„Pod vlivem své matky jsem velmi miloval „Ježíška“. Mé pravé „já“ však bylo ve skutečnosti jinde. Aby si toho někdo skutečně všiml, musel by mě pozorovat, když jsem se – vždy tajně a beze slova, aniž mě vůbec napadlo, že bych o tom mohl někomu říci – hroužil do rozjímání, vlastnění, vychutnávání existence svého „Boha ze železa“. Ano, skutečně, ze železa.