Názory a argumenty

Čeští politici by měli sundat nohu z plynu. Jakkoliv mohou mít pocit, že jejich věcí je i dění na Slovensku, platí to jen do jisté míry. Hájit demokratické principy a instituce je správné, hodnotit ale preference slovenských voličů nebo nad nimi dokonce ohrnovat nos se nesluší. Znát bratislavské pozlátko nestačí. Kdo chce Slovensku porozumět, měl by navštívit tamní venkov a promluvit si s místními o jejich starostech.

Německo bývalo vzorem přesnosti a solidnosti a francouzsko-německý tandem hnal Evropskou unii kupředu. To už je ale pryč. Německo nefunguje a evropská politika se tak stává těžko předvídatelnou. Příčina je jasná. Politické pnutí uvnitř německé vládní koalice a blížící se volby do Evropského parlamentu.

Chyť mě, když to dokážeš – film o šikovném podvodníkovi, který dokáže unikat ze spárů neústupného agenta FBI, připomíná aktuální tažení ministerstva zdravotnictví proti prodeji kanabinoidů.

Evropské volby mohou otevřít možnost, že by se český premiér Petr Fiala stal předsedou Evropské rady, tedy šéfem evropských špiček, které přijímají klíčová rozhodnutí. Jak by se to mohlo stát, popsala na serveru Aktuálně.cz Kateřina Šafaříková, novinářka zasvěceně píšící o evropské politice.

Slovensko má novou hlavu státu. Peter Pellegrini překvapil svou výhrou sám sebe, stejně jako v prvním kole prezidentských voleb byl svým vítězstvím překvapen kandidát podporovaný opozicí Ivan Korčok.

Prezident v zemi nevyzpytatelných zvratů. Jak ovlivní prezident Peter Pellegrini česko-slovenské vztahy. Pokud by Fiala po eurovolbách odešel do Bruselu, otevřelo by to cestu ODS do Babišovy náruče. Resort zdravotnictví PR akcemi zdraví dětí neochrání. Německá spolehlivost je pryč.

Peter Pellegrini jako vítěz slovenských prezidentských voleb je pro česko-slovenské vztahy o něco horší zpráva, než kdyby ho porazil občanský kandidát podporovaný opozicí Ivan Korčok. I když hlava státu nemá podobně jako v Česku velké pravomoci, může ovlivnit atmosféru, mírnit rétoriku, obrušovat hrany...

Čtvrtina českých dětí, tedy skoro třicet tisíc ročně, chodí do školy o rok později. Je to nejvíc z celé Evropy: v sousedním Německu jsou to jen necelá tři procenta, na Slovensku sedm. Čím to je, se můžeme jen dohadovat, podle odborníků se nabízí několik vysvětlení.

Jen málokterá společnost je mírumilovnější než ta česká. Za poslední roky se ale něco změnilo. Změnil se náš vztah k armádě, brannosti, ale i válce samotné. V dobrém i ve zlém.

Někdy mě fascinuje, jak nízké požadavky na kvalifikaci u politiků máme. Jdete-li k lékaři, automaticky a zcela oprávněně očekáváte, že dotyčný lékař nebo lékařka skutečně vystudovali medicínu. Je-li to specialista, řekněme zubař, že opravdu absolvoval stomatologii a podobně.