Vizitka

„Přezdívku Dick Wolf jsem si vytvořila, abych mohla dělat, co chci, a nemusela být pořád na všechny milá,“ říká designérka a autorka šperků Veronika Ďuricová. Její náušnice, náhrdelníky a prsteny jsou synonymem kreativity, svobody, sebevědomí a odvahy, které ona sama během let ztrácela a zase nalézala. S čerstvou držitelkou ceny Czech Grand Design mluvila ve Vizitce Markéta Kaňková.

Když na ni kolegové herci zapomněli a nechali ji čtyřicet minut svázanou s roubíkem v puse, došlo jí, že v životě potřebuje mít věci pod kontrolou – včetně záložní cesty ven. Na rozdíl od svého muže, herce Tomáše Jeřábka, nad rolemi víc přemýšlí a je také schopná hrát v němčině, po odchodu z Československa totiž osm let žila v Heidelbergu. Hostem Ondřeje Cihláře byla ve Vizitce herečka Halka Třešňáková.

Její muž, spisovatel, dramatik a hudebník S. d. Ch., o ní zpívá jako o malé angažované víle. Své děti se snaží vychovávat metodou dobrého vzoru a ráda zkouší věci, které jí nejsou vlastní. Novou knihu Nejvyšší karta i proto napsala pro ni netradičně „obyčejným“ jazykem. Petra Hůlová mluvila ve Vizitce o nerovně rozdaných kartách mezi ženským a mužským světem, ale také o nesmyslně nastavených pravidlech podpory spisovatelek a spisovatelů.

Za vším hledej starý venkovský dům. Tak by se dal začít vyprávět životní i profesní příběh mladé české designérky Moniky Martykánové. Právě dům rodičů, ve kterém na Opavsku vyrůstala, ji zásadně ovlivnil. Od dětství ji v něm obklopovaly nejrůznější staré předměty, artefakty a sošky, kterými se později začala jako designérka zabývat i ona sama. Ty její jsou ale současné a „fresh“ a často reflektují aktuální realitu kolem nás. Třeba tu, kterou jsme žili v době covidu.

Je knězem, dokumentaristou, šéfredaktorem i pedagogem. Jeho prací je naslouchat, ale taky dávat rady, co si se slyšeným počít – to když zrovna přednáší audiovizuální dokument na Masarykově univerzitě. S Michalem Burešem ale Jan Hanák ve Vizitce mluvil i o olomouckých devadesátých letech anebo o tom, za jakých okolností se smířil se svým otcem.

Pokládá se za racionálního režiséra, který nepoužívá psychologickou zkratku a inscenace nestaví na vizuální opulentnosti ani na experimentu s prostorem. Čapkova Hordubala, kterým se uvedl jako kmenový režisér v pražském Národním divadle, zdědil, přes dramatika Martina McDonagha objevil sílu černého humoru a jako divák se rád chodí dívat na scény, kde „to dělají úplně jinak, než jak to umím já.“ Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce Michal Vajdička.

Proč je důležité, aby z České televize nezmizel společensko-kritický dokument? Protože dokáže daleko rychleji vyvolat debatu o důležitých tématech, jako je například chudoba. Myslí si to alespoň dokumentarista Tomáš Kratochvíl, který se dlouhodobě věnuje tématům spojeným s ekologií a romskou problematikou. Na letošním festivalu Jeden svět má premiéru jeho film Pongo Calling. I o něm mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

Roky se věnoval sledování přírody. Pozoroval hvězdy, doma v akváriu pěstoval krevety, pod mikroskopem zkoumal plísně. „Lidské, sociální dění se v mých sochách opravdu moc neodráží,“ říká sochař Jan Kovářík o své práci, aktuálně vystavené v pražském Kvalitáři. S Markétou Kaňkovou ale mluvil také o dejvickém pomníku Marii Terezii, o instalaci, se kterou byl spokojen i kněz Halík, nebo o tom, jak na stáži v ateliéru Milana Knížáka jezdil po papíru na kolečkových bruslích.

Prý zpívá, jak jí zobák narostl, díky dobrému rytmu a pěveckým, tanečním i hereckým schopnostem má ale Nina Horáková pevné místo na činoherní, muzikálové i dabingové scéně. Doma je v Městských divadlech pražských, ale dopustit nedá ani na Divadlo Kalich nebo soubor v Mladé Boleslavi, kde začínala. V budoucnu by se však ráda zaměřila na současné civilní herectví, typické pro menší scény. S Ninou Horákovou, herečkou radostného smýšlení, ve Vizitce mluvila Markéta Kaňková.

Byly doby, kdy si galerie kupovala fotografie od Josefa Sudka za dvě stovky – přesně tolik totiž za své snímky dostávala další důležitá, ovšem mladší a méně známá osobnost tohoto oboru Karel Otto Hrubý. O jeho přínosu tuzemské fotografii i sbírkotvorné činnosti mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem muž, jenž sám pro českou a moravskou fotku udělal spoustu práce: historik umění a kurátor fotografické sbírky Moravské galerie Antonín Dufek.