Když jsem byl malý, patřilo vlastnictví telefonní linky k privilegiím, kterým se těšila jen část společnosti. Takže pokud jsem se například o víkendu chtěl domluvit se spolužákem Jardou, že spolu vyrazíme za nějakou rošťárnou, musel jsem zavolat jeho sousedům a poprosit je, aby za ním zašli a vyřídili mu, že se sejdeme tehdy a tehdy, na tom a tom místě. Kupodivu to většinou klaplo.