Vizitka

Mezi klienty grafické designérky Kláry Kvízové patří strahovští premonstráti a spolupráce s nimi je pro ni inspirativní i díky jejich pojetí času: 900 let nic neznamená. Čas byl naopak jedním z nepřátel při tvorbě magazínu Živel, který od diplomního projektu na UMPRUM upravovala dalších sedmnáct let. Proč je dnes Teigeho Revue Devětsilu spíš kronika doby než živý inspirační zdroj? V čem může mladým umělcům pomoci projekt Nebojsa!? Ve Vizitce se ptal Ondřej Cihlář.

„Vyrůstal jsem v kříženci knihovny a muzea,“ říká kunsthistorik Nikolaj Savický o svém zázemí. Na gymnáziu se věnoval francouzštině, později se začal odborně zajímat o historii, průmyslovou revoluci a také o francouzské malířství z let 1800 až 1945. Posledních deset let se ovšem detailně věnuje i tematice lodí a paroplavby. Jak se to má s parníky na obrazech Josefa Šímy? A co nevíme o ostrově Kampa? I na to se ve Vizitce pana Savického ptal Ondřej Cihlář.

Na ničem prý příliš nelpí a ráda přijímá nové výzvy. Jedna z nich – režie inscenace Juices v Mannheimu – jí dokonce přinesla další zahraniční nabídky ke spolupráci. Kromě Německa režíruje na Slovensku, v Praze i Brně, kde už jako dospívající zjistila, že miluje energii vloženou do společné tvorby. Jak se v Divadle Komedie dostala z pozice scénografky k režii? A proč se nyní intenzivně věnuje pracovněprávním vztahům? Kamily Polívkové se ve Vizitce ptala Hana Slívová.

Maminka lingvistka, otec jaderný fyzik, syn skvělý klavírista, hobojista a posléze dirigent. To je ve zkratce cesta Zbyňka Müllera, jenž aktuálně působí jako hudební ředitel Divadla F. X. Šaldy v Liberci a také jako stálý dirigent Národního divadla. V čem pan Müller vidí a slyší kouzlo málo uváděné Smetanovy opery Dalibor, proč byl rád, že dirigentské řemeslo piloval u orchestru v Košicích, a jak mu zní hudba slovenských autorů? Ve Vizitce se ho ptal Daniel Jäger.

Ač Džian Baban vystudoval scenáristiku a spolu s Vojtěchem Maškem se věnoval komiksové (a ve společnosti postav Jožky Lipnika a Hermanna Schlechtfreunda v posledních letech hlavně divadelní tvorbě), jeho klíčovým polem působnosti je dnes hudba, sound design a práce se zvuky. Celou paletou dovedností pomáhá s autorskými filmy své sestře Adéle Babanové, s níž sdílí zálibu v tématu nespolehlivé paměti. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem ale mluvil i o íránských kořenech.

Svůj první velký film Karel, já a ty natočil Bohdan Karásek až po čtyřicítce. „Jediné, co zbývá, když se nedaří, je být trpělivý a nepřestávat věřit ve svou hvězdu,“ řekl Haně Slívové ve Vizitce, kde mluvil také o své režijní práci na krimi podcastu Mizení, na němž si cení i existenciální roviny a pohledu do bolavých duší, o nultých letech, které nepřály mladé tvorbě, o lásce k Bohuslavovi Martinů, o oblíbeném filmu Boy Meets Girl či o chystaném snímku Mistryně.

„Můj film byl pokusem představit tátovu myšlenku globální uhlíkové daně s nadhledem, aby zaujala i lidi, kteří se o dané téma nezajímají,“ říká multimediální umělkyně, hudebnice, filmařka a někdejší studentka aplikované fyziky Marta Kovářová o dokumentu Jiříkovo vidění. Po konferenci v Dubaji snímek poputuje do Bruselu, ve Vizitce ale s Ondřejem Cihlářem autorka mluvila i o komunitním životě v městysu a o tom, že umělecká akce může být víc než výsledný artefakt.

Svět baroka objevila absolventka germanistiky a italianistiky počátkem milénia, kdy společně s partou lidí z náchodského gymnázia kývla na to, že na Kuksu zinscenují hru Amor Tyran neznámého autora. Nadšení ze spontánní divadelní kreace a silný pocit svobody je vedl k založení souboru Geisslers Hofcomoedianten, který už dvacet let přetavuje nejrůznější barokní náměty, texty i scénické formy do současné divadelní podoby.

Neviditelné řemeslo – to je podle šéfredaktora nakladatelství Paseka Jakuba Sedláčka dobře odvedená práce redaktora, který se stará o finální podobu autorského i překladového textu. Co se o psaní naučil během let v médiích? Jak se buduje vztah autor – redaktor, jaký význam má zkratka 4C, jakými cestami se do Paseky dostal bestseller Prašina, v čem je psaní podobné běhu a jak mladému chlapci může život proměnit surrealismus? Ve Vizitce se ptala Markéta Kaňková.

„Chtěla bych taky takovou knihu, jako jste udělal panu Boštíkovi,“ řekla Zdeňkovi Křenkovi začátkem 90. let Adriena Šimotová. Také tito dva špičkoví umělci stáli na počátku třicetileté dráhy nakladatelství Aulos, v němž pan Křenek vydává designově, obsahově i výtvarně krásné knihy neboli bibliofilie. Jaká byla jeho cesta do Prahy z Krnova z rodiny, v níž tatínek pykal za odvahu? Jak značku Aulos ovlivnil typograf Zdeněk Ziegler? Ve Vizitce se ptal Ondřej Cihlář.