Vizitka

Když Miroslav Pospíšil zrovna nesedí nad architektonickými projekty, rád běhá anebo hraje fotbal. Právě z fotbalu si bere do práce inspiraci: dlouhodobě úspěšný může být jen ten, kdo dá na týmovou spolupráci. Jeho olomouckému Ateliéru R nedávno vynesla Českou cenu za architekturu za rekonstrukci hradu Helfštýn. Nejen o ní mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Čestmír Huňát nedávno dostal Cenu ministerstva kultury za přínos k rozvoji nekomerční hudby a aktivity okolo sdružení Unijazz, jehož je spoluzakladatelem a předsedou, postupně předává mladším. S Ondřejem Cihlářem ve Vizitce mluvili například o tom, jak se boskovičtí obyvatelé na začátku 90. let obávali festivalu, který vznikl právě na podporu tamní židovské čtvrti.

Jaderná fyzika a filosofie – to jsou dvě celoživotní vášně Ivana Chvatíka. Muže, který se orientoval v útrobách prvních počítačů i textech Martina Heideggera. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou ale mluvil i o tom, jak důležité byly v renesanční Itálii horoskopy.

Dělník a jeho zaměstnavatel, továrna a zásah státu do jejího chodu, malý a velký průmysl, kapitalismus a mýty, které sám vynesl na světlo. To jsou klíčová slova série Industrie, již pro Českou televizi natočil sociolog a dokumentarista Ivo Bystřičan. Do Vizitky ho pozval Ondřej Cihlář.

Chtěl se stát novinářem, spolupracoval – a dodnes spolupracuje – s Českým rozhlasem, byl reportérem české sekce BBC. Nakonec ale svůj záběr rozšířil o dokumentaristiku a historii a před dvaceti lety založil neziskovku Post Bellum, jejíž vlajková loď, archiv Paměť národa, patří k největším archivům orální historie na světě. Hostem Ondřeje Cihláře byl na Den válečných veteránů Mikuláš Kroupa.

Jak se do člověka propisuje s ním zdánlivě nesouvisející historie? Kde bere sílu udržet integritu, když okolní vzduch otravuje zrůdná ideologie? Komu se ve smrti daří najít a druhým předat světlo? To všechno jsou témata, na kterých staví svou práci divadelní a filmový režisér Miroslav Bambušek. Ve Vizitce o tom mluvil s Markétou Kaňkovou.

Narodila se v Handlové, studovala v Brně a aktuálně žije s rodinou ve Vídni. Založila společnost Media Voice a skrz svou novinářskou a dokumentární práci poukazuje na témata, která jsou pro ni jako pro Romku důležitá. Jejím nejnovějším počinem je film Jak jsem se stala partyzánkou. Na půdorysu příběhu jejího pradědy vypráví o Romech, kteří ve válce padli za vlast a později padli v úplné zapomnění.

Má rád hudbu Michala Kocába, ale také minimalisty jako je Philip Glass. Svůj profesní život zasvětil práci s domácími filmovými archivy a do autorské tvorby se mu občas obtiskne láska k experimentálnímu snímku Koyannisqatsi – Life Out of Balance. Hostem Markéty Kaňkové byl dokumentarista Jan Šikl, autor aktuálního filmového dobrodružství Rekonstrukce okupace.

Všechna představení, na kterých se podílí, vznikají z osobních příběhů, z vnitřního puzení. „I díky tomu se dokážu lépe propojit s divákem,“ myslí si jedna z výrazných tanečnic současnosti Tereza Lenerová. Nedávno v Divadle Ponec uvedla novou inscenaci nazvanou dis pla y, ve které se zabývala hranicemi únosnosti. I o tom ve Vizitce mluvila s Markétou Kaňkovou.

Příroda ve všech podobách, tradice, ale i hudba nebo popkultura – to jsou inspirační zdroje teprve čtyřiadvacetiletého sklářského výtvarníka Františka Jungvirta, jehož ceněné vázy či karafy mohli v poslední době vidět návštěvníci Czech Design Weeku anebo Designbloku. S Markétou Kaňkovou ve Vizitce mluvil i o tom, že šikovný absolvent sklářské průmyslovky má v dnešní době o práci postaráno.