Názory a argumenty

Jak zařídit, aby nebyla porušována svoboda slova, základní princip parlamentní demokracie, a přitom bránit ruským dezinformátorům, aby podněcovali část prorusky naladěných europoslanců a jejich prostřednictvím vymývali mozky veřejnosti, nota bene krátce před eurovolbami? To je dilema, které momentálně řeší vedení Evropského parlamentu. Debata v plénu na toto téma příští týden bude hodně bouřlivá.

V důsledku voleb do europarlamentu došlo na krajních pólech našeho politického spektra k zajímavému vývoji. Společnou kandidátku opozičního hnutí SPD a neparlamentní Trikolory povede dřívější europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach.

S čím v Čechách propadl Andrej Babiš, pomohlo na Slovensku k úspěchu Petru Pellegrinimu? Tedy zobrazování svého soupeře v prezidentské volbě coby válečníka. Takhle jednoduché to s vysvětlením Pellegriniho jasného vítězství asi nebude, jde o celý soubor příčin. Do něhož však strašení – hlavně méně vzdělanější části populace – že by protikandidát Ivan Korčok byl ochoten zemi zavléct do rusko-ukrajinské války, rozhodně patří.

Nový slovenský prezident. Krajní levice a pravice se potkaly. Evropský parlament čelí ruským dezinformátorům. Bruslit umím základně, můžu do hokejové ligy? Jak jsme nastoupili do války. Falešná nezralost českých dětí.

Když se tradičně žehrá na českou politiku, objevuje se velmi často povzdech, že jí chybí osobnosti, které by dokázaly společnost strhnout a dát jí jasnou vizi. Není tu žádný nový František Palacký, Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel, ale ani Václav Klaus či Miloš Zeman. Tyto osobnosti jsou už v českých dějinách nepřehlédnutelné. Budou takoví i politikové, kteří jsou dnes v zásadních funkcích státu?

Mezinárodní olympijský výbor se na březnovém zasedání dobral konečné podoby plánu, jak dostat ruské a běloruské sportovce na olympijské hry do Paříže. K dřívějším podmínkám, že budou startovat bez využití národních barev a symbolů, že nesmí mít vazbu na ruskou armádu či podporovat ruskou stranu ve válce, přidal ještě i další omezení. Nic z toho ale už nerozptýlí skličující pachuť, kterou rozhodnutí MOV vyvolává.

Řečeno lidově, papež František si nedávno znovu pustil pusu na špacír v otázce války na Ukrajině. Ve svém rozhovoru pro švýcarskou televizi RSI naznačil, že Ukrajina válku proti Rusku prohrává a že by měla začít vyjednávat. Přivolal na svou hlavu kritiku z mnoha stran a Vatikán musel problém žehlit vysvětlováním, jak to vlastě papež myslel.

Už po roce války britský The Economist konstatoval: Pouhý týden po začátku války americký ministr zahraničí Blinken jásal: „Rubl se zhroutil, ruský fondový trh se na pozadí hrůzy s odlivem kapitálu uzavřel a úvěrový rating země se zhroutil do směšných čísel.“

Takzvaný vítězný únor z roku 1948 spojoval minulý režim se všelikými úspěchy, často pofidérní či zcela smyšlené povahy. Mezi nimi se nezmiňoval jeden zcela hmatatelný, kterým bylo zrození Severoatlantické aliance. Rok po komunistickém puči v Praze spojila tucet zakládajících členů NATO vůle čelit expanzi sovětsko-ruského impéria.

Oslavili jsme Velikonoce a přechod na letní čas nám o hodinu zkrátil neděli. Jižní vítr přivál nad Česko tisíce tun písku z bouří na Sahaře a přinutil meteorology vyhlásit smogovou situaci, zatímco někteří konspirátoři z toho měli místo Velikonoc Vánoce a s magnetem v ruce se snažili dokázat, že to není písek, ale cosi, co na nás temné síly shazují z letadel.