Rádio Universum

Naše doba je mnoha lidmi vnímána jako ta nejúžasnější v dějinách lidstva, zejména co se týká materiální a technologické úrovně. A také si zakládá na současném pojetí demokracie. Na druhou stranu se stále více ukazuje stinná část této, na sebe tak hrdé civilizace. Jsme zavaleni odpadem, především plasty, které se rozpadají na mikročástice, a ty se následně dostávají do potravního řetězce. Do těl ryb a dalších zvířat a nakonec až k člověku. Následky mohou být fatální a to pro celou civilizaci. A to není vše, jsou zde ještě další hrozby, jako chemické produkty v půdě, vodě, vzduchu a mnoho dalších nebezpečí. A tak je velmi nejisté, jestli bude naše kultura v budoucnosti vnímána spíše pozitivně, nebo naopak jako to údobí dějin, kdy se lidstvo, kvůli své krátkozrakosti, samo vesele ničilo a radostně degenerovalo. Jako „doba odpadová“. Vždyť je něco chorého na tom, že každý plátek salámu nebo sýra je oddělen od jiného kusem plastu. Vydává se to za hygienu, ale je to proti zdravému rozumu a navíc protivné, nepraktické a ve svých důsledcích zničující.

Ti, kteří si tato nebezpečí uvědomují, se snaží hledat cesty, jak z toho, jak se vyhrabat z hor odpadů, jídla, vody a vzduchu zamořených mikroplasty a obrovským množstvím dalších nebezpečných látek. Jedni hledají cestu v tom, že každý začne sám u sebe a omezí počet obalů, které používá – a to jak v prodeji, tak při nákupu. Jiní zase ve vytváření a prosazování legislativních pravidel. A někteří se snaží o kombinaci obého. Jednou z těch, kteří se na tuto cestu vydali, je ředitelka organizace zabývající se bezobalovým obchodem, Veronika Nováčková, která v září roku 2017 otevřela druhou pobočku v pražských Dejvicích. 1. díl, 02.10.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Nikdo z nás neumí všechno, a proto se v mnoha životních situacích rádi spolehneme na odborníka, kterému věříme, že svou práci dobře umí. Když chceme postavit dům, najmeme architekta. Pokud onemocníme, svěříme se lékaři. Když si nevíme rady s autem, zajedeme do servisu za svým automechanikem. Bylo by možné vyjmenovat stovky profesí, na které se denně automaticky spoléháme v dnešním specializovaném světě. Ale napadlo nás už někdy, na koho bychom se obrátili, kdyby se splnily prognózy vědců, bezpečnostních expertů a mnoha dalších odborníků, kteří varují, že náš pohodlný, klidný a bezpečný život se může velmi rychle stát minulostí a proměnit se v něco, o čem má dnes jen málokdo odvahu vůbec přemýšlet? Pokud by se temné vize naplnily, a vaší největší starostí by bylo hlavně přežít, pak věřte, že byste asi těžko našli v celé naší zemi lepšího odborníka, než je jeden z nejzkušenějších vojáků naší armády, který prošel Irákem, Kosovem a opakovaně také bojovými zkušenostmi v Afghánistánu, plukovník Karel Klinovský, držitel vysokých vojenských vyznamenání, mimo jiné francouzského Válečného kříže. Donedávna působil jako velitel Institutu přípravy do zahraničních operací a speciálních kurzů při Velitelství armádního výcviku ve Vyškově. A právě s plukovníkem Klinovským rozmlouvá Martina Kociánová. 1. díl, 28.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Německá kancléřka Angela Merkelová v srpnu 2015 prohlásila dnes již pro některé neslavně slavnou větu: „My to zvládneme.“ A to v době, kdy do Německa proudily stovky tisíc migrantů. Stejnou větu pak kancléřka Merkelová zopakovala v červenci 2016 po sérii čtyř teroristických útoků. V září téhož roku přišla s nápadem, že by uprchlíci mohli v Německu pracovat jako řidiči kamionů. O pár měsíců poté najeli imigranti, hlásící se k Islámskému státu, kamionem do lidí na vánočním trhu v Berlíně.

Od té doby bylo možné zaznamenat v německé politice ve vztahu k migraci jisté změny. Německá komisařka pro imigraci, uprchlíky a integraci neochotně přiznala, že: „došlo k posunu ve vnímání“ a že se pouze asi čtvrtina až třetina migrantů v Německu v následujících pěti letech zapojí do práce. Podle statistiky Spolkové zaměstnanecké agentury se ze dvou milionů migrantů, kterým byl v předchozích letech povolen vstup do Německa, zapsalo do pracovních tréninkových programů pouze 6,5 tisíce.

Nevole proti migrantům v Německu začala sílit. Vítací euforie byla nenávratně pryč. Ale v červnu loňského roku došlo k přelomové události. Německý parlament schválil zákon, který umožňuje pokutovat sociální sítě částkou až 50 milionu eur, tedy 1,3 miliardy korun, pokud neodstraní takzvané nenávistné komentáře „hate speech“. Mnozí kritici tento zákon označili za jiný název pro tvrdou internetovou cenzuru, která má umlčet sílící kritiku vládní migrační politiky, multikulturalismu a růstu vlivu islámu v Německu. A právě o situaci v Německu a náladách lidí rozmlouváme se spisovatelem, respektovaným publicistou a pisatelem analýz současné společnosti, Luďkem Frýbortem, který prožil čtyřicet let v komunistickém Československu a nyní již čtyřicet let žije v německém Hannoveru. 1. díl, 25.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Stále více lidí má dojem, že škola v té podobě, jak většinově funguje nejen u nás, nevede k tomu, aby z dětí vyrůstali tvořiví, svobodní, jedinci, kteří umí spolupracovat. Spíše naopak, vede k tomu, že absolventi takového školství vidí život jako závody, soutěž, boj o přežití, moc, majetek, peníze, slávu, prestiž a postavení. A přijde jim to normální. Výsledkem je nikoli lidský, ale zvířecí svět zákona džungle, kde silnější vítězí. A tak vznikají různé snahy o jiné, alternativní pojetí školy: Waldorfské školství, ScioŠkoly, Montessori školy, domácí vzdělávání a podobně. A stát těmito novotami není zjevně příliš nadšen, staví se k nim skepticky, hází jim klacky pod nohy a snaží se je různými cestami nutit k tomu, aby se vzdaly svých přístupů a podřídily se tomu, jak si stát představuje, co to je škola. Tedy stanovuje takové podmínky a pravidla, které tyto alternativní školy musí plnit, aby vůbec získaly povolení pro své působení. Školní systém založený na autoritativních, mocenských a hierarchických strukturách a modelech vede děti k tomu, že v dospělosti aplikují tento způsob přístupu ke světu na své blízké okolí i na řízení státu. Jak řekla v předchozí části rozhovoru s Martinou Kociánovou psycholožka Jana Nováčková: „Nejen naše země, ale celý svět má tolik problémů – a ani jeden problém není řešitelný soutěží. To, co nás může spasit, je jedině spolupráce. Tak proč učíme děti soutěžit a ne spolupracovat?“ To jsou slova, která asi korespondují s pocity mnoha lidí – a měla by být přítomna v každé třídě a pracovnách ministerských úředníků. 3. díl, 23.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Stres současného životního stylu na nás doléhá stále silněji a neodbytněji. A reakce většiny z nás na tento tlak je taková, že situaci ještě zhoršujeme – a to jak svou vlastní, tak svého okolí. Abychom nebyli ničeni, ničíme mnohdy sami a na vytváření nezdravé společnosti se tak více nebo méně aktivně podílíme. S odůvodněním, že to přece jinak nejde, abychom přežili a žili jakž takž jako lidé. A tak se zaplétáme stále více a nenacházíme řešení, cítíme se uzavřeni v bezvýchodné situaci – a počet problémů jako beznaděj, deprese včetně množství dalších nemocí, narůstají a kumulují se. Proto hledáme pomoc u klasické, ale i různých forem alternativní medicíny. A jednou z cest je psychosomatická medicína, která mimo jiné vychází z toho, že se naše problémy somatizují do různých forem tělesných problémů. S doktorem Janem Hnízdilem pokračujeme v rozhovoru o současné společnosti a jednotlivcích, kteří ji na jednu stranu tvoří, a na druhou stranu jsou jí ovlivňováni a vláčeni jako tříska v proudu dravé řeky. A také o využití psychosomatické medicíny k tomu, abychom se mohli pokusit problémy naše i společnosti jako celku, včetně duševního a fyzického zdraví, nějak rozplést – a sebe i civilizaci uzdravit. 2. díl, 21.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Z minulého rozhovoru s psycholožkou Janou Nováčkovou mi jedna myšlenka utkvěla v hlavě opravdu silně – a mám dojem, že v tom nejsem sama: „Pokud byste chtěli vybudovat prostředí, které je naprosto nepřátelské mozku a učení, pak byste zřejmě vybudovali něco, jako školní třídu v současné klasické škole. Tradiční škola jde proti tomu, jak se učí náš mozek…“ Musím říci, že člověka vzpomínky na vlastní zkušenosti ze školy, a posléze na zážitky našich dětí, přimějí občas přemýšlet nad tím, jestli snad už nenastal vhodný čas na to udělat nejen nějakou školní reformu – ty se slavnostně vyhlašují každou chvíli – ale opravdu zásadní, hlubokou změnu v celém systému školní výuky. Ale takto radikální slova asi mnoho lidí nenapadnou. Kdyby nezazněla od tak erudované osoby, jakou je paní psycholožka, spoluautorka knihy Respektovat a být respektován, která se již řadu desetiletí zabývá výchovou dětí, výzkumem vzdělávání a možnostmi transformace tradiční školní výuky, přijímala by se mi jen těžko. Ale když pozorujeme, jak se naše společnost mění – a to také důsledkem výuky ve školách – kam to může vést, a uvědomíme si, že principy povinné školní docházky, z nichž se některé nezměnily už od Marie Terezie, byly tehdy přímo inspirovány pruskou kadetkou, pak mnohá slova paní Jany Nováčkové začnou dávat jiný smysl. Jakkoli se nám nemusí líbit. 2. díl, 18.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Již tisíce let se lidé starají více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělávali svůj rozum a srdce. Ale pro štěstí je důležitější to, co člověk je, než to, co má. Velký německý filosof Arthur Schopenhauer napsal: „Jen hlupák se domnívá, že štěstí pochází z vnějšku, z předmětu. Štěstí, nebo neštěstí, přichází pouze z našeho nitra.“ To je také odpovědí na otázku, proč se lidstvu nedaří, i přes objevy nejmodernější medicíny, léků, terapeutických postupů, vymýtit větší část nemocí. Ano, žijeme sice mnohem déle než v minulosti, ale na otázku, zda je nám dobře, zda jsme šťastni a žijeme kvalitněji, nedokážeme odpovědět kladně. Všichni by chtěli být šťastní a také zdraví a mnozí dokonce tuší, co by měli udělat, aby tomu tak skutečně bylo. Ale jen málokdo takovou změnu opravdu uskuteční. Většina na to nemá. Schází konkrétní poznání, odvaha a vůle. A právě o těchto tématech rozmlouvá Martina Kociánová s psychosomatikem, doktorem Janem Hnízdilem. 1. díl, 14.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Jaká je kvalita výuky na našich školách? Jaký vliv má podoba současného školského systému na životy dětí a tím vlastně na budoucnost celé společnosti? A mohla by výuka probíhat jinak? Třeba tak, aby děti nebyly pouze malými pasivními kolečky v soukolí stroje, který je formuje do podoby poslušných, papouškujících automatů a bezohledných kariéristů? Aby byly schopny spolupráce a tvořivosti, uvažování v souvislostech a zušlechťování charakteru? Stačí korektury, kterými naše školy prošly po roce 1989, nebo je potřeba hlubších změn, které by přeměnily samu podstatu podoby škol, aby se výrazně lišily od toho, jak je v podstatě známe od dob Marie Terezie? O těchto a souvisejících otázkách rozmlouváme s psycholožkou, doktorkou Janou Nováčkovou. 1. díl, 11.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Povědomí o změnách, kterými prochází naše planeta, narůstá. Klimatické změny, kontaminace plodin, vzduchu a vody, vymírání rostlinných a živočišných druhů, strmý nárůst počtu obyvatel Země a současně vymírání především národů patřících k západní civilizaci. Avšak zdá se, že vědomí o problémech nestačí, protože se ukazuje, že mnohá řešení, která jsou aplikována, nejsou skutečnými východisky, ale zmnohonásobují rizika a vytvářejí problémy nové. A protože jsou tato opatření velkým byznysem, ochota vzdát se jich je malá nebo nulová. Typickým příkladem jsou biopaliva, u nichž je prokázáno, že jsou spíše problémem, a nikoli jeho řešením. Jako velké riziko pro budoucnost se ukazuje způsob, jakým je v současné době provozováno zemědělství, které mimo jiné mění krajinu a ničí biodiverzitu a přispívá k vymírání rostlinných i živočišných druhů. O těchto problémech v další části rozhovoru rozmlouvá Martina Kociánová s biologem, profesorem Davidem Štorchem. 3. díl, 07.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz

Ideologie politické korektnosti ovládá stále širší oblasti života. Zpochybňuje a převrací tradiční hodnoty, potlačuje z jejího hlediska nepříjemné informace, prezentuje jen ty, které se jí hodí, vymýšlí a konstruuje zcela nové a vydává je za skutečnost. To se týká i problematiky hrozeb migrace a islamistického terorismu. Do repertoáru politické korektnosti také patří svalování viny za zločiny menšin na většinu, kterou reprezentuje hlavně bílá západní civilizace. Toto je diskutováno na mnoha univerzitách, kde již část studentů, pod vlivem nového multikulturního rasismu, odmítá studovat díla bílých filosofů, spisovatelů a básníků. Jde o ideologii, která staví proti sobě jednotlivé skupiny společnosti, kdy některé označí za menšinu, i když ve skutečnosti menšinou být vůbec nemusí, a této „menšině“ přisoudí kladné vlastnosti a většině naopak záporné. Tak staví mladé proti starým, děti proti rodičům, ženy proti mužům. A snaží se o to, aby se většina podřídila menšině, jež je v této ideologii nositelkou pokroku. Filosof Roger Scruton tuto situaci popisuje slovy, že vyšší vzdělávání přestalo studentům předávat hodnoty západní civilizace a zaměřilo se na jejich dekonstrukci, na popření Západu a západních hodnot. V další části rozhovoru pokračuje v diskusi o těchto problémech Martina Kociánová s novinářem Andrejem Duhanem. 2. díl, 04.09.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz