesorem Davidem Storchem, který v předchozí části mimo jiné řekl: „To, že je nás sedm miliard, je opravdu hrozivé, to, že další miliarda přibude každých pár let, je děsivé – a to, jak spotřebováváme zdroje, je přinejmenším na pováženou.“ 2. díl, 31.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Politická korektnost, to jsou slova, která se v negativních i pozitivních konotacích skloňují stále častěji. Zpočátku to vypadalo jako pouhá slušnost, snaha neuvádět jiné do rozpaků, takže černoši v Americe již nejsou černochy, ale Afroameričany, a indiáni již nejsou indiány, ale rodilými Američany.

Postupem času se ale ukázalo, že jde o ideologii, která postupně slaví vítězství nejen v USA, ale v tažení zeměmi celého světa, včetně Evropy. S politickou korektností se setkáváme na každém kroku a mění celé kultury, i tu naši. Za snahou změnit jazyky západních zemí tak, aby údajně nebyla způsobována újma některým skupinám, je ve skutečnosti ukryta ideologie, která se snaží smazávat přirozené rozdíly, například mezi muži a ženami, za pomoci takzvaných gender studies. Tyto ideologické postoje jsou pak společnosti vnucovány různými prostředky – zábavou, školstvím, uměním, médii, jako hotové a konečné pravdy. O tématu politické korektnosti a souvisejících problémech rozmlouvá Martina Kociánová s publicistou Andrejem Duhanem. 1. díl, 28.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Diskuse o přelidnění se stala politicky nekorektní, protože pak následuje otázka: „Co s tím?“ – a žádná odpověď není korektně přijatelná

Na konci minulého roku podepsalo 15 tisíc vědců ze 184 zemí světa výzvu, ve které se hovoří o tom, že si lidstvo zahrává se svou budoucností a riskuje cestu do záhuby. Ukazují to kritické křivky týkající se růstu lidské populace, úbytku pitné vody či ryb, ničení biodiversity, ztrát lesních porostů nebo globálních klimatických změn. Přestože mnozí teoreticky uznávají, že je lepší vědět pravdu, tak toto jsou informace, které nezní příliš příjemně a optimisticky – a mnozí z nás je možná ani nechtějí slyšet. Není snadné něco takového přijmout, protože z toho plynou velmi těžké otázky „co s tím“ a následně depresivní odpovědi nebo bezradné pokrčení ramen. A právě o těchto otázkách rozmlouvá a hledá na ně odpovědi Martina Kociánová spolu s biologem, profesorem Davidem Štorchem z Centra pro teoretická studia a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který je jedním ze signatářů uvedené výzvy. 1. díl, 24.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Dlouho jsme byli ubezpečováni, že země Evropské unie mají společné zájmy a všechny problémy dokážeme společně vyřešit. Stačí se sejít a dohodnout se. Jenže tato iluze vydržela jen do prvních problémů a pak se ukázalo, že se schopností a ochotou dohodnout se to nebude tak jednoduché, jak se zdálo z někdejších nadšených prounijních proklamací. Jak v časech finanční krize, tak potom zejména od začátku migrační krize a rapidního zhoršení bezpečnostní situace v Evropě je všem lidem jasné, že mezi zájmy jednotlivých států jsou hodně velké rozdíly.

Není to však přirozené? Jednotliví lidé nejsou stejní a nemají stejné zájmy, proč by tedy měly být stejné země? Proč bychom měli v Evropě dělat všechno vzorně synchronizovaně jako akvabely? Pokud se neshodneme, je přece normální, abychom se zařídili podle sebe a to zejména v oblasti bezpečnosti. O tom, jak se máme připravit, co je nutné udělat, o tom budeme hovořit ve čtvrtém díle našeho rozhovoru – opět s bezpečnostním a vojenským analytikem Martinem Kollerem. 4. díl, 21.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Diskuse kolem otázky, zda očkovat, nebo nikoli nabývá na intenzitě. Přibývá důkazů o tom, že tvrzení o bezpečnosti, účinnosti a prospěšnosti vakcinace, především u dětí, nejsou založena na zkušenosti, ani na stoprocentně spolehlivých vědeckých důkazech. A to přesto, že se současná věda pyšní tím, že je založena na EBM Evidence Based Medicine, tedy na důkazech. Jak to tedy je? Očkovat nebo neočkovat? A pokud ano, tak kdy, jakými vakcínami a proti jakým nemocem? A daly by se vakcíny vylepšit například tak, aby nebylo nutné do jejich složení zařazovat hliník, který slouží k vyvolání silnější reakce organismu, ale má mnoho negativních reakcí? Nebo tak, aby bylo možné vyřadit karcinogenní formaldehyd, který ve vakcínách oslabuje virulenci virů? To znamená, aby zabránění vzniku jedněch nemoci díky vakcinaci nevedlo k vypuknutí nemocí jiných, stejně nebezpečných?

O těchto otázkách v další části rozhovoru rozmlouvá Martina Kociánová s profesorkou Annou Struneckou. 4. díl, 17.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

V předchozím, druhém díle rozhovoru s bezpečnostním a vojenským analytikem, Martinem Kollerem, jsme si povídali o celé řadě vážných bezpečnostních témat. Například o hybridní válce, která je dnes skloňována každou chvíli s tím, že už se blíží, nebo dokonce že už probíhá – a to i proti nám. Přičemž jednou z podstatných součástí takové hybridní války je také informační válka. O hybridní válce si můžeme myslet cokoli, ale o tom, že žijeme v éře informační války, o tom asi už pochybuje jen málokdo. Informační bitva mezi Východem a Západem, mezi liberály a konzervativci, mezi tradicionalisty a progresivisty o interpretaci řady událostí je na pořadu dne prakticky neustále. Nejedná se přitom pouze o to, jak některé interpretovat, ale čemu vůbec můžeme věřit, protože všechny zúčastněné strany tvrdí, že na to, co hlásají, mají důkazy. Kdo sleduje média, zažil tuto situaci v posledních letech mnohokrát. Dnes budeme pokračovat ve vyptávání na naši bezpečnostní situaci, a samozřejmě i na informační válku, bezpečnostního a vojenského analytika Martina Kollera. 3. díl, 14.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Do popředí zájmu veřejnosti i odborníků se dostává problematika podávání vakcín, především u dětí. Stále větší počet lidí, rodičů, odmítá očkování pro své děti, především hexavakcínu. Argumentují tím, že očkování má vedlejší účinky, někdy velmi silné až fatální. Mimo jiné se hovoří o účincích hliníku, který je ve vakcínách přítomný proto, že zesiluje obranné účinky organismu vůči oslabeným virům, které jsou při vakcinaci vpraveny do organismu. Oproti tomu velká část odborníků tvrdí, že v důsledku očkování žádné závažné následky nehrozí. A že přínosy vakcinace pro celou společnost, kdy se podařilo některé nemoci téměř – nebo zcela – vymýtit, daleko převyšují možná, ale mizivá rizika. Co všechno bychom měli vědět, abychom se mohli zodpovědně a informovaně rozhodnout, zda očkovat, nebo neočkovat sebe či své děti? Hrozí opravdu nějaká závažná rizika? A jsou informace, které veřejnosti předkládají lékaři a farmaceutické firmy, úplné a objektivní? O těchto otázkách diskutuje Martina Kociánová s profesorkou Annou Struneckou, která byla v roce 1995 oceněna cenou České neuropsychofarmakologické společnosti a s kolektivem autorů obdržela v roce 2003 cenu Aloise Alzheimera. 3. díl, 10.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Slabě, ale přece k nám na Západ doléhají zprávy o tom, co se děje v Jižní Africe, kde jsou bílí farmáři vyháněni ze svých pozemků, brutálně mučeni a zabíjeni. Část černošského obyvatelstva s vidinou toho, že se chystá vyvlastnění půdy, se snaží zmocnit majetku bílých, tedy v jejich očích těch bohatých. V důsledku toho ovšem hrozí, že se Jihoafrická republika ekonomicky zhroutí a propadne do chaosu, protože noví vlastníci neumí na farmách hospodařit a vše využijí k okamžité spotřebě. Podobně, jako se to v podobném případě stalo v Zimbabwe, kde propukl hladomor. Podobný scénář se může uskutečnit i v dalších zemích Afriky. Důsledky tohoto katastrofického vývoje, do kterého zasahují i klimatické změny, mohou ovlivnit život v dalších oblastech světa, včetně Západu. Z postižených zemí mohou odejít miliony migrantů a přesunout se do vyspělých zemí Evropy.

Jaké jsou příčiny vzrůstajícího napětí a možné scénáře dalšího vývoje v Jižní Africe a dalších zemí této oblasti? A proč Západ odvrací tvář od násilí, které Jihoafrické republice děje vůči bílým farmářům, jakoby nic nechtěl vidět a řešit? O těchto otázkách Martina Kociánová v další části rozhovoru rozmlouvá s ekonomem Vladimírem Pikorou. 2. díl, 07.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Je hezké, když si člověk váží přírody a má ji rád. Je krásné, když ji pomáhá chránit a pečuje o ni. Ale když jí navíc k tomu všemu ještě rozumí a její poklady pomáhá šířit ku prospěchu jiným lidem, to je úžasné. Přitom takových lidí je velmi, velmi málo. Kolik lidí dnes objevuje dávnou bylinkářskou moudrost našich předků? Kolik lidí hledá a studuje, pídí se po znalostech o jejich léčivých účincích? Kolik lidí zkoumá, jak na nás působí bylinky z různých klimatických pásem, jak nám mohou pomoci a kde a za jakých okolností je můžeme užívat na různé neduhy bez vedlejších účinků? Odpověď je smutná: málo, velmi málo je dnes takových lidí. Ale přesto ještě zcela nezmizeli. S jedním z nich, nástupcem slavných bylinkářských jmen, Vladimírem Vytáskem hovoříme také dnes. 2. díl, 03.08.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Rasismus je všeobecně odsuzován jako nepřijatelný přístup k člověku. Drtivá většina lidí souhlasí s tím, že posuzovat člověka podle jeho příslušnosti k nějaké etnické skupině nebo podle barvy pleti není správné. Slovo „rasista“ je ale také zneužíváno v politickém a společenském boji - a to v případech, kdy je někdo takto označen zcela účelově, proto, aby byl společensky dehonestován a zničen. Ale zdá se, že značná část společnosti je ochotna jistý druh rasismu tolerovat, a to když je zaměřen směrem k bělochům. Na přední místa v západních médiích se moc často nedostane brutální násilí vůči bílým farmářům v Jihoafrické republice, ale i jinde. Jako by bylo ve společnosti usazeno přesvědčení, že si to ti běloši od většinového černošského obyvatelstva zaslouží jako odplatu za období kolonialismu. O příčinách těchto událostí nejen v Jihoafrické republice, a jaké to může mít následky, rozmlouvá Martina Kociánová s ekonomem Vladimírem Pikorou. 1. díl, 31.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz