Názory a argumenty

Před vlastní minulostí člověk neuteče. Zvlášť v případě, když v ní má nějaké slabé místo. Názorně se o tom nedávno přesvědčil Robert Fremr, který se kvůli svému působení v komunistické justici a tlaku médií musel vzdát kandidatury na ústavního soudce. Nejnověji minulost doběhla ředitele IKEMu Michala Stiborka.

Ministrům skončily vládní prázdniny a Fialův kabinet na svém zasedání probíral, jak začít stavět vysokorychlostní železnice a dobudovávat dálniční síť, když nemá šanci na všechno najít ve státním rozpočtu dost peněz. Ministerstvo dopravy proto prověřuje, kde všude ještě by se daly použít takzvané PPP projekty, tedy v kostce spolupráce se soukromým sektorem, který převezme část nákladů na výstavbu a pak bude dálnici či trať dlouhodobě provozovat, za což mu bude stát platit.

Letošní výročí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy bude v lecčems zvláštní. Krom toho, že jde o půlkulaté výročí – od přepadení země, ke kterému došlo z rozhodnutí Kremlu, uplyne 55 let, nepůjde jen o rutinní vzpomínku na historickou událost, která zadusila Pražské jaro a zbavila svět představ o tom, že je v podmínkách ruského impéria možné něco jako socialismus s lidskou tváří. Skrze vzpomínku budou prosvítat dva momenty, které jsou pro Česko klíčové i dnes.

Normalizační komunista Pavel chce odsuzovat okupaci v roce 1968?! Za úvěrový byznys zaplatil Stiborek vysoký úrok. V kauze Fremr selhala Kancelář prezidenta republiky. Jak žaloby na Trumpa komplikují jeho prezidentskou kandidaturu. Podivné otravy ruských opozičníků nekončí. Zatčení bývalého šéfa policie rozvířilo předvolební kampaň na Slovensku. Opravdu nadchází poslední časy?

Alexej Navalnyj je světoznámý ruský politický vězeň, byť do Putinova žaláře nakročil z vlastní vůle, když se vrátil z emigrace do Ruska a nevěřil, že bude zatčen a odsouzen, což prohlásil v letadle, kterým se vracel. Režim pokračuje v týrání Navalného. Naposledy dostal 19 let za mřížemi.

Pro ty, kdo v osmašedesátém ještě zažili 21. srpna ruské tanky v ulicích českých a slovenských měst, musel být loňský vpád Putinových vojsk na Ukrajinu něco jako déjà vu. Zároveň se ale ukázalo, že tehdejší traumatickou zkušenost přetavila česká společnost ve svých moderních dějinách v jednu nadmíru pozitivní tradici: v dobách ohrožení základních hodnot je schopna se semknout, být solidární a ukázat se sobě i světu z té lepší stránky.

Když se po volbách 2021 tvořila vládní většina, pětikoalice věděla, že pokud bude za tři roky stále u moci, čekají na ni eurovolby, a tím pádem i personální změna našeho zastoupení v Evropské komisi. A údajně tehdy vznikla předběžná dohoda, že komisaře bude nominovat druhý nejsilnější vládní subjekt čili Starostové a nezávislí.

Německo – náš vzor. Takový výrok slyší rád málokdo z Čechů. Ovšem v jednom ohledu platí, a navíc přitom máme co dohánět. Naštěstí se o dostižení Německa pokusí ministr dopravy Martin Kupka. Počátkem srpna podnikl velkou evropskou cestu Russel Crowe a zavítal i do Německa, kde byl podle vlastních slov naprosto nadšen. Na dotaz, co bylo nejlepší, uvedl na Twitteru bez váhání, že dálnice.

Neobolševik Navalnyj míří na nejhorší pudy, zní z části ruské opozice. Rozjet to jako Russel Crowe. Nerudová na cestě do Evropské komise? 21. srpen vloni a letos. Švédsko chce být ještě atomovější.

Na slovech záleží, jak se ukázalo, když švédská vláda změnila pojmenování dlouhodobého cíle v oblasti energetiky. Ještě nedávno chtěla mít sektor stoprocentně založený na obnovitelných zdrojích, teď bude „jen“ stoprocentně bezfosilní. Proč? Aby mohla stavět atomové elektrárny.