Rádio Universum

Jednou z charakteristik současné doby je snaha o to, aby vše bylo uděláno co nejrychleji. Včetně vyléčení z nemocí. Lidé většinou raději sáhnou k chemickým lékům, jejichž účinek je možné zaznamenat v krátkém čase. Prostě vzít si tabletku a nic dalšího neřešit. Na druhou stranu ale mnozí říkají, že tímto způsobem dochází pouze k útlumu příznaků, ale nikoli k trvalému vyléčení nemoci. A proto sáhnou po jiných, přírodnějších prostředcích, mezi které patří také bylinky. Jejich účinek je podle zastánců této terapie pomalejší, ale zato trvalejší. Jak to tedy vlastně je? Mohou bylinky skutečně vyléčit i závažné choroby? A pokud ano, jaké je třeba splnit podmínky a kde se dozvědět, jakou bylinku, nebo bylinky, a jak je použít? Zdá se, že osob, které ve starém řemesle bylinkaření působí, ubývá. Jedním z těch, kteří se bylinkami a jejich účinky na zdraví zabývají, je bylinkář Vladimír Vytásek, se kterým rozmlouvá Martina Kociánová. 1. díl, 27.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

V minulém díle rozhovoru s bezpečnostním analytikem Martinem Kollerem jsme hovořili o různých vážných bezpečnostních hrozbách pro Evropu. Například o migraci z Afriky, kde je v některých regionech a zemích situace už tak vážná, že se tam každých dvacet až třicet let zdvojnásobí populace. Zdroje potravy a vody však nejsou nekonečné, proto se někteří lidé už dnes vydávají na pochod za obživou, za lepším životem. A může jich být ještě mnohem, mnohem více. Hovořili jsme také o tom, jak se proměnil v posledních desetiletích islám – a to zejména pod vlivem organizace známé jako Muslimské bratrstvo. Před týdnem jsme skončili povídáním o syrském prezidentovi Bašáru Asadovi. Dnes v tom budeme pokračovat a řekneme si něco o různých podezřeních, či spíše obviněních, jež se čas od času sypou na hlavu prezidenta Asada. Opět samozřejmě s bezpečnostním a vojenským analytikem Martinem Kollerem. 2. díl, 24.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Lidé žijící běžným životem, především ve městech, si již ani neumí představit, co všechno se musí stát, aby si například mohli dát do čaje med nebo mléko. Rostliny jsou s cílem maximálních výnosů takzvaně „ošetřovány“ různými chemickými přípravky, které zamořují půdu, vodu, potraviny a nakonec i nás. Zvířata jsou chována na užitek, bez ohledu na jejich přirozené potřeby, opět ve jménu co nejvyšší užitkovosti. A to včetně včel, kterým je mimo jiné odebírán med a nahrazován cukrem, což má ve spojení se zhoršováním celkového prostředí za následek šíření nemocí a jejich mizení. A jak řekl Albert Einstein, až vymřou včely, rychle vymře i lidstvo. Jedním z těch, kteří se vydali jinou cestou, je návrhář a realizátor přírodních zahrad Tomáš Svoboda, který i se svou ženou a třemi dětmi žije v bližším spojení s přírodou. Vytvářejí jedlý les, ze kterého se dá jíst v podstatě vše – a permakulturní zahradu a snaží se jak o potravinovou, tak i energetickou soběstačnost. S Tomášem Svobodou v další části rozhovoru rozmlouvá Martina Kociánová o chování včel, stavbě jurty, vztahu k technice a dalších věcech. A také o komunitě lidí podobného naladění, která vznikla prostřednictvím webových stránek LETS Vysočina (www.lets-vysocina.cz).

2. díl, 22.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Jak se bránit proti všudypřítomné kontaminaci potravin různými látkami, které nejsou prospěšné pro naše zdraví, nebo jsou mu dokonce nebezpečné? Moderní civilizace vytvořila přes sto milionů nových chemických látek a každý den jich po tisících přibývá. Mnohé z nich se dostávají do ovzduší, vody a také do jídla, kam jsou dokonce z různých důvodů často záměrně přidávány. Je vůbec možné žít v dnešních podmínkách zdravě nebo alespoň tak, aby se člověk mohl vyhnout rozvoji některé z těžkých nemocí, které postihují lidstvo? Vždyť každý třetí občan ČR onemocní rakovinou a každý čtvrtý na ni také zemře. Každých dvacet minut zemře v České republice jeden člověk na rakovinu. Alergií trpí čtyřicet procent obyvatel. Kardiovaskulární onemocnění jsou příčinou více než 58 procent úmrtí a jsou nejčastějším důvodem hospitalizace. Cukrovku má deset procent občanů a další tři procenta o tom neví. Co tedy dělat? Jakým potravinám a látkám se pokud možno vyhýbat? A jsou informace o závadnosti chemických látek ze strany státních a nadnárodních odpovědných orgánů směrodatné? Můžeme se na ně spolehnout, nebo bychom měli raději hledat další informace nezávisle i z jiných zdrojů? O těchto otázkách v druhé části rozhovoru rozmlouvá Martina Kociánová s profesorkou Annou Struneckou, autorkou knih jako Doba jedová, Jak přežít dobu jedovou, Jak změnit svět tady a teď – nebo Přemůžeme autismus. 2. díl, 20.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Svět kolem nás je neklidný. Skončily doby, kdy jsme se na nebezpečné situace jen dívali v televizi. Většina lidí si dnes uvědomuje, že bezpečnostní situace se může proměnit velmi rychle. Proto se také tolik z nás ptá, co vlastně nám hrozí nejvíce, jaké rizika jsou vážná a jaká méně důležitá? Která z nich jsou ta nejaktuálnější, na která bychom se měli připravit už teď. A jak se a konkrétně na co se máme vlastně připravit?

K nejdiskutovanějším otázkám patří příčiny zhoršující se bezpečnostní situace prakticky na celém světě. Proč to bohatý a vyspělý Západ dopustil? Je to chyba slepých politiků nebo oslepla celá západní společnost?

Tyto a mnohé další otázky jsou dnes a denně probírány na všemožných úrovních politiky, laiky i odborníky.

O těchto a dalších tématech, která denně probírají média a diskutují o nich laici i odborníci, rozmlouvá Martina Kociánová s vojenským analytikem Martinem Kollerem. 1. díl, 17.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Mnozí lidé sní o odchodu z přetechnizovaného světa a jeho shonu blíže k přírodě. Pro mnohé to ale zůstává pouze nenaplněným přáním. A to z mnoha důvodů, mimo jiné i z obav z neznámého, ze změny, ze ztráty pohodlí a dostupnosti kulturního prostředí. Ale přece jen se někteří odhodlají takový krok udělat a podstoupit vše, co k tomu patří. Pokusí se vytvořit přátelštější prostředí k životu svému i svých dětí. A také zajistit maximální míru nezávislosti na civilizaci a soběstačnosti v potravinách, někdy i v energiích. Jedním z těch, kteří se touto cestou skutečně vydali, je Tomáš Svoboda, návrhář a realizátor přírodních zahrad, který se svou ženou Zuzkou rozhodli pro harmoničtější život bližší přírodě, který dnes již prožívají i se třemi dětmi. O příčinách jejich rozhodnutí, jak začínali, jak vytvářet permakulturní zahradu, jedlý les, do jaké míry je možné dosáhnout potravinové a energetické nezávislosti s Tomášem Svobodou rozmlouvá Martina Kociánová. 1. díl, 15.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Všudypřítomný stres, nekvalitní a kontaminovaná strava, nápoje a vzduch na jedné straně. A na druhé snaha o zdravý životní styl, vědomé vybírání potravin, vyhýbání se škodlivým látkám a přijímání prospěšných přírodních produktů. To je realita naší doby. Někteří lidé říkají, že je v podstatě jedno, co jíme, případně, že se stačí řídit doporučeními příslušných úřadů, které látky a v jakém množství jsou zdraví nebezpečné – a jaké nikoli. Jiní, že snaha o zdravou stravu je marná, protože vše je stejně otráveno. Oproti tomu mnozí upozorňují na to, že oficiální doporučení nepočítají s kombinací látek v potravinách, kdy sice jednotlivě nepřekračují bezpečné množství, ale v součtu tvoří nebezpečný mix. A navíc také na to, že mnohé z látek označených za bezpečné jsou lidskému zdraví neprospěšné – nebo přímo nebezpečné. A také, že životní prostředí, včetně potravin, je v současnosti vždy v nějaké míře kontaminované, ale to neznamená, že by snaha o omezení přijímání jedovatých látek neměla smysl. Protože čím jich člověk užívá méně, tím lépe se organismus vyrovná s těmi, které se do něj dostanou proti jeho vůli. Jak to tedy s potravinami je, má smysl se tímto problémem zabývat a čemu se vyhýbat? A proč mnozí odborníci i laici proti vědomému životnímu stylu a výběru jídla tak urputně bojují? O tom všem rozmlouvá Martina Kociánová s profesorkou Annou Struneckou. 1. díl, 13.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Lidé stále méně věří médiím. To ukazují i průzkumy, podle kterých jim důvěřuje již jej něco přes třicet procent obyvatel. Občané na tuto situaci reagují tak, že vyhledávají informace a názory tam, kde jim to vyhovuje, kde mají pocit, že se nic nezastírá, že je nikdo nemanipuluje k „jedinému správnému názoru“. A kde necítí riziko cokoli třeba v diskusi říct.

Mainstreamová média reagují jinak. Za prvé se snaží totálně zničit, lidsky i profesně, ty, kteří šíří své vlastní názory a informace, které se od těch mainstreamových liší. A za druhé se pokouší udržet a posílit svůj monopol na „pravdu“. A to tím, že vyvíjejí snahu veřejnost přesvědčit, že by měla brát vážně pouze informace z takzvaně důvěryhodných zdrojů, takzvaně zavedených médií a agentur, tedy ze zdrojů, které samy sebe označují za důvěryhodné. Vše ostatní je prý buď ruská propaganda, nebo výplody jakýchsi podivných konspirátorů. Navíc se pokoušejí konkurenční média s jinými názory atakovat tím, že tvoří různé podivné seznamy dezinformačních webů a informují provozovatele sociálních sítí o údajném nevhodném obsahu textů na těchto webech. Dokonce vyvíjejí aktivitu přes politickou sféru takovým směrem, aby působení těchto svobodných médií bylo omezeno zákonem. A navíc se je snaží poškodit v ekonomické oblasti tím, že snižováním jejich důvěry chtějí odradit případné inzerenty.

Podle mnohých lidí však především mainstreamová média degenerovala do podoby propagandistických spolků, které vyvíjejí politickou činnost, tedy takzvanou nepolitickou politiku, a občany se přitom snaží přesvědčit o tom, že provozují nezávislou žurnalistiku. Zdá se, že pro veřejnoprávní média platí to, co v dobách krize v České televizi řekl Karel Schwarzenberg, totiž že: „Česká televize patří těm, kteří v ní pracují.“ Což v praxi znamená, že to, co má být veřejnoprávní, tedy co patří veřejnosti, která si tuto službu platí, si přisvojili zaměstnanci. Což je svého druhu znárodnění ve prospěch úzké skupiny stejně smýšlejících lidí. Tedy v podstatě komunismus, kdy zaměstnanec jedná bez ohledu na toho, kdo platí a bez ohledu na vlastníka.

O těchto záležitostech, jejich domácích i zahraničních souvislostech hovoří v druhé části rozhovoru Martina Kociánová s předsedou Asociace nezávislých médií a bývalým policejním prezidentem Stanislavem Novotným. 2. díl, 10.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

V první části rozhovoru s Martinou Kociánovou popsal léčitel, cestovatel, zakladatel Univerzity nové doby, Milan Calábek, různé stavy vědomí a poznávání. Pro orientaci v následujícím textu je možné je ve stručnosti shrnout takto: První druh poznání se opírá o naše smysly, je zcela přirozený a má velmi široký, ale neurčitý, pocitový charakter. Proto se také nazývá vágní. Když toto první vágní poznání přeložíme do mluveného jazyka a pojmů a můžeme o něm přemýšlet, tak vzniká druhý, pojmový model, který je daleko zúženější. A pak existuje třetí exaktní model, ve kterém používáme takzvaný exaktní filtr. To je vlastně naše současné vědecké poznávání, které je velice úzce zaměřené, ale zároveň konkrétní a jasné. K těmto třem úrovním poznávání se v současné době vytváří pluralitní vědomí, které si uvědomuje svět v pluralitě. Ve druhé části se diskuse odvíjí nad tím, jak se může člověk orientovat v záplavě informací z klasické i alternativní medicíny a použít je zcela konkrétně pro sebe a své blízké. Existuje cesta k uchování nebo obnově zdraví, případně k léčení dnes těžko léčitelných nebo zcela neléčitelných chorob? Je možné zastavit stárnutí a umírání buněk? Je k tomu potřeba nějaký speciální způsob života a může se touto cestou vydat každý? 2. díl, 06.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Dříve, před rokem 1989, se říkalo: televize lže, jako když „Rudé právo tiskne“. Pak přišlo období, asi si na něj ještě pamatujete, kdy jsme v porevoluční euforii kupovali snad všechny noviny a tiskoviny a hltali vše s pocitem důvěry, že teď už se v novinách může říkat vše, dokonce i pravda. A dnes? Jak je to dnes? V jakých médiích najdeme fakta? Jsou to noviny, televize, rozhlas, internet? Existují už opět témata, o kterých se nepíše či témata, o kterých se informuje jen podle předem určeného mustru? A kdo tyto mantinely stanovuje? George Orwell řekl, že jestliže svoboda slova vůbec něco znamená, potom je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet. Jak jsme na tom s tímto právem a ochotou naslouchat právě dnes? Především o svobodě slova, stavu médií, pozitivním nebo negativním vlivu EU a souvisejících tématech rozmlouvá Martina Kociánová s předsedou Asociace nezávislých médiích Stanislavem Novotným. 1. díl, 03.07.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz