Názory a argumenty

Další srůstání koalice Spolu? Schůdná cesta k pevnějšímu rozkročení pravice. Ceny elektřiny. V blízkovýchodním konfliktu přešlo Rakousko z jedné strany na druhou. Členské země EU nechtějí platit víc do společného rozpočtu. Vládní koalice sice drží hezky pohromadě, ale dělá nebezpečné chyby.

Soudržnost pětikoalice, která je základem vlády Petra Fialy, je vskutku obdivuhodná. Což je politická hodnota prospívající demokratickému vládnutí obecně. Stačí se podívat k sousedům do Bratislavy. Tam předchozí vládu Igora Matoviče vynesla občanská nespokojenost po vraždě Jána Kuciaka k vítězství a sestavení vlády s ústavní většinou.

V současné francouzské vládě je několik velmi mladých ministrů a ministryň. Mezi nimi vynikají ministr vnitra Gérald Darmanin a ministr školství Gabriel Attal. Oba mladé politiky odlišných politických názorů svedlo dohromady v roce 2017 Macronovo dynamické hnutí En Marche, Na pochod.

Jako v každé jiné otázce, vraždění izraelských civilistů teroristy z Hamásu rozdělilo Američany na dva tábory podle jejich politické orientace. Zejména to platí pro jejich představy o „přiměřené“ odpovědi židovského státu.

Strašné fotografické a filmové záběry zobrazující, jak 7. října útočníci palestinského hnutí Hamás vraždí izraelské civilisty, děti, ženy i staré lidi, pobouřily a rozhořčily převážnou část světové veřejnosti. Ti, kteří ještě pochybovali o tom, zda máme toto hnutí považovat za teroristické, o své pochybnosti přišli. (Výjimkou je snad jen vedení BBC.)

Zvláštní věc – na zasedání Rady Evropské unie na konci října maďarský premiér Viktor Orbán a čerstvý slovenský premiér Robert Fico podpořili finanční, hospodářskou, humanitární, vojenskou a diplomatickou podporu Ukrajině tak dlouho, jak dlouho si to bude přát její lid. Proč tato zdánlivá samozřejmost vypadá tak zvláštně?

Neustálým rozpatláváním svého výkřiku o vystoupení Česka z OSN ministryně obrany Jana Černochová zcela zbytečně ničí dosavadní rozhodnou, ale uměřenou a předvídatelnou zahraniční a bezpečnostní politiku vlády.

Odpůrci současné vlády se od jejího začátku těšili, jak se její koalice při nejbližší příležitosti pohádá a rozpadne. Příznivá osobní chemie jejích politiků, strach ze silné opozice i přívětivé konsensuální vystupování premiéra Petra Fialy zabránily, aby se něco takového stalo. A jestli něco mohlo být rozbuškou hlavně v koalici SPOLU, měly to být blížící se volby do Evropského parlamentu.

Během našeho předsednictví EU to vypadalo, že ČR konečně opustila svoji tradiční roli potížisty a reptala a zapojila se aktivně do evropské politiky. Ovšem blížící se volby do Evropského parlamentu vrátily postoj většiny naší politické reprezentace do starých kolejí a politici se už zase předhánějí v prohlášeních o tom, co všechno z evropské agendy nechceme.

Naši debatu o EU zatím určují populisté; Odsouzeni ke SPOLU i v evropských volbách; Ministryně obrany aneb mlčeti zlato; Fico, Orbán a Babiš jsou Jekyll-Hydeové dnešní doby; Plné zuby propagandy terorem; Zločin a trest; Gérald Darmanin a Gabriel Attal: budoucnost francouzské politiky?