Vizitka

Dědeček malující olejovými barvami krajinu a Ilja Repin, autor obrazu „Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581“. Tito dva muži mají velký podíl na tom, že se Silvia Krivošíková pustila do studia malby. Čím vším jsou pro ni oči? Kolik prostoru dostává v jejích melancholických malbách humor? Co má uložené v čarovné skříňce a jak se stalo, že osm let strávila v Portugalsku? Ve Vizitce o tom tato slovenská výtvarnice mluvila s Markétou Kaňkovou.

„Všichni v Japonsku žijící cizinci přemýšlejí o odchodu. Pro nás tím znamením bylo očekávání dcerky a horší stav zdravotnictví po covidové pandemii. Jinak bychom zvažovali i to, že v Tokiu zůstaneme,“ říká architekt Jan Vranovský. V Japonsku prožil osm let – nejprve jako student, pak jako zaměstnanec a nakonec jako majitel vlastní firmy. Jak se v Japonsku přemýšlí o památkové péči, zemětřesení či řemesle? Ve Vizitce o tom s Janem Vranovským mluvil Ondřej Cihlář.

Když neví kudy kam, často si vzpomene na svou ženu Marjánku, s níž žije přes pětadvacet let. I další ženy – sestry, matka i profesorky z gymnázia – hrály v jeho životě důležitou roli. O silných a svobodných dívkách připravuje v Divadle Minor inscenaci Princ na bílém koni a jednou by rád pro divadlo přepracoval příběh vévodkyně Zaháňské, která výrazně ovlivnila běh 19. století. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce oceňovaný režisér Jan Janek Jirků.

V letošním 48. ročníku francouzských filmových cen se snímek, který vznikl v česko-francouzsko-slovenské koprodukci, dostal na první příčku v kategorii Nejlepší animovaný film před takovými tituly jako jsou Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo nebo pokračování příběhu o medvědovi a myšce Ernest a Célestine. První místo je proto obrovským úspěchem. Připomeňte si Vizitku Michaely Pavlátové z roku 2021.

„Válka na Ukrajině byla do jisté míry nevyhnutelná. Starousedlíci věděli, jak dlouho se Rusko snaží Ukrajinu pohltit, a dospělo to do nevratného bodu. Ukrajinci teď už musí jen zvítězit,“ říká Marie Iljašenko, spisovatelka s ukrajinskými kořeny. Po rozpadu Ruské federace se s rodinou přestěhovala na Broumovsko a dnes se u nás podílí na literárním provozu – píše básně, povídky a pracuje v Centru současného umění Dox. Do Vizitky ji pozvala Markéta Kaňková.

Světýlka od Beaty Parkanové. Právě vznikající film, který měl host vltavské Vizitky Petr Bilík coby člen rady Státního fondu kinematografie možnost vidět, prý jednou vyhraje ceny na evropských festivalech. „Je radikální. A Beata je geniální scenáristka i režisérka,“ míní. Jací jsou Bilíkovi studenti na Univerzitě Palackého? Kam posouvají nápady, které se spolužáky v 90. letech uvedl v život? Proč vždycky toužil seznámit se s lidmi, o nichž psal? Ptal se Michal Bureš.

Z doby, kdy chodil na praxi do jablonecké výrobny motorů, mu zůstal zvyk vstávat v půl páté ráno. Obor strojní zámečník mu ale kromě maturitního vysvědčení dnes už nic dalšího nepřipomíná. Dál se totiž vydal cestou literatury a redakční práce, díky které si dnes můžeme přečíst například básně „zapomenutého velikána“ Jana J. Nováka anebo výběr z méně známé anarchistické a sociální poezie. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce Michal Jareš.

Jakou práci odvedl po válce v bývalé Jugoslávii Mezinárodní trestní tribunál v Haagu? Jak ji hodnotí aktéři bojů a jakou roli hrál ve vyšetřování český kriminalista Vladimír Dzuro? I o tom vypráví dokument Vyšetřovatel, který podle knižní předlohy natočil dokumentarista a vedoucí filmové produkce Post Bellum Viktor Portel. S Ondřejem Cihlářem ale ve Vizitce mluvil i o tom, jak důležité je nosit si v sobě coby vnitřní kompas příběhy lidské statečnosti.

„Jako by se mi před očima odehrával život,“ vzpomíná Arnošt Goldflam na první dětské setkání s divadlem. Nakonec se divadlo spolu s psaním stalo jeho mnohaletou láskou. Režisér, herec a autor několika desítek knih pro dospělé i děti vydal v posledních dvou letech hned tři knížky, z toho dvě o jeho rodném Brně. I toto město se stalo tématem rozhovoru, který s ním vedla ve Vizitce Markéta Kaňková.

„Dávám dohromady svět, kde není problém s odlišnými názory,“ říká Milena Dopitová, multimediální umělkyně, vedoucí ateliéru Intermédia I na Akademii výtvarných umění a členka silné skupiny umělkyň a umělců, kteří na scénu vstoupili počátkem 90. let. Kde se zrodil nápad na její „pestrobarevnou“ výstavu Příští zastávka je na znamení? Jak přemýšlí nad rovnováhou konceptu a formy a jak k tomu vede své studentky a studenty? I o tom mluvila ve Vizitce s Hanou Slívovou.