Ke psaní sloupků je třeba zvědavosti a šarmu. Někdy to jde samo. A jindy zas jako by vás unášel silný proud: mysl, tělo, duše, vše se ubírá jediným směrem, snad k někomu, snad k něčemu, je každopádně nemožné se přitom rozhlížet. Nese vás melodie, do níž se všechno důležité slévá a co zůstane mimo, inu (a to už zní opravdu čapkovsky) – na tom nesejde.