Ke knihám Jakuba Demla, jednoho z nejzvláštnějších českých spisovatelů první poloviny 20. století, se vracím pořád a čtu je znovu a znovu. Svým nezaměnitelným stylem a podivností, jimiž ovšem probleskuje ryzí krása, ke mně mnohdy promlouvají nečekaně intenzivně, a to i přesto, že mě po většinu času spíš notně rozčilují.