Názory a argumenty

Všechny podrobnosti vládního balíčku, který má ozdravit veřejné finance, ještě zdaleka neznáme. Vláda se sice během tiskové konference, která trvala podobně dlouho jako pověstné Babišovy večerní tiskovky během covidu, snažila zaštítit dobrozdáním ekonomických odborníků, přesto některé nepříjemné kroky nesdělila naplno a konkrétně, přičemž zejména ministr financí srdnatě mlžil.

Konsolidace veřejných financí - to sladké slovo ideologie. Zemanem zhanobený institut milostí by měl Pavel převzít do svých rukou a zbavit špíny. Místo válečných veteránů Kreml nyní ukazuje veterány KGB. Smutný příběh Hunterova laptopu. Potíže s Kleopatrou. Připomínáme si hrdinku profesorku Růženu Vackovou.

Kdo patří mezi nejoblíbenější osobnosti ve Francii? Není to ani prezident, ani žádný fotbalista. Na prvním místě se drží dlouhodobě hudebník Jean-Jacques Goldman, který už desítky let organizuje dobročinné koncerty pro chudé lidi.

Washingtonem otřásá skandál, který ale už není sebemenším překvapením. Týká se loni zvoleného newyorského kongresmana Geroge Santose – ve spoustě zpráv o něm za poslední půl rok autoři hned po představení jeho jména často dodávají něco jako: „Tedy pokud je to vůbec jeho pravé jméno.“

Izrael si připomíná 75 let od svého založení. Podle židovského náboženského kalendáře výročí připadlo už na duben, mezinárodní společenství za přelomové datum považuje 14. květen 1948. Kvůli řadě historických okolností přitom Izrael stále není úplně běžnou, poklidnou zemí.

Byla to taková hodně nepříjemná chvíle jinak symbolicky idylické cesty předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové do Kyjeva. Přijela tam na den Evropy, tedy na devátého května, kdy v Moskvě Vladimir Putin slavil den vítězství ve Velké vlastenecké válce. Její ukrajinský hostitel prezident Volodymyr Zelenskyj se s ní nejdříve před zraky fotografů a televizních kamer přátelsky objal. Ale ještě během té samé návštěvy dokázal vůči Evropské unii velmi tvrdě udeřit.

Dnešní Rusko žije ve zcela jiné realitě, než jakou zná ze své každodenní praxe moderní západní Evropa počátku 21. století. Tato realita je zcela falešná, snaživě budovaná oficiální propagandou a ze všech sil podporovaná represemi proti těm, kdož by se pokoušeli ji zpochybňovat.

Začalo Pražské jaro a také sezóna chřestu, Karla III. při celosvětově sledované ceremonii korunovali britským králem a vláda premiéra Fialy ohlásila snahu nacpat Česko do formy, ovšem bůhví jaké a na co. Přesněji řečeno vládní koalice představila pod heslem „Česko ve formě“ svůj balík úsporných opatření, který by měl pomoci vylepšit velice smutný stav veřejných financí, aby pak její představitelé vysvětlovali, že Česko vlastně ve formě není, ale je potřeba jej do ní dostat.

Těžko oponovat vládě v tom, že s rozpočtem něco udělat musela. Můžeme se sice přít o to, jestli se mělo škrtat právě tam, kde se vláda rozhodla škrtat a jestli se měly zvýšit právě ty daně, které se vláda rozhodla zvýšit. Ale celkově je úsporný balík ve výši 90 miliard napřesrok a 150 miliard v roce 2025 minimem potřebným k tomu, aby Česko vybředlo z katastrofální dluhové trajektorie.

Daně zvyšovat nebudeme. Rusko a výsledky války. Ukrajina zůstane i další rok součástí jednotného trhu Evropské unie. Tři čtvrtě století moderního Izraele. Newyorský Baron Prášil George Santos a ostuda amerických institucí. Kosmonaut Thomas Pesquet a jeho pohled na svět.