Názory a argumenty

"Já jsem fakt zatracanej smolař," pomyslí si Josef, když na chvíli odloží sekeru. Ruce ho bolí, dlaně pálí a hlavou mu táhnou chmury. Celý život se snažil dodržovat zákony. Ty židovské. Je z krve Davidovy. Potomek krále. Ale do pohodlného života na královském dvoře má fakt daleko.

Přestože vánoční svátky trvají dva dny a hlavní svátek – Narození Páně čili Boží hod vánoční – připadá na 25. prosince, v Čechách se Vánoce koncentrují do jednoho jediného večera. V předchozích dnech a týdnech vynaloží vždy většina populace nemalé úsilí, aby 24. prosince večer byla k dispozici spousta jídla a co nejvíc dárků.

V jedné hlavní zpravodajské relaci České televize zazněla trochu podivná informace: Jedna pětina všech občanů má čtyři pětiny bohatství naší společnosti, a jedna pětina občanů naopak má na tom podíl toliko žádná celá dvě desetiny procenta.

Francouzi kladou velký důraz na kvalitu svého jídelníčku po celý rok. V období svátků je však jídlo v zemi, proslavené svým uměním stolování, skutečnou vánoční hvězdou. Záleží jen na tom, kolik je kdo schopen a ochoten investovat.

Když Vánoce, tak Vánoce. Do předvánočního mumraje jsem raději nevytáhl paty, nemusel. Usadil jsem se u stolu a s jistými rozpaky zapálil knot vyčuhující z kučeravé hlavičky parafinovému andílkovi. Andělé by se zapalovat neměli. Vždyť se to stvořeníčko přelíbezné rozteče a shoří! Otevřel jsem v Bibli Lukášovo evangelium, druhou kapitolu – jako pokaždé o Vánocích –, abych si připomněl tu zvěst, abych si ujasnil, co se tu zrovna slaví.

„Pospěšme si milovat lidi. Tak rychle odcházejí, zůstanou po nich jen střevíce a hluchý telefon.“ Verše polského básníka a kněze Jana Twardowského jsou už možná drobet otřepané, připomínají ale cosi, co míří hluboko k podstatě podobně otřepaných Vánoc.

Vánoce, podobně jako Velikonoce se u nás staly v převážné míře lidovými zvyky spíše než tím, čím bývaly a měly být: duchovní obnovou člověka. K té je totiž potřeba víry, naděje a lásky, což jsou hodnoty, kterých se dnes nedostává.

Druhý rok za sebou slavíme divné Vánoce, divný Štědrý den. Člověk se nemůže zbavit tichého pocitu viny, že my tady žijeme v míru a jediné peklo, které prožíváme, si děláme sami.

Štědrým dnem vrcholí advent, což je slovo pocházející z latiny: adventus je příchod a jeho symbolem je čtyřramenný adventní svícen. Ten je inspirován židovským svátkem světel Chanukou.

Rozhovor s Petrem Schwarzem. Vánoce, Chanuka a Kwanzaa. Bůh ve chlívě a voják v zákopech. Tajemství Vánoc a Velikonoc. Pospěšmě si milovat lidi. Šťastné a veselé. Francouzské Vánoce v Oursbelilles. O moci bezmocných a moci mocných. Vánoce a ekonomie. Role Josefa.