Tisknu Alešovi ruku a, jak ho míjím, všimnu si, že na nočním stolku leží cigarety a zapalovač. Ještě se na něj obrátím, že si příští týden, až za ním zase dorazím, spolu jednu dáme. Aleš na to: „Tak jo.“ Smějeme se. Večer doma hledám starou cestopisnou črtu, která popisuje naši výpravu do starobylého uherského benediktinského kláštera Pannonhalma. Přemýšlím, že ji Alešovi po letech přečtu.