Názory a argumenty

Národní traumata vznikají dvojím způsobem. Buď se národu vlastním nebo cizím přičiněním stane nějaká tragédie. Anebo se společnosti rozhodnou, že určitou událost budou vnímat jako neodčinitelnou katastrofu, která navždy předurčila běh dějin nebo národní povahu.

Doby malého státu jsou pryč, stejně jako doby, kdy stát nechtěl podnikat. Platí to i u nás a platí to i pro vládu, kde je nejsilnější stranou pravicová ODS. Nic to neilustruje lépe než nedávná koupě ztrátového provozovatele systému páteřních plynovodů Net4Gas.

Čtyři roky trvalo, než se rozhodnutí z referenda o odchodu Spojeného království z Evropské unie stalo skutkem a až po více než třech letech od ledna 2020 se nálada v Londýně změnila natolik, aby jakékoli jednání s Bruselem nevypadalo jako setkání dvou frustrovaných manželů těsně po rozchodu.

Bylo až komické, jakou potřebu vyjádřit se ke slovenským parlamentním volbám měli před jejich konáním čeští politici. Své si řekli prezident Pavel, ministryně Černochová, ale i opoziční předák Babiš nebo exprezidenti Klaus a Zeman. Tito – a s nimi i další – se přimlouvali či varovali a mohou se teď pokládat za součást vítězného nebo poraženého tábora.

Česká politika se vyvíjí podobně jako slovenská. Dvě chyby a jeden úspěch. Brusel už v Londýně není sprosté slovo. Miliardová trubka. Mnichov a Jomkipurská válka aneb Dvě národní traumata.

Na první pohled to vypadalo jako pohádka. Stát škrtne zlé dotace a český rozpočet se dostane do kondice. Nejvíc chtěla vláda škrtat v dotacích na energii, mimo jiné na poplatku na obnovitelné zdroje, který platila každá domácnost i firma až do října loňského roku, kdy jej vláda vzala na sebe v rámci pomoci s drahými energiemi.

„V podmínkách agresivních kroků Západu musí Rusko obnovit zkoušky jaderných zbraní,“ prohlásil nedávno Michail Kovalčuk, ředitel fyzikálního Kurčatovského centra, a co je důležitější, dávný přítel Vladimira Putina. Podle něj zahraniční země musí vidět rozhodnost Ruska bránit svou bezpečnost.

Dlouholetý slovenský premiér Robert Fico sice vyhrál volby a logicky si řekl o sestavení nové vlády. To, že se mu to ale podaří, ještě vůbec není jisté. Při povolebních jednáních totiž připadne klíčová role třetímu v pořadí, expremiérovi Petru Pellegrinimu.

Jedním z okamžitých přínosů zvolení Petra Pavla do čela státu bezesporu bylo sladění zahraniční politiky mezi prezidentem a vládou Petra Fialy. Nyní se ale právě v tomto souznění objevila první trhlina. Jde o to, jestli vyslat do Moskvy nového velvyslance, když ten současný již delší dobu dlí v Praze a do Ruska se už vrátit nemá.

Jen část pravdy sdělil v prvním komentáři ke státnímu rozpočtu na rok 2024 ministr školství Mikuláš Bek. Ano, rozpočet jeho resortu navýšený o čtyři miliardy oproti letošnímu roku „znamená výrazný posun oproti předchozím návrhům“. Je ale potřeba dodat, že ony „předchozí návrhy“ ministerstva financí z června a srpna byly zcela nesmyslné.