Vizitka

Simona Peková o sobě mluví jako o expresivní herečce, která při zkoušení potřebuje „malý dvůr a trochu bič“. V divadle si raději zahraje Dostojevského než inscenaci založenou na aktuálním tématu, jakým je třeba environmentální žal, na současný „rodinný“ soubor HaDivadla, kde působí šestnáct let, ale nedá dopustit. Co se naučila jako ředitelka nadace a také jako vedoucí divadelního kroužku romských dětí? Hvězdy snímku Přišla v noci se ve Vizitce ptal Ondřej Cihlář.

Do Uměleckoprůmyslového musea nastoupil Radim Vondráček před třemi desítkami let původně na krátkodobou brigádu. Jenomže zůstal a přes kurátorské posty – začínal ve sbírce grafiky – se dostal až do ředitelské pozice, na níž nedávno vystřídal Helenu Koenigsmarkovou. Jak jeho přístup k umění ovlivnilo studium ve Vídni? Jaký potenciál mají sbírky musea a proč je důležité přilákat k nim nejmladší generaci? I o tom mluvil s Radimem Vondráčkem ve Vizitce David Hamr.

Na DAMU sice studoval herectví, i díky spolužákům ale věděl, že napsat vlastní dramatický text a v divadle ho realizovat není nemožné. Dodnes jich má na kontě přes dvacet. Často sahá po tématech z historie 20. století, která divákům předkládá zábavnou formou. Kromě toho, jak říká, se coby tvůrce dlouhodobě snaží dostat do filmu. Po několika nezrealizovaných scénářích nyní přichází do kin jeho komedie Lítá v tom. Hostem Ondřeje Cihláře byl ve Vizitce Tomáš Dianiška.

Už pět let je mezzosopranistka Štěpánka Pučálková v angažmá v prestižní Semperově opeře v Drážďanech. Velký úspěch tam zaznamenala například v roli Adalgisy v Belliniho Normě. „Měla jsem tehdy větší potlesk než samotná Norma, od té doby jsem přesvědčená, že umím i belcanto, i když jsem ho před tím speciálně nestudovala.“ Proč se rozhodla pro školu v Salcburku a co je tzv. Zwischenfach? Jak funguje německá kritika? I o tom mluvila ve Vizitce s Danielem Jägerem.

„Nebyl jsem dobrý žák, škola mi nikdy nešla. Měl jsem proto ohromné štěstí, že jsem se uchytil v divadle,“ tvrdí David Radok, jeden z nejlepších operních režisérů současnosti. S Danielem Jägrem podrobně mluvil o svém aktuálním počinu, opeře Don Buoso / Gianni Schicchi v Národním divadle, vrátil se ale i ke svému pobytu v New Yorku na konci 70. let. Tehdy mohl sledovat, jak přítel Radokovy rodiny Miloš Forman natáčí s kameramanem Miroslavem Ondříčkem muzikál Vlasy.

Už šestnáct let žije v Kodani. Má tam rodinu a studio, pravidelně se ale vrací do České republiky. Kvůli zakázkám, ale i kvůli nové práci v kanceláři architekta města Ústí nad Labem. Jako městská architektka nyní může dát novou podobu místu, kde prožila dětství. Jaké urbanistické problémy Ústí trápí nejvíce? Co do něj lze „přenést“ z Kodaně a s jakými klienty se jí nejlépe pracuje? I o tom s architektkou Kristinou Magasanikovou mluvil ve Vizitce Ondřej Cihlář.

Zastávkou u třinecké řeky Olše s výhledem na těžební věž chtěl tatínek svého syna odradit od „špinavé“ cesty. Jenže se stal opak. „Ta věž ke mně hovořila srozumitelným jazykem,“ konstatuje fotograf Viktor Mácha. Později vystudoval religionistiku a teologii, opravdovou sílu ale spatřuje ve foto dokumentaci industriálního dědictví. Má největší ucelenou kolekci těžkého průmyslu na světě a rád by se vrátil fotit do jižní Ameriky. Ve Vizitce s ním mluvit David Hamr.

Co je dočasné a s čím je lepší se smířit? Jak se člověk vyrovnává s pozicí, kterou mu přiřadila společnost? I tyto otázky si kladla dokumentaristka a kurátorka Kristýna Kopřivová při natáčení dokumentu Al Amari o utečeneckém táboře na předměstí Ramalláhu. Do Izraele i na Západní břeh Jordánu se pravidelně vrací a v rámci dizertace se věnuje studiu palestinského videoartu. Co se skrz něj dozvíme o palestinské identitě? I o tom mluvila ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Jiří Sulženko byl původně kontrabasista a hrál v orchestru pražského Národního divadla. Operní zpěv začal na konzervatoři studovat jen ze zájmu, nakonec mu ale dal přednost. „Prodanou nevěstu jsem dělal poprvé v Olomouci jako mladý pěvec, i když úplně mladý pěvec jsem nikdy nebyl. Začal jsem zpívat poměrně pozdě, v osmadvaceti letech. A jsem za to rád.“ Z jakého důvodu? O tom, stejně jako o německo-ukrajinských kořenech, s ním ve Vizitce mluvil Michal Bureš.

Násilí nahlížené z různých úhlů pohledu a prvky fantasy a moderního hororu – to jsou motivy, které se objevují napříč španělsky psanou literaturou. S povídkami u nás málo známých autorů a autorek nejen ze Španělska, ale i Ekvádoru či Salvadoru se nyní mohou seznámit vltavští posluchači. Některé z nich překládala přední hispanistka Anežka Charvátová, s níž David Hamr ve Vizitce mluvil o fascinaci jihoamerickým románem i stylem psaní nobelisty Maria Vargase Llosy.