Hovory

„Nejlepším pěvcem u nás je starší samec pěnice černohlavé z Polabí. Slavík to není, jeho zpěv je příliš agresivní, výbušný a v něčem tvrdý. Ale pěnice je melodická,“ říká specialista na migraci ptáků Jaroslav Cepák, populační a hnízdní biolog, šéf kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

„Naše společnost je nastavená racionálně, materiálně. Spiritualitu, duši jsme za posledních několik set let ze svých životů vytěsnili,“ říká investor a podnikatel Martin Rozhoň, který se kromě podpory start-upů věnuje provozu regeneračního centra. „Dnes je tu obrovský nárůst duševních onemocnění, užívání psychofarmak apod., což je ale jeden z důsledků skutečnosti, že jsme svou duši, spiritualitu nahradili konzumem,“ doplňuje v pořadu Hovory.

Spojení dokumentu a divadla je dobrá cesta, jak mladým lidem přiblížit moderní historii a propojit je s těmi staršími – touto myšlenkou se inspirovala režisérka Tamara Pomoriški, která založila Divadlo Paměti národa. „Pracovat s tématem holocaustu je opravdu těžké. Každý rok poslouchat to, co se lidem dělo, na mně nechává balast,“ říká.

„Zneužívání tabákových výrobků a alkoholu, to je něco, co jsme dělali asi všichni v době dospívání. Ale teď po covidu, mně přijde, že děti jsou úplně rozbité, hlavně pokud jde o vztahy,“ říká Zbyněk Vacek, který učí angličtinu a ruštinu na Střední odborné škole a učilišti ve Vlašimi, kde má zároveň v gesci metodiku prevence rizikového chování.

Režisér Bohdan Sláma se svým týmem v únoru v českých kinech představí film Sucho. „Psal jsem scénář v době covidu, myslím, že pandemie přivedla nejen mě k hlubším otázkám,“ říká v pořadu Hovory.

Když se člověk dozví diagnózu rakovina, změní se mu svět. „Co je ale pro většinu nemocných typické, je neuvěřitelná chuť k životu, ti lidé se už nechtějí ,stresovat‘ z běžných věcí, u kterých se ,ti zdraví‘ často trápí,“ říká David Foldyna z pacientské organizace Fuck Cancer. Barbora Hájková se před šesti lety dozvěděla, že má rakovinu, podstoupila náročnou operaci hlavy. Lékaři jí vyndali nádor i s okolní tkání, část vnitřního ucha a lebky i s kloubem čelistí.

Nejdřív to byla jen diplomová práce o cestovateli Miroslavu Stinglovi, pak to pro historika, spisovatele a skauta Adama Chrousta přerostlo ve velký knižní projekt. Chroust před nedávnem dokončil a vydal i příběh nejslavnějšího českého mořeplavce Richarda Konkolského pod názvem Být první. „Konkolski je pořádný chlap, který se nikdy před ničím nezalekl a šel v životě za svými sny.“

„Začínala jsem sama, ve sklípku jsem si udělala laboratoř, dnes zaměstnávám 36 lidí v pěti budovách, které jsme postavili jen z toho, co se vydělalo,“ popisuje známá bylinkářka Jarmila Podhorná. „Kdyby tinktury nefungovaly, tak se mi tohle podařit nemohlo. Také lidé vědí, že když se na mě obrátí, ráda odpovím. Vědí, že to s nimi myslím dobře a že jim chci hlavně pomoct, ne vydělávat peníze,“ doplňuje.

Literární a kulturní příloha deníku Právo nazvaná Salon je považována za intelektuální platformu. Po 15 letech teď pozici vedoucího opustil Zbyněk Vlasák. „Neprožívám to jako tragédii. Prožívám to jako výkrok jiným směrem a jsem z toho zatím nadšen a v očekávání, co bude dál,“ říká Vlasák v pořadu Hovory. „Předal jsem ho v nejlepším stavu, v jakém jsem dokázal.“

Výtvarnice Alena Foustková svou nejnovější výstavu nazvala Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím. „Ten název pochází z kodexu křesťanského církevního práva, který byl platný až do roku 1917. Stále je ale provokativní. I v současnosti, kdy ženy pořád ještě nemají svá práva, případně vlastnictví svého těla a svých představ, takových, jaké by chtěly.“