Vizitka

„Pociťuji, že zájem o rusky psanou literaturu v Česku teď není, a to ani o tu otevřeně protirežimní. Já to ale budu dál zkoušet, je to má profese,“ říká Alena Machoninová, která v Moskvě a okolí žila posledních zhruba dvacet let. Hana Slívová s ní ve Vizitce mluvila o jejím komplikovaném vztahu k překladu, o situaci před ruskými prezidentskými volbami i debutovém románu Hella; osud knižní hrdiny Heleny Frischerové se autorky dotýká v mnoha ohledech.

Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Takové město, jaké jsme potřebovali, už neexistuje. Svit byl pro nás pod stoletým nánosem nepoužitelný, a tak jsme si ho postavili. Což mám jako scénograf a filmový architekt nejraději,“ říká Henrich Boráros o kulisách úspěšného snímku Úsvit. Narodil se v Komárnu do rodiny herců, odmalička ale věděl, že sám hrát nebude. Fascinovalo ho výtvarno a u toho zůstal. Ve filmu i v divadle, od kterého si ale teď dává pauzu. Do Vizitky ho pozvala Karolína Koubová.

Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Díky prarodičům Iloně Borské a Ivo Štukovi odmala chápal, že „být spisovatelem“ je normální povolání. První malé zakázky měl už v dospívání: spolužákům psal milostné básničky pro objekty jejich touhy. Pak přišla psací pauza v podobě studia filozofie a estetiky, k autorské tvorbě se ovšem vrátil a dnes Robin Král patří mezi nejoriginálnější autory básní i písňových textů pro děti i dospělé. Jak na první básnický překlad? I na to se ho ve Vizitce ptal Michal Bureš.

Slavná desetiletá éra v Divadle Komedie zrovna končila, když Gabriela Míčová dostala náruč cen za roli prostitutky Romi v inscenaci a filmu Odpad město smrt. Teď, po dalších deseti letech, se tyto světy potkaly: hraje jak v novinkách v režii Dušana Pařízka, tak ve snímku Sucho Bohdana Slámy. Chystá také další interaktivní představení svého Spolku 2012; dětem na školách v něm ukáže, že na psychické problémy nikdy nejsou samy. Do Vizitky ji pozvala Karolína Koubová.

„Netušila jsem, že komiks může být někde takové téma,“ komentuje Kateřina Čupová zkušenost z velkého festivalu ve francouzském městě Angouleme, kam se dostala díky mezinárodně úspěšné komiksové adaptaci Čapkovy hry R.U.R. Do dalšího remaku klasiky se nechystá, ráda by ale dál rozváděla motivy spojené s pohádkami a folklorem. Proč má ráda černobílý komiks, jak vnikla její přezdívka Chechula a v čem jí při tvorbě pomáhá animace? Ve Vizitce se ptala Hana Slívová.

„Z konzumního spotřebitele se stávám pozorovatelem. A nejlepší je, když u pozorování můžu zůstat,“ říká absolvent klasického malířského ateliéru Zdeňka Berana, který ovšem dlouhodobě pracuje zejména s tužkou a počítačem. Pod jeho rukama vzniká svět ovlivněný rodnými Pardubicemi, futurismem, počítačovými hrami i romantismem 19. století. Vévodí mu časově jen těžko zařaditelní paroboti a mechoboti. Jací jsou? I na to se Adolfa Lachmana ptala ve Vizitce Hana Slívová.

Architektura mu přišla srozumitelná, a proto po ní jako mladý hoch sáhl. Na konci 60. let se s touhou po světové kvalitě přidal do smečky „čudlů“ při týmu Karla Hubáčka, autora ještědského vysílače, ale také „dobrého člověka“. V 70. letech postavil nadčasový nízkoenergetický kulturní dům. Nabízel i další, ale o ekologické stavby tehdy nikdo nestál. Před 30 lety spoluzaložil a vedl libereckou Fakultu architektury a dnes Jiřího Suchomela do Vizitky pozval David Hamr.

Co je na práci pro společensko-politický týdeník nejlepší? „Každý den mě čeká jiná práce, dostanu se do situací, do kterých bych se jinak nedostal,“ konstatuje Milan Jaroš, jehož fotografie už 14 let tvoří nedílnou součást Respektu. O focení mluví jako o stavu mysli, práce se mu protíná s volným časem. A také s úspěchem – i v loňském roce totiž uspěl na Czech Press Photo, a to v portrétní kategorii. Nejen na vítězný snímek se ho ve Vizitce ptal Ondřej Cihlář.

„Životní zkušenost je pro filmaře nedocenitelný materiál, sám o sobě ale není zárukou kvality,“ míní režisér Petr Slavík, jenž do úspěšného filmu obtiskl manželčinu letitou zkušenost s péčí o maminku s Alzheimerovou chorobou. Přestože původně toužil studovat dějiny umění, za sebou má už přes 200 pořadů pro televizi i film. Do Vizitky ho pozval Tomáš Pilát

Od 90. let patří k HaDivadlu, kam plynule přešla ze skupiny okolo Ochotnického kroužku. Divadlo přitom nikdy nestudovala, původně pracovala jako učitelka s aprobací čeština – výtvarka. Na začátku nultých let začala hrát ve filmech Bohdana Slámy, z divadla si ji vytáhl už coby debutant do Divokých včel. Jak se jí pracuje s režisérem, který na ni během let „ušil“ vepřín, mrtvou kočku, dušení kuřátek i otužování? Marie Ludvíkové se ve Vizitce ptal Ondřej Cihlář. Repríza.