Echo Podcasty

Echo Podcasty

By Echo MediaNewsPolitics
Download on the App Store

Echo Podcasty episodes

  • Mnichovská kapitulace jako české národní trauma. Proč jsme se nebránili?

    Kořeny národního traumatu - Málokterá událost naší novodobé historie vzbuzuje tolik emocí jako mnichovská kapitulace, tedy přijetí Mnichovské dohody 30. září 1938. Odstoupení nemalé části území československého státu Německu způsobilo již tehdy našemu národu trauma, které trvá do dneška. Tehdy občané nechápali -a ani dnes úplně nechápeme - jak bylo možné, že jsme rychle kapitulovali a přišli o část území. Nejčastěji pokládaná otázka zní, zda jsem se měli nebo neměli bránit. O Mnichovské dohody si ale vyprávíme více příběhů, které nás mají ovšem především vyvinit z odpovědnosti za vlastní osud. Nejrozšířenějším příběhem je příběh o zradě. Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon/ Čí ruce ho rozhoupaly/ Francie sladká hrdý Albion/ a my jsme je milovali. Takto svůj žal tehdy vyzpíval básník František Halas. Časem se příběh o zradě rozkošatěl, zrádců bylo více, například podle komunistů byla hlavním zrádcem pracujícího lidu buržoazie. Prezident Beneš byl jednou sám zrazeným, jindy zase zrádcem. Užitečnější než lamentovat nad zradou Francie a Anglie je zeptat se, zda nešlo spíš o selhání naší zahraniční politiky nebo o důsledek samotného uspořádání státu. Jak připomenul již koncem 20. let Emanuel Rádl, česká politická reprezentace nedokázala vytvořit politický národ, tedy nějakou sjednocující identitu na jiném než na základě jazykového nacionalismu. Asi jsme na to měli málo času. Německým stranám trvalo několik let, než se aspoň částečně zapojili do řízení státu. Významnou roli v radikalizaci Němců pak sehrála ekonomická krize. Jednak se díky ní dostal v Německu k moci Hitler, jednak byly dopady krize v oblastech obývaných našimi Němci dlouhodobější a horší.Smluvně nám pomoci byla vázána pouze Francie, nikoli Británie. Jenže remilitarizace Porýní v roce 1936 značně ztížila potenciální pomoc Francie střední Evropě. Jednou ze slabin meziválečné demokracie bylo také to, že jsme neměli dobré vztahy se sousedy. Vztahy s Rakouskem byly chladné, byť korektní, s Polskem jsme dokonce po válce i válčili, Maďarsko přišlo vznikem Československa o celé horní Uhry. I dnešní vojenští historikové se shodují v tom, že z vojenského hlediska postrádala vojenská obrana smysl. Armáda nebyla dostatečně vyzbrojena, stavěli jsme sice pevnosti v pohraničí, ale Hitler je mohl snadno obejít a zaútočit přes Moravu, nevýhodou byl také úzký podlouhlý tvar státu, který znesnadňoval obranu. Co české obyvatelstvo zmátlo, byla mobilizace, protože lidé si mysleli, že se budeme bránit. Otázka podstoupení území Německu byla poprvé na stole 15. září 1938 na setkání v Berchtesgadenu. Zanedlouho vyslal Beneš tajně do Francie takzvanou Nečasovu misi, jejíž prostřednictvím nabízel územní ústupky, ovšem zároveň požadoval, aby na něho Francouzi vyvinuli nátlak, takže by byl navenek přinucen území předat. Vláda sice věděla, že bude muset ustoupit, ale podala demisi a nová vláda vyhlásila mobilizaci. Nadšení obyvatelstva bojovat bylo velké, i když je otázkou, jak dlouho by vydrželo, až by válka skutečně začala. Klíčová demokratická instituce, tedy parlament, byl v září 1938 zcela ze hry vyšachován. Kuloární vyjednávání o dalším postupu, v jehož centru stál prezident Beneš, dalo vzniknout oblíbenému příběhu o zradě elit a jejich kabinetní politice. Jak upozornil později Pavel Tigrid, odtud pramení rezignace na jakékoli hodnoty, která většinu českého národa následně ovládla. Kromě jiného se můžeme ptát, zda by Češi a Slováci, pokud by společně krev za svůj stát, se ho po roce 1989 tak snadno vzdali? A jak bychom se chovali v roce 1968 po takové zkušenosti? Neplatí, že od jedné kapitulace vede cesta ke druhé?Lze samozřejmě namítnout, že jsme ze všeho vyšli velice dobře – přes prohru v jedné bitvě jsme vyhráli válku – dokonce ji za nás ve velké míře vybojovali jiní, takže jsme nemuseli přinést tolik obětí, a přesto jsme byli jsme na straně vítězů. Jenže trauma z Mnichova přes všechny racionální důvody přetrvává a máme dost důvodů se s ním vyrovnávat i dnes.

    X: http://twitter.com/echo24cz
    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    1 hr 4 min
  • Lekce Giorgia Agambena: Jak vládnout strachem. Pravda neexistuje #41

    Kde je blízký, má být vzdálený. Samota je láska. Milosrdenství tkví v opuštění. Pandemie nám podle Giorgia Agambena pořádně zamíchala tím, co jsme měli ve zvyku označovat jako hodnoty. Taky jsme zahalili tváře. Přitom pro západní kulturu byla odhalená tvář – vedle důrazu na bližního – podstatná: v tváři prý začíná politika. Tvář vyjevuje, že se všichni lišíme, a přesto se musíme domluvit a pokusit se vytvořit labilní jednotu uprostřed plurality.

    Agamben nepatřil mezi ty filozofy, kteří by se na zkoumání nouzových stavů přeorientovali během pandemie. Jako právník a filozof se velkou část svého profesního života zabývá tím, co to znamená suverenita – pro Agambena je suverénem právě ten, kdo smí vyhlásit výjimku, a tím pozastavit jinak běžná pravidla.

    A nejen od pandemie si rovněž všímá, jak rádi demokratičtí politici vládnou skrze nouzové stavy. Navíc nejde jen o zvláštní stavy. Ne nepodobné je to s vyhlašováním krizí. Kdo prý říká „krize“, chce vládnout. Je přitom nápadné, jak často a v kolika různých oblastech se občanům dnes předkládají apokalyptické scénáře. Nemusíme se hned bavit o klimatické krizi, jíž však Agamben věnoval rovněž řadu textů. Oblíbené je hovořit o epidemii duševních poruch, která volně navazuje na virovou pandemii. Před necelým rokem ostatně vydal Národní ústav duševního zdraví zarážející zprávu: Až čtyřicet procent dětí trpí příznaky těžké deprese.

    Aniž bychom chtěli umenšovat problémy žáků, informace o četnosti této závažné diagnózy může být i pro laika zarážející. Těžká deprese je závažná nemoc. Je uvěřitelné, že je čtyřicet procent dětí závažně nemocných? Poznamenejme, že analogické studie existují přirozeně třeba i v Německu. Zde dospívají výzkumníci k jinému výsledku: až dvě procenta dospívajících se trápí těžkou depresí a nějakou podobou lehčí deprese trpí až deset procent školáků. Skutečně je možné, aby české děti byly o tolik depresivnější?

    Asi těžko. Ostatně Mnozí psychologové i psychiatři se od studie distancovali. Třeba Jiří Horáček hovořil v DVTV o metodologické chybě a nesmyslně nadsazených číslech. Četní komentátoři tato alarmistická čísla přesto nadále přejímají. Jindy čteme na billboardech v metru, že šest procent cestujících bylo donuceno k sexu… Na místě je otázka: Proč jsme si v tolika oblastech lidského života zvykli komunikovat strachem?


    Kapitoly


    VII. Čtyřicet procent těžce depresivních dětí, znásilnění v MHD a další katastrofy [začátek až 18:15]

    VIII. Pandemie: Kde stojíme? [18:15 až 25:18]

    IX. Pozvířečtění člověka [25:18–31:45]

    X. Kdo je Giorgio Agamben? [31:45–39:28]

    XI. Kdo je homo sacer? [39:28–49:00]

    XII. Pinocchio je homo sacer! Loutka, která se skutečným chlapcem nestala [49:00 až konec]

    31 min
  • Muži za pultem: Jokerovi ty fóry nějak nejdou přes pysky

    Tentokrát  ve dvou, Jakub ale inovoval barvu vlasů, to vydá za hodně.  S Ondřejem probral hodně aktualit, důkladněji se věnovali dvěma filmovým nezdarům, snímku Joker: Folie a Deux, dvoje ceněného (přeceňovaného) Jokera a filmovému testamentu Francise Forda Coppoly Megalopolis. Došli k závěru, že při volbě mezi dvěma typy nepovedenosti by vybrali tu v Coppolově stylu. Pozorný posluchač se dozví, co bolí fotografku Libuši JarcovjákovouÚčastníci: Jakub Peřina, Ondřej ŠtindlDiskutovaná díla: výstava Libuše Jarcovjáková ve Veletržním paláci, album Alana Sparhawka White Roses, My God, Vladimír Nabokov: Smích ve tmě, Mistr a Markétka (režie: Michael Lockshin), Molchat Doma: Belaya Polosa, Joker: Folie a Deux (režie: Todd Philips), Megalopolis (režie: Francis Ford Coppola)

    38 min
  • Česko chce vypínat uhlí, aniž by mělo náhradu. Budeme elektrárny dotovat?

    Budou se zase zvyšovat daně? Měli by bohatí platit více? A proč se plánuje odstavení uhelných elektráren, když Česko nemá jak elektřinu z nich nahradit jinak než dovozem? Nebo má smysl ztrátové elektrárny dotovat? To vše řeší v aktuálním Hrotcastu Pavel Štrunc a Markéta Malá.

    Necelý rok do voleb je na stole další možné zvyšování daní. Téma otevírá hnutí STAN a neodmítají ho ani lidovci. „Je logické, že ten současný rozsah státu se současnými daněmi není možné dlouhodobě ufinancovat. Možná jen tehdy, když budeme mít každoroční pěti- nebo šestiprocentní hospodářský růst. Jinak to reálně není možné,“ řekl pro Seznam zprávy první místopředseda STAN a ekonomický expert hnutí Lukáš Vlček.

    „Pan Vlček je jeden z těch členů Starostů, kteří si velmi stojí za tím, aby stát snižoval deficity. Z toho vyplývá, že se daně zkrátka budou muset zvýšit a oni tam explicitně mluví o další daňové progresi. To znamená, že lidé, kteří vydělávají nějaký násobek průměrné mzdy, by byli zdaněni ještě víc,“ říká redaktorka Echo24 Markéta Malá v nejnovějším Hrotcastu. Zároveň upozorňuje, že ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS naopak tvrdí, že existují i jiné způsoby, jak stát uživit i bez zvyšování daní.

    Vlček, pravděpodobný kandidát na ministra průmyslu, ale ve své funkci bude muset řešit další naléhavou věc. Energetický sektor v Česku čelí zásadním výzvám, především v souvislosti s uhelnými elektrárnami. Ty jsou dlouhodobě ztrátové kvůli vysokým nákladům na emisní povolenky a klesající ceně elektřiny. Pavel Tykač, majitel klíčových uhelných elektráren, už dříve varoval, že pokud nedojde ke změně podmínek, bude nucen své elektrárny Počerady a Chvaletice zavřít už v příštím roce.

    „Ono je na tom celkově komické, že tady máme nějaký plán, že od uhlí postupně odejdeme. Jenomže my začínáme něco vypínat, aniž bychom za to měli v tuto chvíli náhradu,“ upozorňuje Malá. „Zkrátka uhelné elektrárny slouží jako záložní vyrovnávací zdroj, který musí jet pořád, je nutné ho mít, eliminuje totiž problémy při výkyvech výkonu obnovitelných zdrojů energie,“ dodává.

    Stát má k dispozici několik možností, jak tuto situaci řešit. Jednou z nich je udržet tyto elektrárny v provozu pomocí státní podpory. Nicméně, jak upozorňuje Markéta Malá, tento plán naráží na řadu politických i ekonomických komplikací, a dokonce se zvažuje vyvlastnění elektráren, pokud by majitelé odmítli pokračovat v jejich provozu.„Představme si situaci, kdyby Pavel Tykač nebo jiný výrobce oznámil, že chce příští rok zavřít elektrárny. V tom případě by ČEPS mohl oznámit, že to nejde, protože elektrárny potřebujeme pro stabilitu, a tak by mu energetický regulátor zakázal elektrárnu uzavřít. Spočívalo by to v tom, že by ji dál provozoval s tím, že by mu ji dotoval stát,“ vysvětluje Malá.

    A upozorňuje na neshody v tom, jestli by Česku elektrická energie z uzavřených elektráren opravdu chyběla. „Je tam obrovský rozpor, protože ministerstvo průmyslu přišlo v létě se superkritickým scénářem, kde říká, že i kdyby zavřeli příští rok Tykačovy elektrárny a v roce 2027 by tady byla jen jedna nejmodernější uhelná elektrárna, kterou provozuje ČEZ, takže by se vlastně nic nestalo, protože my bychom nahradili tu chybějící výrobu z uhlí dovozem ze zahraničí, hlavně z Německa,“ říká Malá.

    „Pozoruhodné na tom je, že Německo se samo stalo už čistým dovozcem elektrické energie. Jen Francie bude v příštích letech soběstačná, protože to je jaderná velmoc,“ dodává ekonomická novinářka.

    Jak to tedy bude s plněním státní kasy, pomůže další zdanění? A nahradí v Česku obnovitelné zdroje uhlí, od něhož se pomalu upouští? Poslechněte si nový Hrotcast.

    17 min
  • Vládní nekrize – potíže zůstávají. Co dělají Rakušáci ve sklepě

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

    Odchod Pirátů z vlády i volby v Rakousku jsou tématy podcastu Echo Porada. „Kdyby naše krajské volby nedopadly, jak dopadly, tak by Bartoš možná ještě byl ve vládě,“ soudí Jiří Peňás. „Digitalizace jako taková je přímý útok na osobní svobodu, vzdáváme se svého života,“ říká Dalibor Balšínek. Tereza Matějčková vzpomíná na vyrůstání v Rakousku 90. let. Dále na Poradě diskutují Markéta Malá a Daniel Kaiser.

    X: http://twitter.com/echo24cz
    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    34 min
  • V Rusku vzývají pohanské bohy náckové, u nás je pohanství spojeno s obrozením, romantismem a pivem

    Část české společnosti nachází oblibu, možná dokonce útěchu ve slovanském pohanství. Zároveň platí, že všeobecně toho o slovanském bájesloví víme málo: známí jsou bohové Radegast, Perun, Svantovit, Vesna, ale už se neví, jak moc jejich podobu ovlivnilo 19. století a národní obrození. Díky němu pohanství v české kultuře přečkalo v romantické podobě, která má naštěstí daleko do nacistických přídechů ve východoslovanských kulturách. Nejen o tom hovoří v šestnácté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi s religionistou a slavista Jiřím Dyndou. Epizodu vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify.

    Baví se sourozenci se svým hostem spíše o slovanském pohanství, nebo o pohanském slovanství? Je těžké hledaný pojem správně vymezit, přesto se o to debata pokusí. Jiří Dynda nakonec konstatuje, že jako Češi už nemáme potřebu vytvářet slavné dějiny slovanského národa. Na rozdíl od 19. století, kdy jsme se jako národ mimo jiné takto vymezovali vůči rakousko-uherské říši. Jinými slovy takřka všechno, co považujeme za tradiční, slovanské a přežívající v české kultuře a v českém povědomí od pohanských dob, má svůj původ v národním obrození. Tehdy docházelo k redefinici národa, ale i slovanského bájesloví. Věděli jste například, že Václav Hanka – slavný autor Rukopisů – vymyslel jméno bohyně Živy?

    A říká vám něco jméno Václav Krolmus? To byl v podstatě reálný Jára Cimrman, který hledal ve starých sklepích plných brambor doklady o existenci boha Černoboha. Anebo nutil české obrozence pít kávu s hlinitým popelem našich „slovanských otců“. Ovšem v 19. století nešlo jen o umělecký a kulturní koncept zdejšího pohanství – nýbrž také o politický, který měl posloužit rekonstrukci českého národa. Přesto se slovanské pohanství v českém myšlení nestalo funkčním politickým proudem. Na rozdíl od kupříkladu ruského rodnověří, což jsou v podstatě nacistické proudy v ruském myšlení, kultura plná svastik, přesvědčení o nadřazené rase bílých Slovanů atp. Tyto projevy se ovšem ruský státní aparát snaží potlačit.

    V další části epizody se bratři se svým hostem baví o tradicích – třeba i o velikonoční pomlázce. Jiří Dynda vysvětluje, že není důležité přemýšlet o tom, jestli různé rituály jsou autenticky slovanské a pohanské, ale že důležitější je si všímat toho, co která tradice dělá s celým společenstvím. Je málo pravděpodobné, že by velikonoční pomlázka měla přímou návaznost na pohanství – pro to nemáme žádné doklady. Podstatné ale je vnímat Velikonoce

    jako komunitní svátek, který ukazuje, nakolik je komunita zdravá: tedy ochotná se navštěvovat. To je podstatnější než „autenticita“.

    Závěrečná část rozhovoru uvažuje nad dílem „krále slovanské fantasy“ Andrzeje Sapkowského třeba o tom, že Západ zachází se slovanským světem jako s přitažlivou komoditou, která je neokoukaná, a proto přitažlivá. Dozvíte se také, zda bychom dokázali ze slovanských bohů vytvořit naše vlastní slovanské Avengers, s jakými projevy pohanského slovanství se můžete setkat v časopise Receptář, nebo jak se vybírají pohanské názvy pro různá česká piva.

    Aneb konečně podcast, kde zjistíte, co pijete.

    1 hr 12 min
  • Zkorumpovaná Ukrajina: Ukrajinci chtějí peníze na ruku, korupce je všude. Trump může válku ukončit, tvrdí vládní zmocněnec pro obnovu Kopečný

    Zkorumpovaná Ukrajina: Ukrajinci chtějí peníze na ruku, korupce je všude. Trump může válku ukončit

    Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny ve velkém rozhovoru o obnově země ničené válkou, možných cestách k mírové dohodě s Ruskem, očekáváních od zvolení Donalda Trumpa, i o korupci silně zakořeněné v ukrajinské společnosti a mentalitě národa. 

    Kopečný popisuje, jak se daří českým podnikatelům na Ukrajině: „Je to neustálý boj. Objevují se případy, kdy místní subjekty požadují úplatky, například za spuštění dodaných zařízení. Vždy, když se s něčím takovým setkáme, apelujeme na naše partnery ve vládě a snažíme se zajistit, aby se situace vyřešila transparentně.“ 

    Kopečný zdůrazňuje, že česká pomoc Ukrajině zachraňuje životy, ale není čistě humanitární, obnova ukrajinského území je pro české firmy i byznysová příležitost: „České firmy, které se podílejí na rekonstrukci, jsou za svou práci dobře placeny. Naše dodávky financují mezinárodní instituce jako Světová banka nebo americké agentury, což znamená, že český daňový poplatník na tom neprodělává, naopak,“ vysvětluje.

    Celá rekonstrukce Ukrajiny se postupně přesouvá z fáze humanitární pomoci k úvěrovému financování, kde místní firmy a města získávají půjčky na obnovu. Podle Kopečného je klíčové, aby se pomoc nezastavila, ale naopak rostla: „To, co děláme teď, je teprve začátek. Ukrajina potřebuje dlouhodobou podporu. Lidé na Ukrajině nečekají, až válka skončí. Rekonstrukce probíhá už teď, paralelně s boji,“ popisuje Kopečný a dodává, že Ukrajinci mají neuvěřitelnou vůli nejen bojovat, ale i obnovovat svou zemi. „Vidím to na místě – když se tam po třech měsících vrátíte, vidíte konkrétní výsledky. To je to, co nás žene dopředu.“

    Tomáš Kopečný se v rozhovoru mluví i o možném vlivu bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa na vývoj konfliktu na Ukrajině, zejména v souvislosti s jeho případným znovuzvolením. Kopečný upozorňuje, že Trump by se mohl snažit přinést do vyjednávání nový element. “V případě, že by Trump uspěl, mohl by přinést něco, co motivuje Rusko k vyjednávání, ale otázka je, jaké karty to budou a jak na to Rusko zareaguje. Donald Trump říká, že by konflikt ukončil hned. O to se může pokusit. To znamená, že přinese na stůl nějaké úplně nové karty.“ Zároveň dodává, že aktuálně nevidí dostatečnou motivaci z ruské strany k vyjednávání, ať už by byly podmínky jakékoliv.


    25 min
  • Pagery jako zabiják. Osud Hizballáhu vzbuzuje škodolibou radost

    Libanonské teroristické hnutí Hizballáh nemělo příliš dobrých posledních pár dnů. Izrael se zjevně rozhodl udělat něco s neustálým ostřelováním, před kterým se evakuovalo několik desítek tisíc lidí. Po celém Libanonu explodovaly tisíce pagerů, izraelské cílené nálety zdecimovaly nejvyšší velení hnutí a bombardování poškodilo infrastrukturu teroristů. Spekuluje se o pozemní invazi.

    V Salonu Echa debatovali o krizi Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Marek Čejka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, arabista a bývalý diplomat Tomáš Smetánka a komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland. Debata proběhla v pátek odpoledne, pár hodin před izraelskou operací, která zabila šéfa Hizballáhu Hasana Nasralláha.


    22 min
  • První republiku pokládáme za vrchol českých dějin a ostrůvek demokracie. Kde se Češi demokracii učili?

    Období I. republiky, tedy dvacet let od vzniku státu do přijetí Mnichovské dohody, je pokládáno za vrchol českých dějin. Na co jsme především hrdi, jsou takzvané demokratické tradice I. republiky. Často se hovoří o tom, že jsme byli ostrůvkem demokracie ve střední Evropě a po listopadu 89 panovala všeobecně sdílená tendence na uspořádání I. republiky navazovat. Jak to ale s demokracií tehdy bylo? Byly poměry v první republice takové, jak jsou zafixovány v našem kolektivním vědomí?


    50 min
  • Babiš není ohrožení pro demokracii. Ale do koalice s ním nikdy! Volby vyhrajeme my, říká Marek Benda

    Babiš není ohrožení pro demokracii. Ale do koalice s ním nikdy! Volby vyhrajeme my! „Ivan Bartoš za celou dobu ani jednou nepřipustil, že systém nefunguje,“ říká Marek Benda v rozhovoru s Pavlem Štruncem. Celou digitalizaci pod vedením končícího pirátského předsedy označil Benda za velký průšvih. Podle Bendy se Bartoš nedokázal vyrovnat s faktem, že jeho projekt selhává, a to navzdory opakovaným varováním. Přestože ODS a koalice už v srpnu zvažovaly alternativní řešení a mluvily o tom, že bude nutné přejít na původní systém, Bartoš si stále stál za svým.Benda také odmítl tvrzení Pirátů, že premiér Fiala čelil nátlaku ODS, aby Bartoše odvolal. „Petr Fiala velmi dobře zná ODS a nálady, které v ní panují. Ale že by byl pod nějakým tlakem, to se nestalo,“ řekl. Fiala si podle něj situaci vyhodnotil sám a dospěl k závěru, že digitalizace pod vedením Bartoše nemůže pokračovat.V otázce způsobu odvolání Bartoše Benda nevnímal problém: “Nevidím na tom nic divného, v dnešním světě řešíme spoustu věcí po telefonu,“ dodal Benda s tím, že šlo o korektní postup. „Mirek Topolánek řekl tvrdé jádro, měkký obal. To byla jeho základní teze,“ uvedl Benda a dodal, že projekt Spolu je částečně pokračováním této myšlenky. Podle něj se právě díky tomu podařilo vytvořit silnou předvolební koalici, která umožnila dosáhnout vládní většiny. Benda taky připomněl, že Topolánek už v roce 2006 vážně zvažoval předčasné volby a možnou koalici s KDU-ČSL a Zelenými, což ukazuje jeho ochotu k široké spolupráci.Benda své straně věří na opětovné vítězství nad Babišem: „Věřím si v každých volbách, většinou mi to vyjde,“ uvedl s tím, že ODS dokázala Babiše porazit už v roce 2021 a má v plánu to zopakovat i příští rok. Současně však varuje, že výsledky nedávných krajských voleb ukázaly nespokojenost části voličů vládní koalice. „Je to pro nás výrazný zdvižený prst. Naše voliči z nějakého důvodu nepřišli.”Benda kategoricky odmítl možnost povolební spolupráce s hnutím ANO. „Sněmovní spolupráce s ANO ne. Stoprocentně,“ prohlásil. V rozhovoru připomněl, že i když měla ODS po volbách v roce 2017 s ANO parlamentní většinu, nikdy nedošlo k vytvoření vlády. „Andrej Babiš vždycky zvolí jiné subjekty, pokud má možnost. V roce 2017 si vybral sociální demokracii a komunisty,“ řekl Benda.Podle Bendy bude jedním z klíčových témat v nadcházejících volbách připomenutí úspěchů současné vlády. „Musíme znovu a znovu voličům zopakovat kroky, které se odehrály”. Jako příklad uvádí zvládnutí covidové pandemie a jasný postoj vlády v otázce ruské invaze na Ukrajinu. „Za této vlády jsme se neměli tak špatně, jak si teď myslíme,“ dodal.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

    X: http://twitter.com/echo24cz
    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    17 min

About Echo Podcasty

From the publisher's feed

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo.

More shows like Echo Podcasty

Interview Plus by Český rozhlas

Interview Plus

1 Listeners

Osobnost Plus by Český rozhlas

Osobnost Plus

1 Listeners

Vinohradská 12 by Český rozhlas

Vinohradská 12

37 Listeners

Insider by Tomáš Jirsa, Michal Půr, Markéta Malá & Vojtěch Klaus

Insider

4 Listeners

Studio N by Deník N

Studio N

30 Listeners

Vlevo dole by Seznam Zprávy

Vlevo dole

13 Listeners

Ptám se já, Marie Bastlová by Seznam Zprávy

Ptám se já, Marie Bastlová

5 Listeners

Dobrovský & Šídlo by Dobrovský & Šídlo

Dobrovský & Šídlo

10 Listeners

Kecy a politika by Bohumil Pečinka, Petros Michopulos

Kecy a politika

9 Listeners

Čestmír Strakatý by Čestmír Strakatý

Čestmír Strakatý

2 Listeners

5:59 by Seznam Zprávy

5:59

9 Listeners

Spotlight by Spotlight Aktuálně.cz

Spotlight

3 Listeners

Hlas na poušti Milana Mikuleckého by Novinky.cz

Hlas na poušti Milana Mikuleckého

0 Listeners

Bruselský diktát by Hospodářské noviny

Bruselský diktát

0 Listeners

Zlámaný Topol by INFO.CZ

Zlámaný Topol

0 Listeners