Názory a argumenty

Kauza prodeje plynovodů NET4GAS připomněla, že i po odchodu Andreje Babiše z mediálního trhu tu zůstalo ještě několik dalších takzvaných mediálních atomových kufříků. Pokud by je chtěl ale někdo používat, prohráli bychom nakonec všichni.

Podle všech propočtů je krátce před oznámením konečných výsledků parlamentních voleb v Polsku pravděpodobné, že jejich vítěz konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) nedokáže sestavit parlamentní většinu a bude muset ustoupit koalici demokratických a proevropských stran a hnutí. Tento výsledek by měl zásadní význam pro budoucnost nejen Polska, ale i celé Evropské unie.

Poláci se v neděli vzchopili k malému povstání. Přišli k urnám v počtu větším, i než když kdysi v roce 1989 hlasovali v prvních polosvobodných volbách o konci komunismu. A tentokrát rozhodli o konci vlády Jarosława Kaczyńského. Řekli důrazně, že jeho osm let už stačí, že z Polska chtějí mít stát klasického evropského střihu a nikoli orbánovské Maďarsko, že Polsko patří do Evropské unie a že už nechce být její černou ovcí a věčným potížistou.

Hlasovat o nedůvěře? Proč ne, chce to ale skutečně pádný důvod. Polské volby. Polsko a Unie. Invaze do Gazy: Proč (asi) ještě nezačala? Ať mediální atomové kufříky zůstanou zavřené.

Parlament je od toho, aby se v něm mluvilo. Leckdy i pěkně zostra. Je lepší, když se bitvy odehrávají podle pravidel mezi poslanci než bez pravidel mezi občany v ulicích. Problém je, že v české poslanecké sněmovně už pro samé mluvení drhne projednávání a přijímání zákonů. Na aroganci vlády opozice stále častěji odpovídá obstrukcemi, které devalvují parlamentarismus a vrhají stín na politiku jako takovou.

Pokud se íránský režim něčeho bojí, pak jsou to masové demonstrace. Těch se nejčastěji účastní mladí lidé, nejtypičtěji studenti. Stejná skupina také ráda a často chodí do kaváren, kde se mohou setkávat – a hovořit o všem možném, třeba i o politice.

Zdá se, že Evropská unie s Tunisem nebude mít lehké živobytí. Dílem si naběhla totiž na vidle. Odeslala sice první tranši ve výši 60 milionů eur z celkové 900milionové finanční pomoci – spojené hlavně se zadržováním utečenců směřujících ze subsaharské Afriky do Evropy –, ale okamžitě si vysloužila ze strany tuniského prezidenta Kaísa Saída slova lehkého opovržení.

Důvěra v demokratické instituce by měla být pilířem soudržnosti každého státu. Pokud bychom posuzovali Českou republiku z tohoto pohledu, pak je tak trochu s podivem, že ještě nějak funguje. Lidé hlavním orgánům státu věří velmi málo a poslední průzkumy avizují situaci bezmála kritickou.

První a také poslední úsporný balíček vlády Petra Fialy prošel úspěšně sněmovnou. Jeho cílem je přibrzdit zadlužování státu. A, jak uvádí plakát ODS, strany kterou v kabinetu reprezentuje premiér i ministr financí, výsledek zachrání veřejné finance.

Česko má novou strategii rodinné politiky, ale důvod k radosti to není. Konsolidační balíček. Z české scény. Nelehké živobytí s Tunisem, starajícím se o uprchlíky. Íránský režim zavírá kavárny. A má dobrý důvod.